Článek
Měl jste odmala namířeno ke zdravé výživě?
Neměl, hodně jsem sportoval a sportuji dodnes. Stravu jsem nikdy moc neřešil, nepřemýšlel jsem nad ní nějak hlouběji. Byl jsem potravinový analfabet. Jídlo jsem bral jako palivo pro tělo.
Potravinový analfabet je hezká formulace. Co byl ten impuls, který vás přiměl se nad tím nějak zamyslet a začít to brát jinak?
Rok dozadu mi prarodiče zemřeli na rakovinu. V průběhu jejich léčby jsme neustále řešili, co by jim pomohlo a co by tak do sebe dostali, protože trpěli nechutenstvím a nemohli přijímat pevnou stravu. Jejich odchod ve mně vyvolal otázku, jak to bude se mnou a s mými nejbližšími, když se budeme stravovat tak, jak se stravujeme. Tělo za celý svůj život uloží spoustu odpadu, který může být spouštěčem zdravotních problémů. Je holým faktem, že ČR je světovou jedničkou v rakovině trávicího traktu.
Tvrzení, že je Česká republika z hlediska kvality potravin kontejnerem Evropy, zaznívá stále častěji. Opravdu se stravujeme tak nevhodně?
Určitě ano. Za prvé je to z důvodu nevyhovující nutriční skladby potravin a způsobem jejich zpracování. Problematika výroby potravin začíná hned u prvního článku výrobního řetězce. Výrobce není zákonem nijak povinen, aby vyráběl nutričně plnohodnotné a zdravé potraviny. Z toho důvodu jsou současné potraviny k dostání v zásadě pěkně barevné, ale nutričně prázdné.
Nedostatečná výživná hodnota potravin ale jistě není jen lokálním problémem. Je velký rozdíl, zda se budeme bavit o prefabrikovaných potravinách nebo o čerstvých potravinách.
Říci, co potravina-surovina obsahuje, se dá až po její důkladné analýze – tak se na to díváme my. Vezměte si to tak, že vypěstujete rajče, které bude krásné a voňavé, a logicky si budete myslet, že je zdravé. Ale celý trik je v tom, že to rajče po dobu svého vzniku čerpalo živiny ze země a z vody, která už v sobě mohla obsahovat například nadlimitní těžké kovy apod.
Rozumím. To je ale něco, co koncový zákazník nemá šanci zjistit a ovlivnit. Pokud tedy zrovna nemá zahradu a nemůže si vše pěstovat sám. Jak se má tedy stravovat, kde má shánět potraviny, kterým by mohl věřit?
No a do této situace jsem se naprosto stejnou logickou úvahou dostal také. Přemýšlel jsem o tom, jak toto zajistit i ve velkém měřítku. Poté jsem narazil na koncept stravy amerického Soylentu, který v zásadě vyřešil problematiku replikovatelné stravy a na moje otázky odpověděl. To mě odstartovalo k vytvoření vlastní superpotraviny.
Je nám jasné, že jídlo má svůj sociální přesah a není pouze o nutriční skladbě. Nicméně do té doby, dokud nebudou existovat restaurace/obchody/výrobci, kteří budou laboratorně testovat své suroviny, tak ta důvěra nebude.
Složení Many se řešilo v laboratoři. Jedni ji odsuzují, jiní nadšeně brání.
Jaký základ mají tedy potraviny, které jsou obsaženy v produktu Mana?
V první řadě používáme suroviny, které jsou zpracovány nejmodernějším technologickým postupem, tzv. zušlechtěné suroviny, které následně analyzujeme ve státem certifikované laboratoři, a z těchto výsledků je potravina poskládána, jako byste hráli Tetris. Základem Many jsou zušlechtěné suroviny sóji, ovsa, kukuřice, řepkového a rybího oleje. Tyto suroviny jsou v průběhu jejich zpracování zbaveny nežádoucích látek. Co je ale také zásadní, že Mana poměrově obsahuje 50 % sacharidů, 30 % tuků a 20 % bílkovin, což je celosvětová shoda pro vyváženou stravu.
