Článek
Florens Louis Heidsieck, syn protestantského pastora původem z Vestfálska, se na konci 18. století usadil v Champagni. „Chci připravit víno hodné královny,“ zvolal podle legendy tento zakladatel vinařství Piper-Heidsieck, v němž dnes Francouzka pracuje.
Nejsevernější vinařská oblast Evropy vytváří díky kyselosti místních hroznů perlivé víno jedinečných vlastností. Tradičně mohou být v šampaňském zastoupeny jen tři odrůdy – Pinot noir (Rulandské modré), Meunier a Chardonnay. Pro Piper-Heidsieck začala Dominique pracovat už před sedmadvaceti lety. „Bylo mi jedenadvacet a nic jsem o šampaňském nevěděla. Studovala jsem psychologii a turistický ruch. Firma ale hledala hostesku, která by uměla německy a anglicky, tak jsem se jim hodila,“ vzpomíná.
Po osmi až deseti letech, kdy získávala znalosti a zkušenosti jak přímo ve vinařství, tak v nejrůznějších kurzech, dostala na starosti VIP klienty. Podle ní ale bylo v devadesátých letech pro ženu těžké prosadit se ve světě, kde v té době pracovali především muži.
Postupně změnili názor
„Nevraživě na mě koukali hlavně zákazníci z asijských zemí. Nikdo samozřejmě nahlas nic neřekl, ale téměř hmatatelně jsem cítila, že si myslí – no jo, ženská!
Navíc jsem pro ně byla i hodně mladá. Až když jsem s nimi strávila nějaký čas, ukázala jim výrobu, dala ochutnat šampaňské, změnili názor,“ vypráví u oběda v pražském hotelu blízko Karlova mostu.
Sympatická štíhlá hnědovláska přijela během zimy do naší metropole propagovat produkty svého vinařského domu na největší degustaci burgundských a šampaňských vín v Česku, která proběhla na Malé Straně v Kaiserštejnském paláci. Poprvé byla Dominique v Praze před osmnácti lety.
Nezávislé vinařství
„Moje česká kamarádka, která dnes žije v Champagni, mě vzala na oslavu narozenin své babičky. Moc si z návštěvy nepamatuji, ale vím, že jsem nestihla ochutnat vaše víno ani jídlo, to udělám teď. Když cestujete, nemůžete být jen v muzeích, musíte zkusit i lokální kuchyni,“ říká žena, jež se před deseti lety stala ambasadorkou značky.
„Byla to úplně nová pozice, museli jsme hledat, jaký jí dát obsah. Naštěstí nedělám pro mlékárnu, ale propaguji šampaňské. To miluje každý. Když se řekne šampaňské, vybaví se vám jen příjemné, slavnostní chvíle. Když vylétne špunt z lahve, lidé se začnou usmívat, stres je pryč, všichni jsou šťastní,“ říká a hned dodává, že dělá práci, o níž každý sní.
Na ochutnávce v Praze pak Dominique ukázala, že rozumí nejen svému šampaňskému, ale i dalším značkám. „Naše šampaňské nesmíte servírovat podchlazené – minimum je šest stupňů – jinak ztratí aroma,“ říká, když nám dává ochutnat růžové Rosé Sauvage Brut s výraznou vůní po červených plodech, jako jsou třešně, ostružiny nebo rybíz. Vinařství u nás nabízí i ročníkové šampaňské Vintage Brut, které zrálo sedm let a jeho chuť je velmi harmonická s tóny kandovaného ovoce, čaje a pražených mandlí.
„Každý rok děláme kolem čtyř milionů lahví šampaňského,“ říká ambasadorka a hned upozorňuje, že je to téměř zanedbatelné množství v porovnání třeba s koncernem LVHM. „Patří pod něj šest vinařských domů a ty si samozřejmě nemohou konkurovat, firma přesně určuje, co, kdo a jak bude dělat. My jsme nezávislí, nic nás nebrzdí. A tak, přestože jsme tradiční značka šampaňského, nebáli jsme se třeba úplně změnit etiketu nápoje. Od tradičních barev, jako je krémová a zelená, jsme přešli k červené. Pro někoho to bylo šokující.“
Gaultier i Louboutin
Pod designovými změnami jsou ve vinařství podepsána i taková světově proslulá jména jako módní návrhář Jean Paul Gaultier nebo Christian Louboutin, tvůrce luxusní obuvi. „Jeho šampaňské se prodávalo v nočních klubech v Saint-Tropez, v americkém Miami, na plážích v Nice, kde jsme také partneři filmového festivalu,“ říká Dominique, která dobře ví, že v každém regionu či zemi se perlivý mok pije při jiné příležitosti.
„My ho bereme jako víno, dáváme si ho k jídlu, v Německu a Rakousku se s oblibou s jídlem páruje, pije se tam i jako aperitiv, k mořským plodům se podává šampaňské extra brut, nechybí ale ani k dezertu. U vás se otevírá třeba o víkendu.“