Článek
Skutečně zapáleným fanouškem populární dánské stavebnice Lego se stal Milan Reindl neobvykle až v dospělosti. Zaujala ho sice už v dětství jako většinu vrstevníků, ale když přišly s pubertou jiné zájmy, kostičky po něm a po bratrovi zdědila jejich mladší sestra.
Zpátky ho k nim přivedla náhoda, když mu bylo už pětadvacet. „S tehdejší přítelkyní jsme procházeli před Vánocemi obchodem a hledali dárky pro rodinu. Zabloudili jsme i do uličky s hračkami, kde jsem uviděl krabici se stavebnicí Lego Technic. A vypadala mnohem líp než v době mého dětství! Našel jsem ji pak pod stromečkem. Stavěl jsem do tří hodin ráno. Po prvním modelu jsem postavil i druhý, který k tomu byl jako bonus zdarma, a další den jsem z těch dílů začal vymýšlet modely vlastní,“ vzpomíná na náhlý zápal, který se ho zmocnil. A jak dodává, právě tehdy se zrodila jeho závislost.
Třetí den už hledal na internetu, jaké další lego by si objednal. První rok utratil za stavebnice docela dost peněz, ale naštěstí prý zrovna přestal kouřit, takže se mu uvolnily „fondy“, které do té doby neměl k dispozici. Přestal sledovat televizi a hrát počítačové hry, a přestože pořád hrál na baskytaru s kamarády v rockové kapele, většinu volného času věnoval legu. A stále vytrvale zkoušel z oficiálních modelů vytvářet vlastní.
Český geniální pianista má hudbu v genech. Ocenění sklízí po celém světě
„Improvizovat jsem se naučil už jako kluk, protože jsem těch modelů tehdy na rozdíl od některých kamarádů moc neměl,“ vysvětluje, co ho přivedlo k zálibě vymýšlet z dané sestavy dílů vlastní modely.
Když si své první výtvory začal fotit, někdo mu doporučil, aby se s nimi ukázal na česko-slovenském Lego fóru na internetu. Založil si také YouTube kanál grohl666, kam začal nahrávat videa. A právě díky internetu a úspěchu u dalších fanoušků už za pár let posílal svůj životopis do firmy Lego.
Ředitel se plazil po zemi
Na otázku, proč šel po střední škole raději studovat angličtinu na pedagogickou fakultu a jestli ho to s jeho nadprůměrnou technickou představivostí netáhlo spíš k technické profesi, odpovídá, že ho sice bavila fyzika, ale ne matematika. A bez ní se studium žádného technického oboru neobejde.
„Popravdě té volby dnes vůbec nelituju. Dalo mi to spoustu věcí, které se mi teď náramně hodí, jako například znalosti vývojové psychologie dětí. Ta mi pomáhá porozumět, co naše cílová skupina zákazníků vyžaduje, potřebuje a zvládá,“ vysvětluje.
V Evropě otevřou pátý Legoland. Bude největší na světě
To, že by se mohl ucházet o práci designéra v Legu, dlouho netušil. Prvního brouka mu nasadila do hlavy samotná firma, když v roce 2007 začala na internetu publikovat designérská videa, kde mohli fanoušci stavebnice vidět, kdo modely tvoří. Jenže na tehdejší myšlenku, že by ho taková práce taky bavila, brzy téměř zapomněl.
Když však dostal od jednoho z dalších fanoušků doporučení, ať sdílí svoje videa na světovém Lego fóru, zjistil, že vlastně dělá něco, čím se moc lidí nezabývá - přestavby oficiálních stavebnic. Kromě toho se tam nesetkal ani s tím, že by ještě někdo další tvořil modely zvířat.
Potom tedy stačilo už jen jedno další upozornění z fanouškovské komunity, že Lego hledá designéry, aby se odhodlal poslat do dánské centrály v Billundu životopis a ukázky svých prací.
„Chtěli také nákresy dílů, které by mohly obohatit Lego Technic, a nějaké ruční kresby,“ vzpomíná, jakou cestou opustil svoji učitelskou profesi. Poslal obálku napěchovanou kresbami a fotkami svých modelů, ale když se půl roku nikdo neozval, považoval to za ztracenou věc.
