Článek
Fatimo, poker jste začala hrát před nějakými pěti lety. Co byl váš první impuls k tomu, abyste se zařadila do hry, kde stále jasně dominují muži?
Máte pravdu, opravdu už to je zhruba pět let na profesionální úrovni. Jinak ještě déle. Začala jsem hrát s přáteli už v době, kdy jsem hrávala pozemní hokej. Byl to bezvadný způsob trávení volného času, když se naskytl. A po olympijských hrách v Pekingu mě pak oslovila sportovně-marketingová agentura s dotazem, zda bych se pokeru nechtěla věnovat víc.
Má cenu se ptát, jaká byla vaše reakce?
Vlastně to bylo docela vtipné. Když mi zavolali a ptali se, jaký mám vztah k pokeru, tak jsem bez váhání vypálila, že už to hraju nějakou tu dobu a že jsem vážně dobrá. Jak by také ne, když jsem hrávala každý páteční večer, že? No, představy jsem měla mírně zkreslené, ale asi podobnou reakci neočekávali a tímto způsobem se rozjel celý ten skvělý kolotoč, který trvá až doteď.
Zvláštní. Mám z vás pocit, jako bych se bavil s dobrým kamarádem u piva...
I vy lichotníku. Tohle sem tam slýchávám a dělá mi to vážně dobře. Jsem ráda, když mě mužský berou jako sobě rovnou. To víte, dlouhé roky v ženské šatně vás ovlivní a stane se z vás mimoděk také tak trochu chlap.
Fatima Moreira de Melo u pokerového stolu
Takže to, že jste u pokerových stolů většinou ve společnosti mužů, vám vlastně asi moc nevadí, že?
Vůbec! Úplně mi to vyhovuje. Mám ráda takové ty narážky na hraně, dvojsmysly a drsné vtípky. Ráda je asi slabé slovo. Miluju to! A víte proč? Nejenže se mi hra s nimi daleko více líbí, ale také proti nim hraju lépe. Čtu je u stolu výrazně lépe než ženy.
Jako pozemní hokejistka jste porážela ženy, teď u stolů porážíte a vyřazujete zejména muže. Cítíte v tom nějaký rozdíl?
V zásadě necítím větší rozdíl mezi porážením jednotlivých pohlaví. Pokud cítím, že hraju svou nejlepší hru a dělám správná rozhodnutí, nestarám se o to, zda je mým soupeřem muž, či žena.
Využíváte u pokerového stolu svůj vzhled jako zbraň?
Řekla bych to tak, že jednoduše využívám faktu, že jsem žena. Muži mají totiž tendenci myslet si, že ženy nejsou tak agresivní hráčky a neblafují tak často jako oni. Na začátku tedy obvykle hrávám podle této jejich domněnky velmi obranně a moc neblafuji, aby si řekli: „Á, žena.” Jakmile se ale začnou zdvihat povinné sázky, začínám do toho šlapat.
Jaký největší rozdíl vnímáte mezi hraním pozemního hokeje a pokeru?
Ten hlavní rozdíl je pro mě úplně jasný – v pokeru jsem na všechno sama. Nikdo mi nekryje záda a nepomůže mi v případě, že udělám chybu. Když pochybím, jsem v tom sama. Na druhou stranu, pokud se mi něco povede a vyhrávám, euforii si můžu vychutnávat sama plnými doušky.
Nechává vám poker nějaký prostor pro osobní život?
Poker, který mě nyní živí, pro mě není jako běžná práce. Nyní je to už součást mého osobního života, a tak k němu i přistupuju. Je to něco, co miluju a v čem si chci plnit své sny. Svou lásku mám, takže když se propojí tyto faktory, je člověk úplně v pohodě...