Filatelie je adrenalin. Ve známkách se točí miliony, říká český odborník

Jeho životní příběh se začal psát, když mu tatínek filatelista daroval bulharskou známku s mořským koníkem. Tehdy se desetiletý školák do barevných papírků zamiloval. O čtyři roky později už byl pravidelným návštěvníkem filatelistické burzy, kde získával cenné zkušenosti mezi starými pány, co pamatovali první republiku. „Tehdy se objevovaly fantastické věci. Člověk koupil za deset korun známku, která dnes stojí desetitisíce,“ vzpomíná.

Vystudoval matfyz, k tomu si jen tak pro radost přidal tři roky historie a filozofie. Do práce ale nenastoupil. V devadesátých letech si totiž uvědomil, že se ve známkách točí opravdu velké peníze. Vyznal se, měl kontakty, začal spojovat lidi - a činí tak dodnes. „Zastupuji na aukcích, spravuji portfolia, radím, co koupit, sháním za provizi konkrétní známky,“ vysvětluje. V roce 2016 tak zprostředkoval nákup modrého mauritia do rukou českého sběratele.

Na první pohled docela obyčejná modrá známka s nominální hodnotou dvě pence a portrétem britské královny Viktorie, na němž si ani není moc podobná… „Ve světovém kulturním prostředí má však obrovský význam. Stejně jako svatý grál nebo třeba Mona Lisa - všichni vědí, co je modrý mauritius. Jde o symbol: jako první známka v dějinách filatelie ukázal, že může být něco nedostupného i pro nejbohatší tohoto světa,“ vysvětluje David Kopřiva.

„V polovině 19. století sbírali známky hlavně šlechtici, magnáti, bankéři, králové - to je zdroj filatelie, žádná demokratická záležitost. Mentalita těchto vládnoucích vrstev byla úplně jiná než dnes. Šlo o nejbohatší lidi na planetě, privilegované, zvyklé na prestiž a neomezenou moc. Věřili, že jim patří svět, že dostanou všechno, co chtějí - a najednou to nešlo. To byl pro ně skutečný šok,“ popisuje filatelista.

Tehdy, v počátcích, světovou filatelii spoluzakládaly ženy: když se bohaté anglické a francouzské dámy doma nudily, odlepovaly známky z dopisů, které dostávaly z celého světa, a měnily je s ostatními. Tak našla jedna z prvních flatelistek, jistá Jeanne Borchardová z francouzského Bordeaux, v pozůstalosti svého manžela Adolpha asi polovinu z dnes známých sedmadvaceti mauritiů.

Jenže to ještě nikdo netušil, o jakou jde raritu. Madam Borchardová tudíž vyměnila v roce 1868 dva ze svých mauritiů za dvě známky z Uruguaye - takový unikát! -, které dnes stojí dohromady sotva pět tisíc korun… Přišla tím o stamiliony.

„Nedostupnost mauritia totiž neuvěřitelně zvýšila jeho kouzlo. O pár let později se strhla obrovská vlna pátrání, snaha koupit známku za každou cenu. A pokračuje pořád. Kdo ho má, stává se součástí ikonického příběhu. A ti, kteří na něj touží navázat, za to platí čím dál víc peněz,“ konstatuje David Kopřiva.

V současné době vlastní nejvíc mauritiů nejmenovaný český podnikatel. Díky zprostředkování Davida Kopřivy koupil modrého a červeného mauritia od potravinářského magnáta žijícího v Londýně a k nim později vydražil na aukci v Ženevě ještě dopis se dvěma červenými mauritii.

„To představuje největší konvolut na světě. Britská královna má jen dva, německý sběratel dva na dopisu, a další jsou v Haagu, Berlíně, Stockholmu, v Port Louis na Mauritiu…,“ vypočítává soudní znalec.

