Článek
Jak se život beduínů napříč staletími změnil?
Beduíni žili odjakživa v poušti, kde hledali život. Pobývali v jednoduchých obydlích, neustále se stěhovali. Dříve to měli hodně těžké, neměli nic jiného než velbloudy a kozy. Dnes je všechno mnohem jednodušší. Bydlíme ve vesnicích, kde máme postavené klasické domy. Máme také auta a technologie.
A více příležitostí k obživě..
Ano. Problém beduínů je v tom, že nechtějí žít ve městech, kde je sice práce, ale zcela by vymizel jejich tradiční způsob života. V dnešní době máme štěstí, protože území, na kterém žijeme, přitahuje turisty. A my se o ně rádi staráme. Je to pro nás ideální kombinace - máme práci a zároveň můžeme žít tak, jak chceme.
Mohammadův kemp stojí na impozantním místě.
Jak byste popsal údolí Vádí Rum lidem, kteří o něm nikdy neslyšeli, a kdy se z něj stala
oblast vyhledávaná turisty?
Vádí Rum se přezdívá měsíční krajina a přesně tak to tady vypadá. Místní přírodu sem turisti jezdí obdivovat už relativně dlouho. Mému otci je 75 let a zahraniční cestovatele pamatuje ještě z dob svého mládí. Tenkrát ve vesnici nebyl ještě žádný dům, byla to osada plná beduínských stanů. Právě díky postupně se rozvíjejícímu cestovnímu ruchu se však časem mohla přeměnit v plnohodnotnou vesnici, která má i školu.
Kdy jste s provozováním kempu začal a co se vám na této práci líbí nejvíce?
Začal jsem zhruba před třemi lety a velmi mě to baví. Nejzajímavější na tom je skutečnost, že každý den potkávám nové lidi z různých koutů světa, se kterými si vyměňuju životní zážitky.
Mohammad nese svým hostům večeři připravenou v zemi.
Mimochodem, mluvíte velmi dobře anglicky, pomohl vám v jazyce právě kontakt s turisty?
Děkuji. Ano, všechno jsem pochytil od turistů, s kterými jsem denně v kontaktu. Ve škole jsem se anglicky nikdy neučil.
Staráte se o všechno sám, nebo vám někdo pomáhá?
Kempů je tady víc, a nikdo tady nic nedělá sám. Pocházím z vesnice, kde žije asi tisíc lidí a všichni jsme taková jedna velká rodina, která si navzájem pomáhá. Zejména pak ti nejbližší příbuzní, s vařením pro hosty mi například asistuje mladší bratr.
Pocházíte z početné rodiny?
Ano, mám šest bratrů a sedm sester, což je ale na místní poměry ještě relativně málo. Některé rodiny tady mají i více než dvacet dětí. Rekordmanem ve vesnici je muž, jenž jich má dokonce třicet. Často si z něj děláme legraci, že už si ani nemůže pamatovat všechna jejich jména. Rodiny však nebydlí v jednom domě. Když se oženíš, musíš se přestěhovat do svého.
Beduíni ve Vádí Rum dokáží vykouzlit příjemnou atmosféru.
Jaké máte plány do budoucna?
Chci pokračovat v tom, co dělám, a kemp postupně rozvíjet. Chtěl bych v poušti vybudovat ještě další kemp, který bude sloužit pro větší skupiny lidí. Dále pak musím postavit dům, kam se přestěhuju se svou budoucí manželkou. Bez domu by to nešlo, plánuju mít děti, a ty musí někde vyrůstat.
Hodně dětí?
Ne, život je v dnešní době zcela odlišný. Sedm nebo osm dětí bude bohatě stačit.