Čech na Novém Zélandu peče dorty pro psy. Ještě žádný oslavenec neohrnul nos, směje se

Měl jste ke gastronomii vztah odjakživa?

Odmala jsem vždy okouněl v kuchyni, když maminka vařila, a přišlo mi to zkrátka boží, ale gastronomií jsem byl dlouho nepolíbený. Studoval jsem arteterapii a učitelství pro střední školy na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Jeden ze semestrů jsem stihl všechny zkoušky v předtermínu, a tak jsem se vydal do jednoho hotelu v Rakousku s tím, že tam někde vzadu v kuchyni budu loupat brambory a okouknu, jak to chodí v kuchyni.

Splnila tato mise očekávání?

Myslím, že očekávání překonala. Zdeněk, šéfkuchař, mi druhý den v práci řekl, že na sezonu nemá cukráře, a zavelel, že půjdu na cukrárnu. Nic jsem neuměl. Dostal jsem recepty v němčině s tím, že to mám příští den připravit. A protože miluju výzvy, nakonec jsem se Zdeňkem zůstal 12 sezon, celkem šest let - tři na cukrárně a tři roky jsem dělal přílohy a polévky a pomáhal na různých postech v kuchyni.

V mezisezonách jsem dodělával vysokou školu a cestoval. Zdeněk mě naučil vařit, naučil mě cukrařinu a taky mě naučil milovat ten permanentní stres, který k vaření ve špičkové gastronomii patří.

A u řemesla jste už zůstal…

Ve 32 letech jsem si řekl, že kuchařina je opravdu krásné řemeslo, kterému se chci věnovat. Tak proč necestovat po světě, sbírat zkušenosti a ty následně předat další generaci. Aspoň to studium na pajdáku nepřijde vniveč a tak jsem se rozhodl, že si udělám výuční listy na cukráře a kuchaře. Nastoupil jsem na střední školu, moji spolužáci měli kolem 20 let, měl jsem povinný tělocvik, výtvarku, nosil jsem přezůvky a předbíhal ve frontě na obědy, protože si ostatní mysleli, že jsem nový učitel. Od pondělí do pátku jsem studoval na cukráře a o víkendu na kuchaře, byl to velmi intenzivní rok, ale velmi zábavný.

A pak vás osud zavál na Nový Zéland?

Ano. Jednou jsem tak seděl doma u počítače a přemýšlel, kam pojedu pracovat. V tom mi zazvonil telefon. Byl to můj brácha, který na Zélandu žije. Řekl mi, že jsem pěkně starý a že jsme se dlouho neviděli.

Nabídl mi, ať dojedu za ním na rok na pracovní Working Holiday víza, která mají věkový limit. Byla to moje poslední šance. Nakonec jsem na Zélandu i kvůli koronavirové pandemii a uzavření země zůstal, získal pracovní víza a následně i rezidenci.

Jak vás napadlo začít na Zélandu připravovat dorty pro psy?

Nenapadlo to tak úplně mě. Jednoho dne jsem seděl s bráchou a jeho přítelkyní Mončou, která mi znenadání řekla: ‚Mistr Pogo (jejich pes) měl první narozeniny. Kde je dort, cukráři? Když umíš vyrábět výborné dezerty pro lidi, tak bys snad taky mohl vyrobit výborný dort pro mistra Poga!‘ To bylo něco na mě.

V pátek po práci jsem jel nakoupit a na celý víkend jsem se zavřel doma a zkoušel a tvořil.

V pondělí jsem pozval svoje české přátele a jejich čtyřnohé kámoše k sobě domů a představil jim asi dvacet různých věcí, které jsem vyrobil. Bylo toho opravdu spousta, od různých sušenek všemožných příchutí, muffinů a cupcaků, želatinových dobrot různých tvarů, dortů atd.

Čtyřnozí přátelé byli nadšení a dvojnozí mě naštěstí znají, tak věděli, že to bude úlet. A tak to všechno začalo, tak se zrodila 4Legged Kitchen, tak vznikla čtyřnohá kuchyně.

Na jaké události obvykle dorty připravujete?