Jídlo složené, jako kdybych hrál Tetris. To zní všemožně, jen ne chutně. Jakou máte odezvu od lidí, kteří Manu jedí? Stravují se tím kompletně, anebo jen třeba jeden chod denně?
Já ten Tetris právě hltal. Od začátku se soustředím hlavně na to, aby chuť neomrzela. V tuto chvíli je Mana jediný produkt, který je registrovaný na českém trhu jako alternativa stravy, tedy možnost na ní být ze sta procent. Ohlasy jsou úžasné, vytvořila se kolem nás komunita fanoušků „powdered food“, je to v zásadě motivace, proč jsme se pustili do větší výroby.
Každý uživatel má svou osobní motivaci a způsob použití. Někdo na Maně žije zcela, někdo snídá i obědvá a večeři si doma užije s rodinou, je to individuální. Asi byste se divil, kolik lidí bere jídlo jako nutné zlo a jak moc lidí je současným stavem potravin naštvaných a už prostě tu jistotu chce.
Kolik lidí se Manou aktuálně stravuje?
Několik stovek. Část z nich se Manou stravuje stoprocentně, odhadem jde zatím o nízké desítky.
Pokud byste měl jistotu původu jídla, které se k vám dostává, neodložil byste opět práškové jídlo? Není to jen taková berlička, která pomáhá lidem překlenout toto období?
Odpovím otázkou: Kolik jídel si za svůj život vlastně zapamatujete? Kolik z těch 21 jídel za týden jsou ta, která za to stála? Vážně to jsou tři super jídla denně? A chcete jít třikrát denně na super film do kina?
Zřejmě chápu, jak to myslíte, ale stále to je práškové jídlo. Není to čerstvé...
Pokud nestíháte kvalitně jíst, tak je tam těch kladů tolik, že všemi deseti pro tyto případy volím Manu.
Vy osobně jste na Maně, z jak velké části a jak dlouho už?
Já si dám tak čtyři klasická jídla týdně, někdy i více, pokud je příležitost si je užít s těmi, které mám rád a na kterých mi záleží. Samozřejmě jsem si vyzkoušel na Maně být 100% dlouhodobě. Druhá věc je vývoj. Otázka je, jak bude Mana vypadat za rok, dva či deset. Věci jsou v pohybu.
Jakou nejdelší dobu jste byl na Maně v kuse a co jste pozoroval na svém těle?
V rámci experimentu vcelku 14 dní na 100 %. Na začátku a na konci jsem si udělal krevní testy. Testy si dělám do dnešního dne. Doktorka na mě tehdy koukala, když viděla, že můj cholesterol spadl pod limit, že to prý dlouho neviděla. Tenkrát jsem ještě neměl obsažen rybí olej, který v sobě potřebné množství cholesterolu má. Jinak všechno ostatní naprosto v pořádku. Cítil jsem se skvěle. Lehčí, nezatížen nadměrným trávením. Na jídlo jsem nemyslel. Mana těchto myšlenek člověka zbaví.
Opravdu bylo vše jen pozitivní?
No, jedna věc tu na začátku byla. Cítil jsem se být jaksi sociálně vyřazen, protože jídlo tento faktor obnáší. Ale v průběhu jsem se adaptoval, jde to. Člověk je tvor přizpůsobivý.
Vidíte v Maně nějaký humanitární potenciál? Či případně možnost jejího využití v armádě či v nějakých extrémních podmínkách?
Potenciál vidím obrovský. Tím, že nepřepravujeme žádný vzduch, balast, vodu a máme spotřební lhůtu dva roky, tak se všechny tyto formy užití nabízejí. S armádou jsme nejednali, ale intenzivně připravujeme koncept humanitární formy spolupráce.
Naznačil jste, že toto nemusí být finální podoba tohoto produktu a že se může ještě dále vyvíjet. Jakým směrem?
Vývoji se meze nekladou. Jsem si vědom hned několika směrů vývoje, a to ve formě skupenství. Například podoba sušenky, těsta, pasty, tablety apod. A druhým směrem je chuť, kdy bychom zařadili nejen sladké, ale i slané a strukturované příchuti. Je toho hodně – textura, barva, vůně. Pracujeme na tom...