Čech už roky vzdělává Indonésany o ochraně přírody. Má to smysl, říká

„Začíná to už ve školách. Místní děti nemají povědomí o ohrožených druzích, o odpadkovém hospodářství a natož třeba o změně klimatu. Je to holt země třetího světa a ve zdejším školství na to není prostor,“ říká Hindrich. Jedním dechem ale dodává, že se blýská na lepší časy.

„Při druhém volebním období nynějšího prezidenta Joko Widodoa získal post ministra školství mladý progresivní byznysmen, zakladatel společnosti Gojek, Nadiem Makarim, který se zasloužil o změnu vzdělávacího systému. Nejnovější osnovy jsou tak založeny na tematické výchově, která dává prostor i ekologicko-vzdělávacím programům, jako jsou třeba ty naše,“ dodává Hindrich, jenž si k tématům, jako je ochrana přírody či udržitelnost, našel cestu díky aktivnímu způsobu života.

„Býval jsem blázen do snowboardingu a trávil mnoho času na horách. Pak jsem se dal na surfování, díky čemuž jsem si zase vybudoval vztah k mořskému ekosystému. Nikdy mi nebylo ukradené, v jakém stavu se příroda nachází, a postupem času člověk zjistí, že ten stav závisí na tom, jak se k ní jako lidstvo chováme,“ vysvětluje absolvent koreanistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, který se do Indonésie poprvé podíval v roce 2006.

„Plánoval jsem tady strávit dva měsíce, které jsem si prodloužil na půl roku. Pak jsem se sem pravidelně vracel až do té doby, kdy jsem se rozhodl žít tady natrvalo,“ popisuje, jak se rodil přesun do Indonésie, kde záhy založil neziskovou organizaci Green-Books.org, jež vzdělává indonéské učitele a děti o ochraně přírody.

„Naším cílem je inspirovat miliony indonéských dětí, aby žily udržitelnějším způsobem života. Pracujeme s lokálními školskými úřady a školami, vyvíjíme výukové programy na téma ekologie a trénujeme učitele, aby je mohli využívat se svými studenty ve školách. Ústředními tématy jsou odpadkové hospodářství zahrnující znečištění plasty, ochrana biodiverzity a nově také změna klimatu,“ vyjmenovává.

„Výuka je převážně praktická, kdy děti sbírají odpadky a analyzují jejich materiál, obsahuje například i výtvarnou činnost a experimenty, děti zpívají tematické písničky, hrají loutkové divadlo, luští kvízy, mají taneční vystoupení. Cílem je, aby si uvědomily, že k jednorázovým plastům existují alternativy. Zároveň věříme, že děti následně v tomto směru pozitivně ovlivní i své rodiče,“ tvrdí Hindrich.

Lze však vidět reálné výsledky? „Pokud vezmeme premisu, že děti jsou nejtvárnější částí populace a jsou jako houby sající vědomosti, které pak v průběhu života nějak uplatní, tak bych se nebál, že jdeme správným směrem,“ má jasno Petr Hindrich. Své přesvědčení má ale rovněž podložené daty.

„Máme partnery z německé neziskovky, kteří se specializují na změnu chování. Na základě dat ze vzorku dvou tisíců dětí, která pro nás zpracovali, se ukázalo, že v rámci dvou ročníků programu Škola bez jednorázových plastů děti redukovaly spotřebu jednorázových plastů o 38, respektive o 39 procent,“ říká Hindrich.

Výsledky jsou pro něj motivací do budoucna. „Plasty jsou jen jednou částí environmentálních problémů. Teď se soustředíme i na změny klimatu. Primárně působíme na Bali a chceme své aktivity rozšiřovat po celé Indonésii. V zemi žije skoro 280 milionů obyvatel, z toho 85 milionů dětí, takže před sebou máme moře práce,“ uzavírá.