Příběhy známek píšou nechtěné náhody. Nejcennější kusy jsou různé speciality, a někdy dokonce i chybotisky. Třeba jako Obrácená Jenny, v angličtině Inverted nebo Upside Down Jenny…

To takhle přišel filatelista William T. Robey jednoho krásného květnového dne roku 1918 na poštovní úřad ve Washingtonu, podívat se, co je ve světě známek nového. Probíral čerstvé archy, když ho náhle cosi uhodilo do oka: na jednom archu byl motiv vytištěný opačně, letadlo brázdilo oblohu ocasem dolů.

„V té chvíli se moje srdce zastavilo,“ napsal sběratel později. Nezaváhal však: koupil arch o počtu sto kusů celý. A aby úředník nic netušil, přikoupil ještě dalších devět archů, bratru čtyřiadvacet dolarů za kus -kdyby totiž pošta chybotisk objevila, stáhla by ho z oběhu a zlikvidovala. Přinesl úlovek domů, začal telegrafovat kolegům sběratelům, jestli na něco podobného nenarazili - a brzy zjistil, že v celém nákladu unikl pozornosti pouze jediný chybový arch!

Týden schovával svůj poklad pod matrací a odmítal otevřít poštovním inspektorům, kteří mu marně bušili na dveře ve snaze odkoupit chybotisk zpět. Nakonec ho prodal za dvacet tisíc dolarů sběrateli Edwardu H. Greenovi. Ten arch rozstříhal, aby zvýšil cenu, známky očísloval a rozprodával po jednom až čtyřech kusech. S dalšími osudy známek se pojily různé ztráty, krádeže, levné i předražené akvizice… Až do dnešních dnů se dochovalo 98 ověřených kusů.

„Doufám, že se nám jeden z nich podaří sehnat na bienále, které náš klub (Prestige Philately Club Prague) organizuje na přelomu října a listopadu v pražském Obecním domě,“ podotýká David Kopřiva.

Podobně jako Jenny vznikla další ceněná rarita, tentokrát britské provenience. Omyl tiskařů nese přímo v názvu: Glasgow error, tedy Chybotisk Glasgow. Na známce z roku 1964 v hodnotě 6 pencí byl zaměněn motiv: místo křižníku Kent je tam křižník Glasgow.

Lodě si byly natolik podobné, že tisková chyba prošla bez povšimnutí a známka se normálně dostala do oběhu. Arch s chybotisky v počtu šedesáti kusů dostal v zásilce novinek americký obchodník a rozprodal ho v laciných sériích mezi běžné sběratele, aniž by si čehokoli povšiml.

Glasgow errors kolovaly na trhu jako levné známky až do roku 1971, kdy byly objeveny první tři kusy, všechny původně získané v zásilkové službě za pár centů. A tehdy propukla stejná horečka jako při hledání modrého mauritia: všichni se probírali svými sbírkami a poštou, pátrali u obchodníků a pozorně prohlíželi šestipencovky z dané série, zda na nich náhodou není křižník s popisem H. M. S. Glasgow…

Paradoxy ztracených a znovu objevených - nebo také ne - známek jsou základem filatelistické romantiky. Půvabným příkladem je také vánoční příběh z Rakouska… Stalo se kolem roku 1890 v Salcburku. Na vánoční trh na náměstí pod hradem si vyrazil sběratel se synem. Uviděl starého pána, který prodával mezi mnoha drobnostmi tabákovou krabičku: jako ozdoba na ní byly do tvaru kříže vylepeny nepoužité rumělkové merkury.

Sběratel chvíli nevěřícně koukal - už tehdy mohla mít cenu tisíců zlatých guldenů - a pak se jen tak zlehka, nenápadně zeptal na cenu. Dva dukáty, tedy osm zlatých! Což v té době znamenalo dvě denní mzdy, cenu osmi kilogramů másla nebo jednoho kabátu.

