Celý život sloužil v české armádě. Nyní dělá skrze objektiv radost Balijcům

„V armádě jsem byl 17 let, do služby jsem se přihlásil hned po studiích. Posledních šest let jsem pracoval na oddělení lidských zdrojů a věnoval se náboru nových vojáků,“ vypráví Krč, jenž se vloni rozhodl stabilní zaměstnání ukončit a vydat se bez větších plánů s malým batohem do Indonésie.

„Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí v mém životě. Musel jsem bojovat se svými strachy, rozloučit se s rodinou, ukončit vztah, který jsem v té době měl. Ta myšlenka sbalit se a vyjet do neznáma se mě ale držela příliš dlouho. Dnes jsem rád, že jsem to rozhodnutí udělal, protože mě v životě hodně posunulo,“ svěřuje se bývalý voják.

Dnes Kamil Krč tráví většinu svého času objížděním indonéského ostrova Bali a fotografováním tamním obyvatel. „Fotografie jako taková byla mou vášní celý život,“ říká s tím, že se mu brzy podařilo svoji vášeň překlenout v projekt, který má přesah a dělá lidem radost.

V rámci projektu s názvem Na věku nezáleží - očima jednoho dobrodruha fotografuje primárně starší balijské vesničany, které následně portréty vytištěnými na plátně obdarovává.

„Nefunguje tu sociální systém, senioři jsou většinou závislí na podpoře svých dětí. Zároveň jsou ale nesmírně pracovití a tvrdě dřou na svých polích. Přišlo mi, že je to část populace, která je tady nejzranitelnější. Pokud bude projekt, jenž zastřešuje crowdfundingová platforma Donio, úspěšný, dostane se jim i finanční pomoc,“ vysvětluje Krč.

A mají Balijci z darů v podobě velkoformátových obrazů radost? „Ty reakce jsou různé, radost samozřejmě převládá. Setkali jsme se ale i se situací, kdy byla 95letá žena díky obrazu s portrétem sebe sama překvapená, jak vypadá. Místní lidé se nedívají tak často do zrcadla a nevnímají vzhled jako klíčový. Žijí podle hinduistických principů a mají zcela odlišné hodnoty než my,“ objasňuje.

„A jak ten člověk stárne, tak mnohdy nestíhá rekapitulovat svůj život. Když jsme jí ten obraz předávali, tak se jí mohly vybavit určité vzpomínky. To jsou velmi silné momenty, kdy absolutně netušíme, co se v tom člověku může odehrávat,“ vypráví Krč, jemuž s projektem pomáhá Balijka Asti.

Kamil Krč je na indonéském ostrově spokojený, budoucnost však příliš neřeší a čas nechává volně plynout. „Nikdy nevíme, kde skončíme. Aktuálně se mi tady velmi líbí. Ať je to zdejší kultura, náboženství či podnebí, všechno na mě velmi dobře působí a je to jednoznačně v souladu s mým já,“ uzavírá.