Čeští parkouristé předvádějí triky, při nichž tuhne krev v žilách

Pražská skupinka mladých a talentovaných nadšenců In Motion společně trénuje už přes tři roky. Během té doby se kluci stále více zdokonalují.

„My jsme s klukama společně trénovali už dávno předtím, potkávali jsme se v parku a chodili jsme spolu ven. A pak jsme si řekli, že uděláme skupinu a povýšíme to na vyšší level,“ říká Tomáš Dohnal.

Když se člověk začne věnovat parkouru, je dobré mít už nějakou sportovní průpravu předtím. Ta se totiž nikdy neztratí a naopak se stane ideálním odrazovým můstkem. S parkourem lze však začít v jakémkoliv věku i bez převratných sportovních zkušeností.

Před každým tréninkem je velice důležité se dobře a správně protáhnout, poté člověk může začít se skoky a dalšími triky. Přestože parkour patří spíše do undergroundových sportů, nemá, co se týče prvků, žádné omezení či hranici. Kluci se tak mají možnost neustále zdokonalovat a rozvíjet.

„Člověk by měl být všeobecně všestranný. Měl by zvládnout každou překážku, a o to se snažíme i my. Stále překonáváme své hranice a to je vlastně základní myšlenka celého parkouru,“ vysvětluje Jan Pospíšil.

Parkour je po fyzické stránce hodně náročným sportem. Právě proto vyžaduje hodiny tréninku a především trpělivost. Naprostým základem je získat nejprve dobrou kondici. Důležitou součástí tréninku je také posilování. Poté můžete začít se složitější technikou.

„Úplně nejtěžší je ze začátku získat kondici a fyzickou přípravu, aby ty skoky člověk mohl vůbec zvládnout. Je dobré začít s menšími skoky a postupně přidávat a dopracovat se k těm vyšším a náročnějším,“ nastínil Pavel Cibulka.

„Když s tímto sportem začínáte, vůbec si nedovedete představit, co všechno můžete dokázat třeba po roce či dvou. Vidět ty pokroky každého z nás či ostatních, to je pak velká radost,” dodává nadšeně Tomáš Dohnal.

Počet parkouristů neboli traceurů se v České republice v posledních letech obrovsky zvyšuje. Jen v hlavním městě trénuje zhruba 600 lidí. V celém Česku by jich mohla být odhadem tisícovka i více. Jisté je, že se tato komunita neustále rozrůstá.

Nejlepší parkouristé a freerunneři se scházejí na jedné z nejprestižnějších akcí světa Red Bull Art Of Motion. Nejedná se však o soutěž, spíše o individuální exhibice a show.

Parkour není pouze sport, je to životní styl a nátura. Kluci už si prakticky nedovedou představit, že by se měli věnovat něčemu jinému.

„Já jsem byl vždycky dost plachý člověk, teď si víc věřím a mám daleko více sebedůvěry,“ popisuje Jan Pospíšil.

„Mně dává parkour sebedůvěru a blahodárný fyzický účinky,“ říká Tom Fortn.

„Je tady úžasná komunita a lidi jsou hodně přátelští. Člověk do toho může dát úplně cokoliv, není tady žádná hranice,“ dodává Pavel Cibulka.

„Miluju ten pocit, když běžím a skáču, nic jiného pro mě neexistuje. Je to pro mě takový druh meditace,“ směje se Tomáš Dohnal.

Parkour může dělat úplně kdokoliv bez omezení věku a místa, jde především o to překonat sám sebe.