Na prvním místě jsou jednoznačně psí narozeniny. Je moc fajn, že na psí narozeninovou oslavu vždy přijdou i další čtyřnozí kámoši a o dort se mohou podělit a společně si pochutnat. Těch událostí je ale celá řada.

Například na Vánoce jsem vyráběl vánoční dárkové krabičky plné psích sušenek různých tvarů. Na této práci mě moc baví to, že je opravdu velmi kreativní a zábavná, takže si s tím lze skvěle hrát. Jediným limitem je tak moje fantazie. Vyráběl jsem třeba valentýnská psí lízátka ve tvaru srdce, adventní kalendář či velikonoční vajíčka pro pejsky.

Jak se liší příprava dortů pro psy od pečení běžných dortů pro lidi?

Vlastě skoro nijak. Jak se liší dorty pro vegana oproti dortu pro všežravce? No tak, že budu muset použít jen suroviny, které vegan jí. Jsem schopný vyrobit úžasný dort pro vegana? Jsem. Jsem nějak limitován? Ano, surovinami, které mohu použít.

U výroby dortů pro pejsky je to stejné. Jsou suroviny, které pejsek nesmí, které pro něj nejsou prospěšné a těch se musím vyvarovat. Něčím je nahradit nebo si nějak pomoct, abych byl schopný dort, náplň a zdobení vyrobit. Trochu to teď bude smrdět samochválou, ale v tom vidím svoji největší přidanou hodnotu, to že mám zkušenosti a dovednosti, jak si s tím poradit.

Už jste nakousl, že kromě dortů vyrábíte i jiné psí laskominy. Co je váš bestseller?

Vyrábím celou řadu produktů od dortů, po sušenky, cupcaky, muffiny, lízátka, želatinové pochoutky, dárkové krabičky, pamlsky na výcvik atd. Je toho opravdu spousta, v podstatě to nemá žádný limit do velikosti, provedení, použitých surovin.

Myslím, že jedním z nejoblíbenějších produktů jsou sušenky pro psy různých tvarů a velikostí se jménem a podobou pejska.

Nejpopulárnější a pro Zéland typické jsou sušenky z červené řepy a manuka medu. Manukový med je nejlepší a nejprospěšnější pro lidský organismus na světě a je velmi zdravý i pro pejsky. Vyskytuje se hlavně na Zélandu a trochu v Austrálii, takže se jedná o lokální a zélandský typický produkt. Řepa pak sušenkám dodává krásnou barvu.

Zmínil jste ingredience. Je náročné je suroviny pro psy sehnat?

Není, protože používám ty, které jsou normálně dostupné a vhodné i pro lidi. Například máslo, vejce, med, ovesné vločky, kurkumu, červenou řepu, banány, borůvky atd. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně všechny druhy sušenek pro pejsky, které vyrábím, by byly vhodné i pro lidi. Jen by nám asi přišly málo sladké, ale není v nich nic, co by nemohl jíst i člověk.

Náročné to trochu bylo v tom smyslu, že jsem si musel načíst všechny možné zdroje informací, abych věděl, co je pro pejsky vhodné, co nevhodné a co by jim dokonce mohlo ublížit.

Máte vy sám psa? Testujete své výrobky na něm?

Psy miluju a mým snem je mít minimálně dva. Aktuálně bych se jim ale s ohledem na pracovní vytížení v gastronomii nestíhal věnovat. Tak snad v budoucnu. Testování produktů je ale velmi důležité a já mám to obrovské štěstí, že moji milí spolubydlící mají zlatého retrívra, pana Atlase, který pozici kvality manažera zvládá opravdu bravurně. Při výrobě na mě vždy dohlíží a čeká, kdy bude čas něco otestovat.

A pak je tu mistr Pogo, bratrův a Mončin pejsek, bez něhož by vlastně čtyřnohá kuchyně nevznikla. Je to nádherný kříženec border kolie a novozélandského ovčáka, který je popravdě dost vybíravý a celkově pro něj jídlo rozhodně není na prvním místě. Představuje tak ideálního strávníka, na kterém si můžu kvalitu svých pamlsků otestovat.

Na kolik peněz vaše psí pochutiny zákazníka vyjdou?

Na začátek bych chtěl říct, že chápu, když někomu přijde moje činnost jako úplná blbost a rozmlsanost dnešní doby. Trh ale určuje, o co je a není zájem a kolik to případně bude stát. Nutno rovněž říct, že na Zélandu je ještě daleko dráž než u nás.

Když jsem přemýšlel nad finanční politikou 4Legged Kitchen, řekl jsem si, že chci, aby šlo o unikátní a exkluzivní produkt. Prozatím to není můj hlavní zdroj příjmu, stále mám práci na plný úvazek. Vyrábět tisíce levných sušenek ve svém volném čase po práci by mi nedávalo smysl. Cílem proto bylo vytvořit něco opravdu unikátního, abych si mohl zvolit takovou cenu, která by dávala smysl jak mně, tak i zákazníkům.

Taky si rád dopřeju služby skvělé restaurace, kde se o mě výborně postarají, dají mi top produkt z výborných surovin a mně spadne čelist z jejich kreativity, nápaditosti a kuchařského umu. Nechodím tam ale každý den, ani týden, a dokonce ani měsíc. Je to pro mě zkrátka exkluzivní zážitek, a tak jsem chtěl pojmout i čtyřnohou kuchyni.

Není to na každodenní utrácení, je to něco extra, co všem zúčastněným udělá radost.

Co se týče dortů, ty se pohybují mezi 30 až 80 dolary (420 až 1120 Kč). Záleží na velikosti, použitých surovinách, náročnosti na přípravu, zdobení, obalovém materiálu atd.

Dárková krabička s věnováním, jménem obdarovaného pejska se 150 g sušenek (cca 20 ks) pak vyjde na 22 dolarů (208 Kč). Jde ale o vlastnoručně vyrobené sušenky z těch nejkvalitnějších surovin.

Už se stalo, že váš dort nějaký pes nežral, prostě proto, že mu nechutnal?

Nikdy! Tato otázka úzce souvisí s cenou a s tím, proč je firma tak unikátní. Nevyrábím totiž unisex dorty, ale dorty na míru pro konkrétního pejska. Od dvounožce vždycky potřebuju zjistit, co jeho pejsek miluje, co mu chutná, co má rád, jestli nemá nějaké dietní omezení nebo alergie. Možná byste se divili, ale hodně pejsků je opravdu alergických nebo jim prostě nějaké věci nechutnají.

Takže dost času zabere i samotná komunikace s majitelem, kterou též do ceny musím promítnout. V reálu to funguje tak, že mi zákazník napíše, že např. Max má rád hovězí, miluje kuřecí srdíčka, mrkev a brokolici a nemá rád jehněčí maso a jí pouze syrovou stravu. Na základě toho já vyrobím dort. I díky tomu se mi opravdu nikdy nestalo, že by pejsek nad mým výrobkem ohrnul nos.

Podle některých statistik vlastní psa v ČR zhruba 20 % lidí, což je jedno z nejvyšších čísel na světě. V USA, kde je psů úplně nejvíc, pak 36 % lidí dává svým psům narozeninové dárky. Na Novém Zélandu sice 68 % domácností vlastní mazlíčka, povětšinou však kočky, rybičky a ptáky. Tak jen přemýšlím, zda jste podnikání rozjel ve správné zemi… Nebo vnímáte, že psi jsou i na Novém Zélandu oblíbení?

Zéland je nádherná země, která má celou řadu národních parků a unikátních přírodních krás, kam se ale s pejskem bohužel nepodíváte, protože tam mají mnohdy vstup zakázaný. Občas je tak trochu náročné vymyslet, kam se vydat na výlet, aby tam mohl i váš nejlepší čtyřnohý přítel.

Zélanďané jsou z velké části farmáři, opravdu velké území zabírají soukromé pastviny, kam též s pejskem nemůžete. Dokonce tady není úplně jednoduché najít ubytování, kde vám se psem dovolí bydlet. Historicky zde byl pes brán jako pracovní pomocník a ne jako domácí miláček, jak je tomu u nás v Česku.

Vnímám ale, že mentalita lidí se mění a pes už ani na Zélandu není brán jen jako pomocník farmáře. Čím dál více lidí tady má psa pro radost, takže v tom naopak vidím ideální příležitost.