„A najednou mi volali, že mě zvou na pohovor v Praze! Poslali mi tři stavebnice a měl jsem na tvorbu modelu mít tři týdny. Jenže se na čtrnáct dní zasekly v Německu, takže ve finále jsem je mohl zkoušet všechny přestavovat na jiné modely jen šest dní,“ vzpomíná na zkoušku, kterou si pro něj tehdy připravil tehdejší ředitel Lego Technic.
Setkání dopadlo skvěle. Za chvíli už se ředitel v drahém obleku plazil po koberci a natáčel si Reindlovy výtvory na mobil.
„To bylo vtipné, jak okamžitě ztratil důstojnost, když viděl něco, co se mu líbilo,“ komentuje tehdejší setkání, které dokládá jeho přesvědčení, že většina zaměstnanců Lega zůstává v hloubi duše dětmi.
Odmítnutí ho motivovalo
Za pár dní ale přišlo velké zklamání. Zatímco šéf divize Technic jezdil po Evropě a dělal pohovory s kandidáty, volnou pozici firma obsadila zaměstnancem z jiného oddělení. Milanu Reindlovi sice Dánové slíbili, že si jeho portfolio uloží, a jakmile budou hledat nové designéry, ozvou se mu mezi prvními, ale to nebral zase až tak vážně.
„A tak jsem se rozhodl, že jim ukážu, o co přišli,“ směje se, přestože samozřejmě dál učil angličtinu a chemii v základní škole v Sušici. Začal se přestavbám modelů věnovat ještě intenzivněji. Přesně za rok zavolali z Dánska podruhé. Před Vánocemi v roce 2011 ho pozvali na pohovor v Billundu.
Závislost poslala podnikatele až na dno, dnes pomáhá dalším najít cestu ven
„Učitel si nemůže vzít jen tak zničehonic dovolenou. A tak jsem se domluvil s paní ředitelkou, aby mě pustila, že je to můj sen. Byl jsem k ní naprosto upřímný. Asi nedávala moc šancí tomu, že jí uteču, ale když mi v Legu tu práci nakonec opravdu nabídli, nejspíš jsem ji moc nepotěšil.“
Manželka testuje balení lega
První čtvrtletí roku 2012 pro něj tedy bylo poněkud hektické a ještě ke všemu se s ním rozešla přítelkyně. Nakonec si ale přece jen sbalil krosnu a odletěl jen s minimem nejnutnějších věcí.
Dánsko do té doby navštívil jen jednou, při pohovoru - a první dojem z Billundu nebyl zrovna nejlepší. Přistál a odletěl za tmy a krátký sychravý den strávil celý ve firmě. Jakmile ho ale uvedli do prostor, kde tehdy oddělení Lego Technic sídlilo, zvítězil pocit, že přestěhování do té napohled pošmourné země přece jen za všechny ty komplikace stojí.
Kromě setkání s budoucími kolegy, které znal zatím jen z firemních videí, ho nadchlo množství připravovaných modelů.
Dnes žije s manželkou a dvěma dětmi ve starším domě, který si nedávno koupili a který postupně opravují, nedaleko od centrály Lega.
Život v městečku s asi šesti tisíci obyvateli do značné míry ovlivňuje právě přítomnost firmy Lego a zábavní park Legoland, díky němuž patří zdejší letiště k jednomu z nejrušnějších v Dánsku.
S manželkou se paradoxně seznámil v Česku, při jedné z návštěv rodné Sušice.
Uvědomuje si však, že se partnerka tak trochu obětovala, když se přistěhovala za ním, protože pro ni nebylo lehké najít uplatnění.
Moje děti nejsou legem tak posedlé, jako jsem byl já, ale baví je čím dál víc
Vystudovala tělovýchovu a sport, absolvovala řadu trenérských kurzů, může pracovat i jako masérka. V Billundu začínala ve fitness centru, tedy ve svém oboru, jenže finančně to bylo zajímavé leda tak pro studentku jako brigáda.
„Uživit se tím nedalo. Shodou okolností jsme tady poznali pár Čechů – a ta kamarádka jí dohodila práci na jatkách. Byla dobře placená, ale byla to opravdu drsná zkušenost. Obsluhovala a řídila balicí linku. Naštěstí jí to pomohlo k tomu, že se nedávno dostala k balení v Legu. Má zatím smlouvu na dobu určitou, ale snad jí to za rok prodlouží. Jsem na ni pyšný, že se jí to povedlo,“ zdůrazňuje.
Práce pro firmu je totiž i výhodná a žádaná, protože zohledňuje rodinné potřeby zaměstnanců. Nemocné dítě tedy není žádný problém.
Co do specializace nepatří k milovníkům motorek, radši má helikoptéry a letadla
Dceři jsou čtyři a půl roku, už opustila Lego Duplo pro nejmenší a bez potíží staví stavebnice pro pětileté a starší děti.
„Nedávno s drobnou dopomocí postavila motorku Lego Technic pro sedmileté, tak jsem na ni náležitě hrdý. Syn je o dva roky mladší a zatím miluje Duplo vláčky, které zdědil po sestře. Stavebnici jim ale nenutím, snažím se, aby se jim to nepřejedlo. Nejsou tím tak posedlí, jako jsem byl já, ale baví je to stále víc.“
Nejraději tvoří přímo při skládání
Vedení firmy se prý většinou snaží zohledňovat, co by který designér chtěl dělat, ale v týmu nejsou s kolegy striktně specializovaní.
Milan Reindl například nepatří k milovníkům motorek, to se spíš „popere“ o modely na dálkové ovládání, helikoptéry a letadla. Oblíbené zvířecí modely ale zatím stále staví jen ve volném čase.
Většina jeho kolegů v mezinárodním týmu Lego Technic také sběhla k Legu z jiných povolání
„V zoo budu nadšený stejně, jako když mě vezmete do muzea okukovat staré stíhačky. Vztah ke zvířatům a letadlům mám vybudovaný odmala, díky dědečkovi z maminčiny strany. Ukazoval mi knížky, sledovali jsme přírodopisné dokumenty, letecké dny v televizi a podobně. Příroda mě fascinuje odjakživa a je myslím velká škoda, že se v Technicu nedělá.“
Většina jeho kolegů také sběhla k Legu z jiných povolání, i když profesionálních designérů postupně přibývá.
„Při mém příchodu byli v našem oddělení asi dva. Máme tu ale bývalého kuchaře, který je machr na auta, bývalého námořníka, automechanika, uměleckého kováře… Jeden z mých kolegů pracuje pro Lego od roku 1987 a jedním z jeho prvních velkých projektů byl nakladač, který jsem jako malý kluk jen marně obdivoval v katalogu. Takže je to pro mě i čest pracovat po boku lidí, kteří vlastně formovali moje dětství,“ pochvaluje si patnáctičlenný tým.
Za deset let se objevilo na trhu už šestadvacet jeho stavebnic, sedmadvacátá půjde do prodeje příští rok
Někteří kolegové si svoje modely rádi předem kreslí, ale Milan Reindl si jen sepíše funkce, rozmyslí koncept s ohledem na danou věkovou skupinu a okamžitě se vrhne na stavění.
„Jsem spíš hmatově založený. A pak už jen přestavuju a předělávám,“ směje se.
Lego v práci, lego doma
Za deset let se objevilo na trhu už šestadvacet jeho stavebnic. Sedmadvacátá půjde do prodeje příští rok a další jsou ještě ve vývoji.
„Blížím se ke třicítce. Svoje modely proto už zpaměti neumím, nemám na to mentální kapacitu. Když jsem dělal svůj první velký model, nákladní helikoptéru pro rok 2016, stačilo přede mě vysypat hromadu dílů a já jsem ji měl při schvalování už tak najetou, že jsem věděl naprosto přesně, jak těch více než tisíc dílů secvakat dohromady,“ vzpomíná.
Stavebnice má i doma, a to nejen kvůli dětem. Jak říká, zřejmě mu chybí, že Lego Technic už nevydává tolik stavebnic s druhým alternativním modelem jako dřív, takže si rád večer vezme závodní auto a postaví z něj třeba draka s mávajícími křídly.
Na otázku, jestli je možné, že by téhle práce snů jednou nechal, odpovídá, že by se mohlo samozřejmě stát ledacos, ale zatím další životní změnu nečeká. „Pořád mě to baví, máme tady s manželkou známé a děti kamarády, takže v horizontu dalších několika let tady zůstaneme,“ usmívá se.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Stavebnice LEGO