Čistič uší nebo veřejný písař. Stará povolání odolávají v Rangúnu změnám

Třídu Pansodan, kterou postavili Britové a které se kdysi říkalo Phayre Street, zdobí četné koloniální stavby a umělecké galerie. Je typickým příkladem paradoxu města s anarchickým růstem, kde počet obyvatel od roku 1983 vzrostl tak, že již dosahuje více než sedmi milionů. Tomuto rozvoji však neodpovídá infrastruktura včetně služeb.

„Je to ulice knih, spisovatelů a básníků,“ říká nadšeně majitel galerie Aun Sou Min, kterého cituje agentura AFP.

Nalézáme zde knihkupce, kteří vystavují své knihy skoro až na chodníku, ale také jednoho z mála veřejných písařů, kteří se v Rangúnu vyskytují. Tato profese pozvolna vymírá s tím, jak roste počet internetových kaváren a jak do kanceláří i domovů přicházejí počítače.

Aun Min se naučil psát na stroji v armádě. Když v roce 1980 odešel do důchodu, začal pracovat na třídě Pansodan nedaleko nejvyššího soudu a specializoval se na právnické texty.

Psací stroje se ještě před několika lety používaly na soudech a na ministerstvech. Země zůstávala po desetiletí odříznutá od světa vojenskou juntou, která dnes postupuje moc vládě nositelky Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij.

Kromě stánků knihkupců a veřejného písaře je „třída knih“ prozaicky také „úřadovnou“ malé armády instalatérů, kteří čekají na chodnících. Lidé je v Rangúnu potřebují často, zejména v období monzunů, kdy v této bývalé anglické koloniální metropoli déšť ucpe kanalizační síť, která je stará několik desítek let.

„Dokud budou záchody, budeme mít také práci,“ usmívá se osmapadesátiletý instalatér Min Aun.

Služby nabízejí také čističi uší. Ženy dělají na chodníku za několik kyatů manikúru a pedikúru, při níž zákazník sedí na jakémsi primitivním taburetu.

„Neměla jsem peníze, abych si koupila nějaký obchod, a tak dělám tohle, abych si vydělala na živobytí,“ říká Kchin Oum Myn, která zákazníkům ošetřuje nehty nebo jim čistí uši.

Od roku 2011 a rozpuštění junty se však mnoho pouličních profesí stalo obětí reforem. Postupné zlepšování stavu elektrické sítě vedlo k nárůstu počtu ledniček v domácnostech, což způsobilo úpadek profese prodavačů ledu. Avšak prodejci vody zůstávají, neboť systém zásobování pitnou vodou pochází z koloniální doby.