Doba se mění. Dnešní moderní kněz by měl být i na sociální síti

„Jsem prostě tam, kde je momentálně život,“ říká katolický kněz René Václav Strouhal (37). Kněz z římskokatolické jihomoravské farnosti Moutnice si uvědomuje, že virtuální doba s sebou přináší nový prostor pro setkávání a komunikaci.

„Byť by to někteří ocenili, stále není možné spoustu záležitostí vyřizovat prostřednictvím sociálních sítí, například zpověď. Ale mohu na ní zodpovídat existencionální otázky lidí spojené s jejich náboženskými otázkami. Nemálo lidí by se rádo na skutečnosti duchovna katolického kněze zeptalo, nicméně se bojí zaklepat u dveří far. Na sociální síti se osmělí a nejednou jim to pomůže v osobním životě,“ vysvětluje svůj invenční postoj k internetu a komunikaci online kněz přezdívaný padre René.

Ve svých hojně navštěvovaných kázáních otec René propojuje biblické slovo s tím, čím jeho posluchači aktuálně žijí. Na co chodí do kina, jaké novinky objevili na knižních pultech nebo co viděli ve zprávách.

„Dnešní audiovizuální člověk je současně tvor rychlých a střídajících se vjemů. Vždyť už jen při sledování televize si kdekdo nezřídka neodpustí přepínání televizních kanálů. To představuje zcela novou výzvu pro kazatele. Chce-li zaujmout, ne proto, aby se zaskvěl, ale především pro užitek posluchačů, musí být kreativnější a udržovat pozornost posluchače novými a přitom živými obrazy s tím, aby nepřišla zkrátka ani tradice,“ říká jihomoravský kněz a dodává: „Mít srdce v tradici a ruku na pulsu dnešní doby.“

„V hledání duchovní cesty a často s podvědomým cílem něčeho špatnou cestou dosáhnout se lidé obracejí směrem k magii, která si je podmaní a zotročí někdy až do té míry, že jsou schopni sáhnout na život svůj nebo druhých. Bojů s tímto destruktivním zlem v současnosti přibývá. Byl jsem toho sám několikrát svědkem. Nicméně já tvořím v pomoci těmto lidem jen jakýsi mezičlánek,“ vysvětluje René Strouhal své zkušenosti s exorcismem (ochrana osoby nebo předmětu před vlivem temna a zla – pozn. red.).

„Vymítáním jsou speciálně pověřeni kněží, kteří jsou pro tuto specifickou službu formováni a umí dobře rozlišit to, co my nazýváme spoutanost zlým duchem, od jiných parapsychologických jevů,“ vysvětlil otec René s tím, že se jedná sice o legální pomoc, ale zároveň o soukromou záležitost, a přestože nikdy nejde o nic příjemného, je nevhodné se konkrétně o procesu vymítání zlého ducha šířit.

René díky své rodině od malička navštěvoval bohoslužby, ale jak sám přiznává, když už chodil na základní školu, v kostele se začal nudit.

Jenomže pak začal sloužit jako ministrant u oltáře a nuda byla pryč. Věnoval se péči o děti a mládež a vnitřní hlas ho táhl na kněžskou dráhu. Toužil však i po tom, stát se učitelem.

„Výsledkem takového rozpolcení bylo nakonec podání dvou přihlášek, na pedagogickou a na filozofickou fakultu. Ke kněžství mě to velmi táhlo, ale neměl jsem odvahu,“ řekl Strouhal.

„Ale krátce předtím, než jsem odmaturoval, naši zemi znovu navštívil papež Jan Pavel II. Atmosféra té návštěvy a jeho obrovská oddanost službě Bohu a lidem mě naprosto zlomily. Rozhodl jsem se vstoupit do kněžského semináře,“ vzpomíná katolický kněz na své životní rozhodnutí i na strach, který ho i nadále provázel.

„Když jsem vstupoval do brněnské katedrály, abych přijal svěcení, spatřil jsem své přátele, jak mi mávají a smějí se na mě. A tenkrát mi blesklo hlavou, vám se to směje, když nic neslibujete na celý život. Myslel jsem slib celibátu, který jsem postupně objevil jako charisma i při vší jeho těžkosti.“