Článek
Už před nějakou dobou jste místo stravy v prášku, kterou si lidé sami míchají, začali prodávat i hotový nápoj v krabičce. Dá se to chápat tak, že je část lidí líná si nápoj připravit sama?
Myslím si, že to není o lenosti. Zatímco práškovou verzi, do které je třeba přidat vodu, si můžete připravit z pohodlí domova či kanceláře, nápoj je ideální například na cesty, kde není přístup k vodě nebo prostor a čas k namíchání.
V tuto chvíli máte v nabídce už pátou verzi prášku a čtvrtou verzi nápoje. Jaké jsou rozdíly mezi těmi prvními a současnými verzemi?
Jsou úplně jiné, a to ve všech faktorech, ať už z hlediska balení, nutriční skladby či komplexity. Řekl bych to tak, že v začátcích jsme byli v úrovni znalostí schopni ponořit se do pěti až deseti metrů a dneska do jednoho kilometru. Oba produkty tedy ušly obrovský kus cesty. Je to důsledek toho, že klademe velký důraz na naše výzkumné a vývojové oddělení, díky čemuž produkty neustále inovujeme.
Myslíte, že můžete někdy dospět k verzi, u které si řeknete, že už není třeba nic měnit, anebo vás čeká nutnost trvalé invence?
Chceme vyrábět jídlo, které bude dobře vypadat, chutnat a dávat tělu vše, co potřebuje. Jakmile do toho začnou vstupovat nové hi-tech technologie, biotechnologie, genetika, chemie, fyzika, úroveň našeho vlastního poznání, klinické studie či laboratorní analýzy, tak budeme schopni vyrobit v podstatě cokoliv.
Roste stále počet vašich konzumentů, anebo jste už narazili na jakýsi strop určitého množství těch, kteří jsou ochotni trochu experimentovat?
Ono už to není o experimentování. V současné době zásobujeme více než sto tisíc pravidelných zákazníků po celé Evropě. Počet konzumentů však stále díky bohu roste. Věříme, že hlavním faktorem, který nám v tom pomáhá, jsou doporučení našich stávajících zákazníků.
Když sledujete odezvy lidí, co je podle vás ten stěžejní důvod, že se lidé odhodlají něco podobného vůbec poprvé vyzkoušet?
Těch motivací je celá řada. Mana obrovsky šetří čas, peníze i úsilí, které je s jídlem jako takovým spojené. Navíc je nutričně kompletní a neobsahuje nic, co tělo nepotřebuje. Když se to všechno sečte, je z toho jeden obrovský benefit.
Zatímco nápojová verze je připravena k okamžité konzumaci, prášková se nejprve musí smíchat s vodou.
Jsou i tací, u kterých tvoří Mana sto procent jídelníčku? Co je k tomu vede?
Jsou, ale je to většinou spjaté s dočasnými potřebami typu detox, očista těla či nějaký nový začátek. Naším cílem není nahradit sto procent jídelníčku. My sice produkt koncipujeme tak, aby byl schopen to naprosto pohodlně splnit, nicméně každý si z toho může vzít tolik, kolik chce. To necháváme na svobodné volbě. Průměrný konzument Manou nahradí zhruba jedno až dvě klasická jídla denně.
Vyskytl se už u někoho v souvislosti s konzumováním Many zdravotní problém?
Jedná se o případy, kdy konzument například neví, že je intolerantní na sóju či lepek, kterého ale máme velmi málo. To jsou ovšem věci, které máme v rámci produktové legislativy ošetřeny a na kterých chceme v budoucnu pracovat, aby byl produkt co nejvíce univerzální a veškeré intolerance řešil. Zásadní problém se ale nikdy u nikoho nevyskytl.
Nemohl by u konzumentů Many vzniknout ani nějaký zdravotní problém související například s tím, že jim ochabnou žvýkací svaly?
Máme odzkoušené nejenom na sobě, ale také na naší nejbližší testovací komunitě, že pokud je člověk třeba i dva měsíce na tekuté verzi, nic takového se u něj nevyskytuje. V budoucnu ale budeme představovat produkty, které budou řešit i tohle.
