Článek
První náramek pro vítěze některého z turnajů světové série (WSOP) si Negreanu odnesl již v roce 1998. Počítáme-li i WSOP Europe a WSOP Asia-Pacific, tak jich od té doby získal ještě dalších pět. Je mu 39 let, pokerem si pod křídly herny PokerStars víc než pohodlně vydělává na živobytí a takřka neustále se usmívá a hýří dobrou náladou. Jak to dělá?
Danieli, snad nikdy jsem vás neviděl zamračeného. Ať už v běžném životě, nebo u pokerového stolu po nějaké prohře? Jak je to možné?
Spokojenost a úsměv jsou záležitostí vaší volby. Jednoduše se mi dobře daří dosáhnout toho, oč mám zájem. A já jsem si vybral pocit štěstí.
Vážně je to tak lehké?
Věřím, že ano. Doopravdy. Myslím, že když se člověk místo negativity a smutku zaměří na věci, které se mu v životě daří, bude prožívat šťastnější dny. A když myslíte i na to, jak udělat ostatní šťastnějšími, dělá vás to také šťastným.
Poker je čím dál oblíbenější u mládeže. Co byste doporučil těm, kterým ještě ani není 18, a přitom už si brousí zuby na kariéru pokerových profesionálů?
Základem je nevzdávat se dětství, protože poker nikam neuteče. Pokud na sobě bude dotyčný chtít pracovat, zlepšovat se, nejlepší cesta je online. Začít na turnajích, kde se hraje zdarma, a postupně se snažit vypracovávat z turnajů s těmi nejnižšími vklady dál a dál.
Poker je ve dnešní době hodně i o stylu. Když se podíváme na WSOP, je to někdy jako módní přehlídka. Co je podle vás vhodné oblečení k pokerovému stolu?
Základem je pohodlí. Pokud hrajete 12 hodin denně, pět až šest dnů v týdnu a budete nosit oblek a košili s těsným límečkem, ovlivní to vaši mysl a vaši hru, protože na to budete myslet. Proto je zcela běžné, že velké množství hráčů nosí ke stolu mikiny s kapucí a tepláky. Pokud se ale dostanete k finálovému stolu, měli byste se trochu vyšvihnout.
Pokerový profesionál Daniel Negreanu
Máte ještě jinou aktivitu vyjma pokeru, která ve vás vyvolává adrenalin?
Věc se má tak, že na mě už poker co do adrenalinu moc nepůsobí. Hraju ho moc dlouho na to, aby to ve mně vyvolávalo nějaké velké emoce. To už opravdu jen velmi výjimečně. Ale velké emoce vnímám často u hráčů, kteří hrají kratší dobu. Ale víte co, takhle to je s každou aktivitou, kterou vykonáváte delší dobu.
To jste mě překvapil. Kdy pro vás tato adrenalinová složka tedy vymizela?
Hmmm. Řekl bych, že zhruba tak před deseti lety. Možná i dvanácti.
Nevím, zda to nemá spojitost s tím, jak dlouho se držíte na pokerovém výsluní. Hodně hvězdiček se objeví a do dvou až tří let zase zhasne. O vás je slyšet už přes 15 let. V čem tkví váš úspěch?
Je to o tom, že mě to baví a vnímám, že nikdy není hotovo. Každá hra začíná od začátku a poker se vyvíjí rychle. Neuplyne ani půl roku, aby se neobjevili nějací noví střelci s vlastní „průlomovou teorií“, jak vyhrávat. Jenže na mé straně je zkušenost, vnímám jejich hru a vím, jak si oni myslí, že hraju. Je to výzva.
Dokážete si vybavit nejhůře skousnutelnou prohru, kterou vám uštědřila žena?
Uf. Nejvýznamnější prohra se ženou? To bylo asi, když mi nějaká řekla „ne“. Žertuju, vážně, teď nevím…
Jak chcete, pojďme tedy dále od pokerových stolů. Představte si, že chcete na nějakou ženu zapůsobit a dostat ji na rande. Jakou seznamovací větu použijete?
To je těžké, já jich mám tolik!
Chci slyšet jen tu nejlepší...
Tu nejlepší? Dobře. Mám jednu, která nikdy neselže. Sáhni si na mou košili a řekni mi, co to je za materiál.
(sahám na Danielův rukáv) No...
(Daniel mě přerušuje) Přijde ti to jako materiál šitý na tvého přítele?
Ježiš. S tím se dá uspět?
No jasně, je to moje úplně nejlepší balicí věta vůbec!
