Článek
Jak těžké bylo dostat se v Guatemale do pozice, kde historicky působili především muži?
Před 30 lety jsem skutečně byla jednou z mála žen, které se v tomhle oboru pohybovaly. Mě samotnou ale školila „maestra ronera” (mistryně rumu), která mi předala svoje know-how. Postupem času pak začalo žen v oblasti alkoholu přibývat.
Vy jste věděla už během dospívání, že chcete pracovat s rumem, nebo si vás tento obor později sám vybral?
Já jsem chemická inženýrka, takže jsem v likérce nejdříve pracovala v oddělení kvality v laboratoři, postupně jsem se pak vypracovala a přešla do výroby a později až do oblasti vývoje. Tam jsem zůstala vlastně až doposud.
Zájemcům lahve z limitované edice podepsala.
Jak těžké pro vás bylo vybudovat si respekt okolí?
Mně hodně pomohlo, že jsem začínala pracovat v laboratoři, jak jsem zmiňovala. Když jsem potom přecházela dál a dál, tak už mě ostatní znali. To mi pomohlo, aby mě moje okolí v pozici master blenderky respektovalo.
Povězte mi, jak vypadá náplň práce master blenderky?
Jsem zodpovědná za zrání rumu. V oblasti inovací pak musíme neustále ochutnávat jednotlivé směsi (blendy), musíme ochutnávat i v jednotlivých fázích zrání, pořád je něco nového. To je taková jedna část práce. Ta druhá spočívá v tom, že se to celé musí zvládat organizačně. Všechno musí být dokonale naplánováno.
To asi rumu vypijete docela dost...
Zní to tak, ale ve skutečnosti ochutnáváme velmi malé množství. Některé dny to jsou třeba tři, čtyři vzorky, jiný den zase vůbec nic, někdy toho je naopak víc. Ale jak říkám, to množství, které v laboratoři ochutnáme, je skutečně malé.
Magda Lópezová při návštěvě Prahy.
Proč jste přijela z Guatemaly zrovna do Prahy?
Představte si, že Česká republika je jednou ze zemí, kde se Botran pije nejvíce. Uspořádali jsme takové turné, které míří i do dalších pro nás významných zemí, pořádáme ochutnávky rumů, setkáváme se s partnery.
Proč myslíte, že je rum ze Střední Ameriky oblíbený zrovna v malé zemi ve střední Evropě?
Už při první prezentaci jsme viděli, že je tady skutečně velká komunita lidí, kteří mají rum rádi. Přišli dokonce zástupci klubu rumařů, dokážou ocenit čisté a kvalitní rumy. Jsou tady i lidé, kteří si rádi vychutnají silnější alkohol, takže to všechno dohromady je asi tím důvodem.
Stihnete v Praze i něco jiného, než jen přednášky a práci?
Jasně, zrovna včera jsme se procházeli po Praze, měli jsme volný den. Říkali jsme si, že je to tady teď ve všední dny klidnější, ale o víkendu už byly zase plné ulice. Je vidět, že pandemie dopadla na lidi všude ve světě, tak doufám, že se situace co nejdříve vrátí do normálu.
O rumu toho ví skutečně hodně.
Když už mluvíme o pandemii, jak moc ovlivnila vaše podnikání v Guatemale?
V Guatemale byl dopad koronaviru obecně silný, spousta menších podniků muselo zavřít. My jsme měli obrovské štěstí, že jsme nemuseli nejen zavírat, ale ani propouštět. Ačkoliv spotřeba rumu se snížila, lidé si chtěli i nadále vychutnat skleničku rumu.
Jakou skleničku si nejraději vychutnáte vy?
To hodně záleží na okolnostech. Mám ráda rumy, které se dají míchat do koktejlů. Když mám ale čas, ráda si naleju osmnáctiletý Botran. Žiju v oblasti ve vysoké nadmořské výšce, kde je často zima, takže si ho dám klidně bez ledu, v letních dnech přidám kostku ledu.
Když zmiňujete koktejly, jaké jsou v Guatemale nejpopulárnější?
Třeba náš bílý rum je oblíbenou součástí daiquiri (rum, limetový džus, cukrový sirup, led), hodně se také pije s tonikem. Dá se namíchat třeba i s plátkem okurky. Dvanáctiletý či patnáctiletý rum se pak hodí do koktejlů old fashioned (rum, bitter, cukr, pomerančová kůra, led), případně se pijí s plátkem čerstvého pomeranče.
Kanárská palírna rumu se těší více než stoleté tradici, navštívil ji i král
Při samotné sklizni cukrové třtiny, která je samozřejmě základem výroby, se někdy plantáže zapálí, proč tomu tak je?
Je to z několika důvodů. Zapálením se cukr koncentruje a získává se odlišná charakteristika cukrové třtiny. Ale je to spíš praxe, která se používala v minulosti, v poslední době se od toho ustupuje, při pálení plantáží vzniká hustý dým, což není žádoucí. Dalším důvodem je jednoduchost sklizně. A tím posledním také vyhánění divokých zvířat z plantáže. Tam se jedná o drobné hlodavce, ale třeba také hady. Každopádně šlo vždycky hlavně spíš o tu koncentraci cukru.
Dovolte mi na konec trochu kuriózní otázku. V České republice jsme zvyklí pít takzvaný „tuzemák”, který označujeme za rum. Slyšela jste o něm?
Slyšela jsem o něm hned na první degustaci, kterou jsme tady měli! Nicméně zatím jsem neměla příležitost ho ochutnat, rozhodně ale musím požádat naše české kolegy, abych to mohla vyzkoušet.