Článek
Že se od svého okolí v něčem liší, tušil DeGrandis už ve svém dětství. Svou pamětí udivoval učitelky na základní škole a později kamarády na večírcích.
Neustálým přílivem vzpomínek a znalostí byl díky skvělé paměti obklopen celý život, neobvyklým schopnostem však nikdy nepřikládal větší význam.
O syndromu se dozvěděl v televizi
To se změnilo v roce 2010, kdy v televizi narazil na dokumentární pořad s názvem 60 Minutes, v němž zrovna mluvili o lidech trpících tzv. hyperthymésií. Záhadný syndrom až nápadně připomínal to, co zažíval i on. Tenkrát se proto rozhodl kontaktovat Jamese McGaugha, jenž chorobu studoval.
Healthzone: The Downside of Having an Almost Perfect Memory - Joey DeGrandis was about 10 years old when his parents first realized there was something special about his memory. “Someone would mention an event from years ago that we’d done as a family... https://t.co/Rj4TWzcEzD
— Dr Alex Concorde (@DrCsHealthBlurb) 8. prosince 2017
Ten se věnoval výzkumu v oblasti neurobiologie a chování na Kalifornské univerzitě v Irvine. S hyperthymésií se setkal poprvé, když se mu ozvala žena jménem Jill Price, která si tenkrát stěžovala na „problém s pamětí“.
McGaugh se následně objevil v pořadu 60 Minutes, aby tam prezentoval své výsledky. Po odvysílání se mu ozvalo asi 600 lidí, kteří tvrdili, že trpí podobnými příznaky. Jedním z nich byl tehdy i DeGrandis. Hyperthymésii nakonec diagnostikovali pouze 60 z nich.
Má to i své nevýhody
Ačkoliv se na první pohled zdá, že skvělá paměť představuje pouze výhody, syndrom má i své stinné stránky. Když člověk zažije něco hodně smutného, nedokáže to pak dostat z paměti. Trápení je tak o to intenzivnější.
„Naštěstí jsem měl dosud celkem šťastný život, takže mám v hlavě spoustu hezkých vzpomínek. Mám však tendenci upínat se na vzpomínky daleko více než kdokoli jiný. Smutné události, jako jsou třeba rozchody nebo ztráty příbuzných, snáším dost těžce,“ přiznává.
Pokrok v lékařství
Přestože mají lidé s hyperthymésií téměř dokonalou paměť, najdou se u nich i mezery. Nejedná se o fotografickou paměť, klidně tak mohou zapomenout na něčí jméno nebo ztratit klíče. „Jejich paměť je orientovaná na detail daleko více než ta naše. Dokáží si vybavit chvíle, které se staly i před mnoha lety, pořád se ale nejedná o videozáznam,“ vysvětlil McGaugh.
První případ hyperthymésie byl diagnostikován před 20 lety, vědci však musí ujít ještě dlouhou cestu, než tento syndrom kompletně pochopí. Lepší porozumění může vést k průlomu v boji proti nemocem souvisejících se ztrátou paměti, jako je například Alzheimerova choroba.