Článek
Jaká byla vaše cesta za barový pultík?
V baru jsem se ocitl, když mi bylo 19 let a začal jsem jako pomocný barman v Absintherii, kde jsem se po pár měsících šťastně dostal na pozici barmana. Tam jsem strávil zhruba dva roky a pak pokračoval do hotelového baru Black Angel’s na Staroměstském náměstí. Zhruba tři čtvrtě roku jsem tam působil jako barback, tzn. příprava a doplňování baru, mytí skleniček, sekání ledů atd.
To nezní úplně zábavně, když už jste měl zkušenost za barem.
V podstatě přicházíte jako první a většinou odcházíte jako poslední. Ale po celou tu dobu se učíte koktejly, věci o šampaňském a vlastně celkový chod baru a umožní to váš plynulý přechod za bar. Po devíti měsících jsem se za něj poprvé postavil a dohromady tam strávil tři roky, během kterých jsem měl možnost cestovat a poznávat spoustu lidí a barů po světě.
Cestování je hezký způsob, jak zjistit, že jinde se člověku může žít i lépe. Byl to i váš případ?
Jedna cesta mě zavála do norského Osla, kde jsme byli hostovat. Země jako taková se mi zalíbila natolik, že už po zhruba půl roce jsem se rozhodl přestěhovat. Momentálně působím jako bar manager v baru Bettola.
Jak se žije mladému člověku v Oslu? V čem je tam život jiný než v Praze?
Největší rozdíl je asi velikost města a počet obyvatel. Oslo má zhruba 600 tisíc obyvatel, což je asi polovina Prahy. Město není tolik turistické a všude se dá dojet na kole nebo dojít pěšky. Málokdy se stane, že se někde mačkáte mezi lidmi. Co se mi líbí asi nejvíc, je, že člověk se dostane do přírody během 20 minut a vše je dostupné městskou dopravou. Uniknout tak z víru města, když se chcete odreagovat, je vážně lehké.
Přibližte mi trochu podnik, kde jste zakotvil.
Náš bar je italský aperitivo koncept a je zařízen s tradičním norským nábytkem z 60. let, atmosféra tak působí, jako když sedíte u babičky doma.
Dokážete porovnat barovou scénu v Praze a v Oslu?
Barová kultura je v Oslu oproti Praze a Česku obecně mladá. Největší rozdíl je ale asi v regulacích konzumace alkoholu, bary tak mohou mít otevřeno jen do 3:00. Zákon pak myslí i na to, kolik alkoholu můžeme jako barmani podávat hostům. Nemůžete si například objednat koktejl a k tomu skleničku whisky na stranu, za to můžete ztratit licenci na prodej alkoholu. Co se týče barů, na úrovni pražských barů je v Oslu momentálně zhruba čtyři až pět podniků. Scéna je tu ale mnohem přátelštější, všichni si tu pomáhají a podporují se. Pražská soutěživost tu nepanuje.
Norský bar Bettola, kde Ricciardi působí.
Když jsme u té soutěživost, vy jste v soutěžích docela aktivní...
Je pravda, mám za barem několik úspěchů. Radost mám hlavně z prvního místa na International Campari Negroni open 2018 a vítězství na CBA Best Bartender na Bartenders Grand Prix 2017.
Teď soutěžíte na celosvětové soutěži Bacardi Legacy a jste už mezi třemi nejlepšími, že?
Ano, tato soutěž stále probíhá a zavedla mě už do různých zemí mimo Norsko. V posledních týdnech byla nejzajímavější asi ruská Moskva, kde jsem prezentoval svou cestu soutěží, ale také náš bar a tým, který stojí za ním. Soutěžím se svým koktejlem El Bohemio neboli bohém, který ve výkladu znamená jednotlivec, kterému nezáleží na názoru ostatních.
Tak se vnímáte?
Koktejl je inspirován tím, odkud pocházím, obsahuje i Becherovku. Odkazuje však také na problém dnešní doby. A to je nedostatek vlastní originality nejen v gastronomii, ale i v ostatních branžích či osobních cestách. Spoustu lidí se řídí tím, co vidí na sociálních sítích u influencerů a kvůli tomu zapomínají být sami sebou a přicházet s vlastními nápady.
V čem spočívá samotná soutěž?
Jde o jednu z největších barmanských soutěží vůbec. Barmani vytvoří svůj koktejl a poté se po dobu zhruba půl roku snaží přes sociální média, známé a různé bary nastartovat popularitu svého drinku. Cílem je dosáhnout toho, aby co nejvíce barů a barmanů míchalo váš drink. Ten můj v Praze ochutnáte třeba v Black Angel's, Anonymous, L'Fleur, Groove Baru, Tretter's NY Baru a dalších. Podává se ale i v Austrálii, Itálii, Hongkongu či Barceloně a Londýně. Obnáší to pro nás opravdu velkou porci snažení. Už 11. března bude skandinávské finále, a pokud postoupím, budu reprezentovat Norsko na světovém finále v Amsterdamu.
Na několika snímcích jsem vás viděl, jak prsty vytváříte symbol šipky - má to nějaký význam?
Jako ozdobu koktejlu jsem zvolil šipku z citronové kůry, která by měla lidem připomínat, aby šli svou vlastní cestou a neohlíželi se na názory ostatních. Pokud to nezkusíte, nikdy nebudete vědět, zda je šance na úspěch, nebo ne. A podle toho se řídím i v osobním životě. Není tak divu, že se šipka stala postupem času lehce zapamatovatelnou značkou pro můj koktejl.
Může se vám hodit na Seznamu: