Beruška, zetor, tatrovka: plechové zázraky (nejen) na klíček

Po revoluci to chvíli vypadalo, že je vytlačí z trhu levná čínská konkurence. Pak ale nabraly druhý dech. Filip Klepek, ředitel firem Kovap a Kaden z Nového Hrádku, uvěřil jejich retro kouzlu natolik, že se vzdal místa v korporátu a přestěhoval se s celou rodinou z Prahy až k polským hranicím.

Vydali jsme se za ním do Orlických hor podívat, jak vznikají autíčka na klíček pro kluky a věrné kovové modely pro tatínky. „Spousta lidí se domnívá, že jsme v nějaké zapomenuté hale našli staré nástroje a začali zase vyrábět. Ale výroba nikdy nepřestala, pokračuje kontinuálně už bezmála osmdesát let navzdory krizím, režimům i módě,“ konstatuje.

Všechno začalo v Semilech krátce po válce. Ve středu 11. července 1945 přišel na Okresní národní výbor v Semilech Eduard Sedlák, vyučený strojní zámečník a absolvent Vyšší průmyslové školy v Roudnici, který se za války věnoval vývoji a konstrukci letadel v pražských Letňanech. V ruce držel žádost o povolení k výrobě mechanických kovových hraček.

Byla schválena a k podnikání se přidal také Eduardův bratr Ota. Brzy zaměstnávali patnáct lidí a z továrny vyjela první hračka: mechanický parní válec s originálním strojkem. Když ho bratři vymýšleli, nebylo k sehnání ploché hodinové pero, a tak vyvinuli jako pohon vlastní spirálovou pružinu, která pohybem vpřed a vzad věrně napodobovala skutečný stroj.

V roce 1948 byla firma Bratři Sedlákové nucena vstoupit do výrobního družstva s centrálou v Liberci. Eduard zůstal jako konstruktér. Jiskřící pistolka z toho období šla skvěle na odbyt nejen u dětí, ale také u maminek - podpalovaly jí plynové sporáky. V roce 1957 pak přišel na trh první traktůrek Zetor, který o rok později získal ocenění na Expo 1958 v Bruselu. S různými obměnami se vyrábí dodnes.

Při změně krajového uspořádání v roce 1960 se okres Semily stal součástí Východočeského kraje a závod v Semilech dostal nové zastřešení: Kovodružstvo Náchod. Zatímco v Semilech pracovala konstrukce v čele s Eduardem Sedlákem a v nedaleké továrně se vyrábělo, potisk plechu se přesunul na Náchodsko, kde nad ním bděl Ota Sedlák. V té době také zažila obrovský boom další legendární hračka: beruška na klíček, která nikdy nespadne ze stolu.

Díky tykadlům. Za fíglem, díky kterému hračka na hraně stolu změní směr, stojí šikovný patent německé firmy Schuco z roku 1936. Na podvozku jsou totiž tři kolečka: dvě velká, z nichž jedno pohání strojek a druhé je volnoběžné, a třetí menší, pevně vychýlené doprava. To se při jízdě nedotýká země. Když se tykadla berušky dostanou přes hranu stolu, lehce klesnou. Tím se zablokuje volnoběžné kolečko, nakloní podvozek, malé kolečko přijde do kontaktu s podložkou, a odkloní hračku od pádu.

Beruška na klíček se narodila v továrně Chirana Vyškov. Její výrobu převzalo v roce 1960 Kovodružstvo Náchod stejně jako hračky bratří Sedláků. A mělo s ní obrovský úspěch, takže do rodiny slunéček sedmitečných časem přibyla mandelinka bramborová, kosmické vozítko Luna a později stylizované porsche, Tatra 603 a „prchající stan“ velorex.

To jsme ale předběhli. Kvůli konfliktům s vedením odešli v roce 1965 bratři Sedlákovi z Kovodružstva. Konstrukční kancelář se přesunula do Náchoda, kde k výrobě přibyla lisovna plastů a později také technologie na lití zinku.

Sedmdesátá léta představovala pro výrobu vrchol. Firma chrlila statisíce hraček ročně a většina šla na vývoz. Po sametové revoluci změnilo družstvo název na Kaden Náchod a postupně se rozpadlo na jednotlivé společnosti. „Hračkárny“ nakonec zůstaly jen dvě: Kovap a Kaden. A ty se v roce 2019 opět potkaly pod střechou jednoho investora, akciové společnosti Sages Consulting, která je konsorciem drobných českých vlastníků.

Zatímco probíhaly živelné vlastnické změny, hračky bojovaly o přežití na trhu proti levné plastové konkurenci z Číny. Kovap se vrátil ke specializaci na plech a postupně se stabilizoval. Přibyly závodní speciály Tatra, které mají předlohu ve skutečných ročnících rallye, traktůrky John Deere a Lanz Bulldog, Hanomag či Porsche, hasičské vozy, vojenská auta, náklaďáky, autobusy, lanovky, ambulance, jeřáb, sypač, dokonce i pohřební vůz. A samozřejmě nejrůznější zemědělské příslušenství k traktorům.

