Dvaaosmdesátiletá britská barmanka stále čepuje pivo a vyhazuje z lokálu výtržníky

Wilsonová, které místní neřeknou jinak než Nanny Annie, začala s prací barmanky v Birminghamu v březnu roku 1964, aby mohla koupit ledničku pro svou rodinu. „V té době jsme měli dvě děti a přežívali jsme z manželovy mzdy. Měla jsem tehdy v hospodě noční šichtu a od té doby pokračuju,“ řekla agentuře AP vitální seniorka.

„Začala jsem v hospodě Yewtree a byla tam 10 let. Užila jsem si to tam, znala jsem každého zákazníka jménem, ale měla jsem chuť udělat změnu, a tak jsem v roce 1974 přešla k Journey’s End,“ uvedla matka dvou dětí a čtyřnásobná babička, která ve druhém zmíněném podniku pracuje dodnes.

„Když jsem začínala, byly jen dva druhy práce, které mohly dělat vdané ženy s dětmi. Buď mohly pracovat ve škole, nebo pracovat po večerech. Já jsem byla vychována hospodami, měla jsem to v krvi. Moje matka i sestra rovněž pracovaly v hospodě. Chodila jsem tam s nimi, když jsem byla mladší,“ vysvětlila.

„Je to řemeslo, které musíte mít rádi. Nemůžete se ráno vzbudit s tím, že se vám do práce nechce. Člověk, který projde dveřmi, je ten nejdůležitější. Když mu dáte půllitr a dobré jídlo, zapamatuje si to a vrátí se. Většina mých zákazníků se pravidelně vrací,“ prozradila.

Loajalitu Wilsonové se začátkem března rozhodli v rámci 50 strávených let pod jednou střechou ocenit její kolegové a šéfové. „Každý nový šéf mě tady zdědil, vystřídalo se jich za ty roky 12,“ sdělila usměvavá Britka, která dokáže i zvýšit hlas. Pokud se prý někdo v podniku chová neslušně, nemá problém ho vyrazit.

Wilsonová, které vloni zemřel manžel, za barem nyní pracuje už jenom dvakrát týdně, ale skončit prý v žádném případě nehodlá. „Mám to ráda, udržuje mě to v dobré kondici. Nechci sedět doma sama a nic nedělat,“ vysvětlila.