Článek
Park Las Pozas je neskutečný. Spirálová schodiště a nejrůznější betonové budovy a sloupy vypadají jako ruiny civilizace z dob dávno minulých. Mexický stát San Luis Potosí ukrývá na ploše o rozloze 100 akrů park, který se neustále proměňuje. Mění jej totiž okolní příroda. James prý rád přemýšlel o tom, že jednou archeologové najdou jeho ztracené město a budou dumat nad tím, jaká civilizace jej postavila. Tvrdí to aspoň průvodce parku Carlos Barbosa.
Uprostřed pralesa se nachází leckdy bizarní sochy.
Syn britských aristokratů a vnuk kanadského dřevařského barona přicestoval do Mexika poprvé roku 1944 na pozvání psychiatra Ericha Fromma. Přidal se tam k uskupení intelektuálů a umělců ve městě Cuernavaca jihovýchodně od metropole Mexico City.
Podporoval umělce
Edward James zdědil jmění po svém otci a peníze používal ve velkém k podpoře práce významných surrealistů, jako byli Salvador Dalí, René Magritte, Remedios Varová či Leonora Carringtonová. James strávil celých 20 let svého života budováním zahrady svých snů. Ve chvíli, kdy před 30 lety zemřel, byl park dostavěný zhruba jen z poloviny. Ale ono je dobře známo, že originální návrh zahrady nemá nic společného s tím, jak nakonec vypadá.
Podivný park ročně přiláká desítky tisíc turistů.
Dlouhá léta pěstoval James na svém pozemku nejrůznější rostliny a květiny, ale v roce 1962 je studená vlna ve velkém zdecimovala. Asistentka ředitele parku Zaira Linanová tvrdí, že tak vlastně začala idea celého parku. James totiž nechal vytvořit květiny z cementu, které žádné počasí nezvládne zničit. A jeho představivost neskončila jen u květin. Postupně začal navrhovat stále propracovanější sochy, když se nechával často inspirovat uměleckými směry, se kterými se setkal na svých cestách.
Smrt našel v Itálii
Že nebyl James tak úplně standardní člověk, dokazuje i jedna z oblíbených Barbosových historek: „Pan James jednou požádal svého kuchaře, aby uspořádal banket pro zástup exotických zvířat, o která pečoval a miloval je jako své děti.” To, že po svém parku chodil nahý, pak už asi nikoho příliš nepřekvapí. A ačkoliv byl milionář, často rád spával ve spacáku v zeleni.
Las Pozas působí jako ztracený svět dávné civilizace. Tedy přesně tak, jak britský milionář chtěl.
Průvodci parku se jej snaží udržovat v takovém stavu, aby se návštěvníci mohli dostat i do těch nejzapadlejších rohů zahrady, včetně betonových postelí ve tvaru listu, kde James rád meditoval a připravoval se na smrt.
Nakonec však nezemřel ve svém parku. V roce 1984 ukončila jeho výjimečný život mrtvice v italském San Remu. A protože po sobě nezanechal žádné plány, podle kterých by se dalo stavět dále, byla výstavba parku zastavena a o slovo se začala hlásit džungle. V roce 1990 se Las Pozas otevřelo veřejnosti a navštěvuje jej zhruba 75 tisíc zvídavých turistů ročně.