„V roce 2004 se objevil nápad na vznik fekálního vleku - hnojení přece k zemědělství neodmyslitelně patří! Vlek měl vypadat jako realisticky pokálený, návrh potisku ovšem neprošel. Místo toho je na něm panorama Nového Hrádku s hradem Frymburk v pozadí,“ vypráví Filip Klepek.

Sotva s ním vejdeme do zasedačky Kovapu v Novém Hrádku-Dolech, dýchne na mě dětství: Tuhle hračku jsem měla! A tamtu taky! Chytrá beruška, modro-žlutý válec, kluk, který kmitá nohama na tříkolce… Portfolio se za desítky let nezměnilo.

A desítky let také výroba probíhá na stejných strojích. „Díky tomu, že přežily, se nám podařilo obnovit výrobu bez větších nákladů,“ podotýká Filip Klepek.

Ofsetová tiskárna na potisk plechu ještě pamatuje válku - byla vyrobena roku 1942. Nesmrtelné soustruhy, brusky a vrtačky fungují už půl století stejně jako nůžky na stříhání plechu, lisy či stroj na tlakové odlévání slitin zinku. Vše pak doplňují moderní vstřikovací lisy či počítačem řízený stroj na obrábění ozubených koleček. Také postupy jsou desítky let stejné. Z předtištěných plechů se nejprve strojově vyřežou díly. Do těch se na menších strojích vysekají potřebné perforace pro spojení s dalšími součástkami. Následně se komponenty ohýbají. Nakonec přijde lakování či potisk a kompletace.

V Kovapu se vyrábí sto třicet druhů hraček - nejvíc jedou berušky… „Retro nostalgie funguje, rodiče chtějí, aby si jejich děti hrály s týmiž hračkami, které milovali i oni,“ podotýká Filip Klepek a dodává: „Jen za hračkou Zetor 25A se skrývá přes sedmdesát různých forem a přípravků. Sestavení jednoho traktůrku trvá asi půl hodiny a je k němu třeba na dvě stě pracovních úkonů.“

Zatímco Kovap ožíval díky výrobě retro hraček, firma Kaden se zaměřila na malé série realistických modelů pro sběratele. Pod licencí skutečných výrobců dopravních prostředků vyrábí modely automobilů Škoda či Tatra pro sběratele. Někteří jsou za ně ochotni dát i desítky tisíc korun.

„Tady v Novém Hrádku má Kaden nejen výrobu, ale také vývoj a konstrukci. Jsme trochu jako malá automobilka, každý měsíc vygenerujeme okolo tří set nových unikátních dílů,“ uvádí nás do továrny Filip Klepek.

„Napřed se chlapci ve vývoji zamyslí, jak model zkonstruovat. Pohybujeme se v sériích od sta do tisíců kusů, v měřítku 1 : 160 až 1 : 2, nejčastěji je to 1 : 43,“ popisuje, zatímco procházíme kanceláří, kde vládne typicky mužský tvůrčí nepořádek. Při vývoji nového modelu nejdřív vznikne v počítači master vzorek. Poté konstruktér určí, z jakých dílů se bude model skládat a z jakých materiálů budou vyrobeny. Následuje ekonomická rozvaha, několik prototypů a nakonec sériová výroba.

Většina dílů je vyrobena ze slitiny zinku. Některé ale vznikají v 3D tiskárnách z nylonového prášku nebo plastu, další vakuovým litím pryskyřice nebo litím kovu do silikonových forem. Pokud díly potřebují povrchovou úpravu, putují do lakovny. Tam se ruční stříkací pistolí pokryje barvou jeden díl po druhém. Nakonec přijde tamponový tisk a kompletace.

„Největší výzvou jsou pro nás dakarské modely. Některé projdou rukama až čtyřistakrát, aby se všechny potisky dostaly na své místo. Tiskové detaily měří třeba jen zlomky milimetru, a sběratelští nadšenci si jejich správnost kontrolují lupou,“ konstatuje Filip Klepek.

Procházíme za ním rozlehlou halou, kde u velkých stolů sedí několik žen, skloněných nad drobnými součástkami. „Je to o hodně přesné práci zápěstí, muži by neměli takovou trpělivost,“ podotýká ředitel firmy. Z toho plyne i zpravodajská funkce továrny v rámci městyse. Formulace „v Kadenu či Kovapu povídali“ představuje v Novém Hrádku všeobecně přijímanou komunikační normu.

Však také v některých rodinách zasvětilo hračkářské firmě pracovní život několik členů různých generací. Třeba Václav Drašnar byl desítky let konstruktérem v Novém Hrádku a Semilech. Jeho bratranec Zdeněk Drašnar vedl patnáct let závod v Novém Hrádku a je autorem spousty zlepšováků. U samých začátků Kovodružstva Náchod stála také Zdeňkova manželka Marie. Jen syn Zdeněk se odrodil - je v Novém Hrádku starostou. Doma má ale velorex na klíček číslo 001. Že se bude tento model vyrábět, byl jeho nápad.