Dá se prášková strava kombinovat s běžnou? Například v mixéru přidat ovoce?
To je právě to, co je na tom všem zábavné. Člověk si může vzít mixér, hodit do něj prášek, čtyři kostky ledu, hrstku jahod a borůvek a má super nápoj. Je to sice nad rámec nutričního složení, ale nevidím v tom žádný problém.
Dají se podle vás hodnotou pro tělo porovnávat vitamíny z čerstvých surovin a z těch, které technologicky zpracujete v laboratoři?
Nejlepším způsobem, jak to zjistit, je sledovat, co se děje s tělem, když ty vitamíny dlouhodobě vysadíme. A v tom jsme naprosto v pohodě.
V ČR už nejste sami, kdo něco podobného vyrábí. Sledujete po očku konkurenci?
Samozřejmě víme, co se kolem nás děje. Ale my jsme od samotného začátku měli jasnou vizi v tom, jaký produkt chceme vyrábět a jak ho chceme vyrábět. S neustálou inovací a vývojem máme tak plné ruce práce, že sledováním konkurence trávíme zhruba 0,2 procenta veškeré energie.
Nápojová verze Many je prý vhodná především na cesty.
Je podle vás alternativní strava momentální trend či něco, co je dlouhodobě udržitelné?
Tu produktovou kategorii, kterou vytváříme, bych spíše nazval jako hi-tech nutriční jídlo, které tělu dodá velmi pohodlně vše, co potřebuje. Z pohledu ekologie a vůbec toho, co se dneska s planetou děje, jak získáváme energii - a nemyslím jenom energii, kterou získáváme z uhlí nebo z obnovitelných zdrojů, ale i energii, kterou získáváme ve formě jídla – to musí být udržitelné. Věřím, že je to jediná cesta k tomu, abychom se v budoucnu jako civilizace zachránili.
Kam tedy chcete směřovat?
Ten hlavní cíl je jeden a je nesmírně komplexní. Chceme se stát globální značkou, která je dostupná pro každého. A tím myslím opravdu pro každého. Zároveň se chceme stát první společností v potravinářském průmyslu na světě, která bude mít zápornou ekologickou stopu. To znamená, že veškerý součet naší ekologické stopy, tedy toho, co naše společnost vygeneruje, ať už jsou to zaměstnanci, kamióny, auta, výroba, logistika či distribuce, tak to je pro nás číslo „x“ a naším cílem je dostat ho do záporu.
Jak toho chcete docílit?
Prvním krokem, který spouštíme už letos v prosinci, je nové výrobní zařízení, které poběží ze sta procent na obnovitelné zdroje. A v tom budeme pokračovat dál. Máme obrovsky ambiciózní plán v tom, jak naší vize docílit a součástí toho je spustit vlastní energetický program, jak dostat obnovitelnou energii nejenom k nám, ale i ke všem ostatním, kteří se námi budou chtít inspirovat a kterým jde o to snižovat celosvětovou ekologickou stopu. Ještě pro to nemáme jméno, možná k tomu založíme novou firmu, ale určitě je to něco, co máme v hlavě a věříme, že je to možné.
Pokud budeme distribuovat obnovitelnou energii a budeme přehazovat energetické zdroje zjednodušeně řečeno z uhlí na obnovitelné zdroje, tak tím budeme schopni snížit naši vlastní ekologickou stopu a tím se do jisté míry v relativně blízké době dostat do záporných čísel.
O jakém časovém horizontu hovoříme?
Otázkou spíše je, jak jsme na tom jako planeta. Už víme, že jsme zhruba dvojnásobně překročili hranici toho, co je naše planeta v rámci svého ekosystému schopná vrátit zpátky. To, co tady planeta ukládala po miliardy let, jsme vytáhli během sta let. Nejsem si tak úplně jistý, že ta změna přijde dostatečně rychle, nicméně my chceme udělat alespoň něco. Abychom se mohli podívat našim dětem do očí a říct, že jsme alespoň nějak přispěli k lepším zítřkům.