Nebylo to moc, sběratel však u sebe tolik peněz neměl. Vydržte, dojdu domů a hned jsem zpátky, poprosil. Utíkal, ale stejně přišel pozdě: když se vrátil, stařec nikde. Odešel, protože mu už byla zima? Koupil někdo unikát, aniž by tušil, jakou má cenu? Nevíme. Jisté je jen, že krabička s merkury se už nikdy neobjevila. Velká škoda: pokud je dobový popis pravdivý, měla by dnes cenu okolo deseti milionů korun.

„Investovat do známek se vyplatí, protože drží hodnotu, dobře se chovají v krizích, jsou nenápadné, mobilní a globálně likvidní - dobrá známka stojí srovnatelně v Los Angeles, Sydney či v Praze,“ konstatuje David Kopřiva.

A přestože by se z předchozího příběhu mohlo zdát, že lze známkami snadno přijít k velkým penězům, jde o koníček pro znalé - a pro majetné. Počáteční investice do sbírky, která má potenciál ke zhodnocení i v dobách krize, se pohybuje kolem pěti milionů korun.

„Kromě investiční racionality však existuje další, neméně důležitý rozměr: sběratelská vášeň. Ta je doménou především mužů. Láká je prestiž a hluboká radost, vyplývající z vlastnictví rarit a jejich příběhů, náležitost k zajímavé globální komunitě, tvorba vlastního exkluzivního světa a silné zážitky při hledání a získávání známek,“ vysvětluje filatelista.

Mezi sběratele známek patřili britští panovníci Jiří V. a Alžběta II., egyptský král Farúk I., monacký kníže Rainier III., americký prezident Franklin D. Roosevelt či rumunský král Karel I. „A známka, kterou před vámi vlastnil třeba egyptský král, má samozřejmě daleko větší hodnotu než stejně kvalitní exemplář ze sbírky někoho méně známého. Obohatí to vaši vlastní identitu, najednou se ve světě odlišujete: jen já a pan král… S tím se hned radostněji žije,“ podotýká David Kopřiva.

„Na aukci vzácných známek proto prožíváte velmi intenzivní pocity: napětí, radost, zklamání. Člověk strašně chce známku, kterou hledal dva roky, těší se na ni - a pak ji třeba nedostane, protože peníze mají všichni kolem. To je velký adrenalin - a když ji vydraží, tak ještě větší. Takové zážitky vytvářejí velmi nakažlivý a krásný životní styl. Jak do něj člověk jednou zapadne, není cesty zpět,“ přiznává.

Propadl podobné vášni i váš dědeček? Máte po něm doma v komoře zapomenutý poklad? Velmi pravděpodobně ne. „I když děda tvrdil - Až to prodáte, koupíte si dům…, jeho alba budou mít nejspíš hodnotu jen pár tisíc,“ konstatuje David Kopřiva.

Jak ale dodává, možná se vyplatí podívat do vašich vlastních dětských alb se známkami ze 60. a 70. let minulého století. Tehdy se totiž dostaly do Československa v rámci hospodářské výměny mezi socialistickými státy emise levných známek z Číny. A některé z nich dnes mají velkou hodnotu, protože za Mao Ce-tungovy kulturní revoluce vycházely jen v malých nákladech.

„Pamatuji, jak byl za výlohou Pofisu (nakladatelství filatelistické literatury) vystavený modrý aršík z Číny s divadelním výjevem. Přišel na celých tři sta korun, což se mi tehdy zdálo hrozně moc, a tak jsem ho nekoupil. Dnes stojí půl milionu. Podobně jsou na tom některé čínské série s obrázky květin nebo ryb, to všechno je dnes vzácné,“ říká soudní znalec.

Jak zjistíte, že je známka skutečně cenná a že za ni nedostanete jen zlomek hodnoty? Poraďte se se znalcem nebo aukční firmou, nejlépe na dvou, třech adresách. Pokud někomu doma chybí hotovost, má teď optimální příležitost k prodeji, protože ceny známek vylétly nahoru kvůli inflaci. Platí totiž, že čím horší doba, tím lépe se prodávají…