Článek
Bez obloženého chlebíčku, o němž se říká, že ho podával už v roce 1916 majitel pražského lahůdkářství na Národní třídě Jan Paukert, či módní kanapky, chlebíčku ve zmenšené podobě, si odchod starého a příchod nového roku dovede představit jen málokdo.
Své o tom vědí ženy u pracovních pultů v manufaktuře, kterou před jednatřiceti lety založila ve vlastní garáži nyní již zesnulá paní Eva Burešová. Výrobnu, která postupně z garáže a přilehlého dvorku vznikla, řídí její vnuk a syn, kteří se zhruba dvacítkou spolupracovnic mají jako každý konec roku práce nad hlavu.
Rodinná firmička se rychle uchytila na trhu a Jaroslav, který byl tehdy ještě zaměstnán na brněnském výstavišti jako elektromechanik, souběh prací u mámy a na veletrhu po pár měsících vzdal.
„V Brně jsem skončil a tady jsme to postupně rozšiřovali, až došlo i na zastřešení dvorku, kde máme dnes chladicí boxy a taky pařák na brambory. Zvládne uvařit padesát kilo za pár minut,“ ukazuje.
V další části se vaří hrnce vajec. „V každém se udělá sto padesát kusů, na zítřek jich musíme oloupat devět set. Připravujeme i půldruhého metráku brambor na saláty,“ doplňuje třicetiletý syn Patrik, který velení převzal po tátovi, je tak už třetí generací v rodinné firmě.
„V manufaktuře pracuje deset stálých zručných zaměstnankyň, dalších deset brigádnic najali na konec roku.
„Jen pro představu – loni jsme dělali na Silvestra na čtyři a půl tisíce chlebíčků, zhruba stejný počet mini chlebíčků, desítky obložených mís a k tomu kila vlašáku, pařížského či selského salátu. První zákazník si pro chlebíčky přijde už ve čtvrt na šest ráno,“ říká táta Jarek.
Gothaj a okurky
Recept na vlastní pomazánku, kterou používají jako základ na chlebíčky, prozradit nechtějí. Pak ale Jaroslav bere opotřebovaný školní sešit, ručně psanou kuchařku ještě po mámě. „Dám vám aspoň recept na náš vlašák. Ale poměry si musí upravit podle množství každý sám,“ říká.
„Do 5,6 kg gothajského salámu nakrájeného na nudličky se přidají dvě pětilitrovky znojemských okurek nastrouhaných na struhadle s pětimilimetrovými otvory. Pak vezmete dvě kila nastrouhaných vařených brambor, půl pětilitrové sklenice sterilované mrkve, stejné množství celeru, vařeného hrášku, tři kila majonézy. Dochutíte solí, cukrem, pepřem, worcesterem a hořčicí. No a máte pětadvacet kilo originálního vlašáku od Burešů,“ směje se Jaroslav, který doufá, že jednou firmu povede vnuk Kristián.
K zániku měla několikrát jen krůček. Dnes je rajhradská sladovna ve světě vzorem