Mimochodem, Zéland je úžasná země pro ty, kteří chtějí začít podnikat. V podstatě vše vyřešíte online a založit si zde firmu je velmi jednoduché. Máte jen minimum překážek, které je potřeba překonat.

Zpět k vašim produktům. Mají zákazníci občas nějaká speciální přání?

Ano, mají a to mě na tom baví! Třeba jedna paní mi napsala, že její pejsek miluje míčky, jejich házení a chytání. Přála si tak, aby v dortu byl míček, který by mu udělal radost. Každý čtyřnohý zákazník je ale unikátní a stejně tak jsou i unikátní jejich přání a mé dorty.

A co nějaké bizarní přání?

Asi nejzvláštnější a trochu bizarní bylo, když jsem dělal pro dva pejsky vegetariánský dort. Paní majitelky jsem se velmi kulantně několikrát ptal, jestli jsou pejsci opravdu vegetariáni, a prý ano. Myslet si o tom můžeme cokoli, ale kdo ví, třeba opravdu mají nějaké zdravotní komplikace, jež jim neumožňují jíst maso.

Připravujete dorty jen pro psy, nebo i pro kočky a jiná zvířata?

Což o to, já bych vyrobil klidně i dort pro rybičky, ale zatím si ho nikdo neobjednal. Myslím, že tak 98 % jsou opravdu psí zákazníci. Dělal jsem i dorty a pamlsky pro kočky, ale postupně tyto objednávky spíše odmítám. Ne, že bych kočky neměl rád, ale je to s nimi trochu složitější. Jsou opravdu velmi vybíravé a několikrát se mi stalo, že jsem vyrobil pamlsek pro kočku, která byla nadšená a snědla ho. Příští měsíc si zákazník znovu objednal to samé a následně mi napsal, jestli jsem udělal něco jinak, že to kočce moc nejede.

Konzultoval jsem to s přáteli i s veterináři a u koček to tak prostě občas bývá. Co jí jeden týden, nad tím mohou trochu ohrnovat nos příští týden.

Kam máte v plánu váš byznys do budoucna posunout? Plánujete zůstat na Novém Zélandu natrvalo?

Skvělá otázka, na kterou bych rád znal odpověď. Zéland je úžasná země, která má jako každá jiná své výhody a nevýhody. Je to o tom, jak má člověk poskládané své hodnoty a priority, které se v čase a v důsledku okolností mění a vyvíjí.

Česká republika je ale také parádní země, tolik mi chybí její kultura a mí nejbližší. Na Zélandu zůstanu ještě minimálně půl roku, než získám permanentní rezidenci, která mi umožní se sem již kdykoliv vracet a pracovat. Potom se uvidí. Myslím, že člověk může být šťastný a spokojený všude, kde se rozhodne žít, ať již na chvíli, nebo dlouhodobě.

Za ty dva roky, kdy se intenzivně věnuji 4Legged Kitchen, jsem s pomocí svých přátel, ať již zde, nebo v Česku, udělal obrovský kus práce a hřeje mě u srdce, že je čtyřnohá kuchyně v zisku. Že vše, co jsem do firmy investoval, je splacené a jsme v kladných číslech.

Nyní jsem před důležitým rozhodnutím, jestli firmu zkusit prodat, nebo do ní investovat další prostředky tak, abych zefektivnil nejen výrobní procesy, obalový materiál, logistiku atd.

Dělat to jako hobby a koníček ke své práci je skvělé, ale postavit to na pevné nohy, které budou stabilně generovat takový příjem, jenž pokryje náklady firmy a k tomu zůstane dostatek financí i pro mě a ty dva vysněné psí kámoše, je věc druhá.

Nejde o finance jako takové, ale spíš o finální rozhodnutí, jestli a jak dlouho tu ještě zůstávat. Člověk totiž neinvestuje jen peníze, ale hlavně svůj čas a energii, kterou do tohoto projektu vkládá. Zatím mě to moc baví a dává smysl, tak uvidíme, zda to posunu zase o stupínek nebo dva výše, anebo jestli se rozhodnu vrátit a být nablízku své rodině.