Běh mi pomáhá s léčbou vážného onemocnění ledvin, říká extrémní sportovec. Ročně naběhá tisíce kilometrů

S běháním začal v 19 letech, dnes je mu 37 a za sebou má více než 70 tisíc naběhaných kilometrů.

„Již od začátku jsem měl tendenci přidávat na kilometrech. Prvně jsem udělal 6,5 kilometru, a když jsem se z toho po pár dnech zregeneroval, tak jsem zase přidal a stále jsem to protahoval,“ rozpovídal se sportovec Štěpán Dvořák.

K velkým výkonům se Štěpán ale dostal až o tři roky později na vojenském cvičení.

„Každý druhý den jsme měli volno a neměli jsme co dělat. Tak jsem běhal. Každý den 20 kilometrů a na poslední den jsem si naplánoval 50,“ vzpomíná sportovec. Poté si dal ale s dlouhým běháním pauzu.

Vrátil se k němu až na preventivních rehabilitacích, když pracoval v Armádě České republiky. „Mně byly přiřazeny v zimě Slapy. Tam jsem zase začal ve volných dnech běhat. Co jiného chcete dělat v zimě na Slapech. Zase jsem to prodlužoval, až jsem poslední dny běhal 20 kilometrů. Další rok jsem si už vybral Krkonoše a v létě. Tam jsem jel s cílem, že budu běhat víc a víc kilometrů,“ vysvětlil Dvořák.

Štěpán tak své hranice posunul z dvaceti kilometrů denně na šedesát. „Od té doby to ve mně prostě zůstalo. Zkusil jsem první šedesátikilometrový závod, skončil jsem na 6. místě, a tak jsem v tom pokračoval,“ doplnil.

V roce 2019 uběhl průměrně 27–28 kilometrů denně. Za celý rok tedy naběhl přes 10 tisíc kilometrů. Tím si splnil jeden ze svých životních cílů.

„Běhu jsem podřídil život. Rozhodl jsem se, že nebudu aktivně hledat ženu. Mám obavu, že bychom se oba dva museli strašně přizpůsobovat tomu druhému. A to nechci. Nechal jsem tomu tedy volný průběh, zatím si žiji sám. Mám 24 hodin pro sebe a můžu si běhat, kdy chci. Nechci se dostat do fáze, že se budu přizpůsobovat,“ vysvětlil sedmatřicetiletý sportovec z Třebíče.

Za poslední roky již Štěpán, jak říká, proběhal všechno v okolí několika desítek kilometrů. „Tak mě najednou napadlo ta místa začít fotit,“ řekl.

„Změnilo se to tak, že teď běhám podle počasí. Když je hezky, jdu běhat na celý den. Do okruhu 100 kilometrů dojedu autem, potom tam celý den běhám a dokumentuji,“ sdělil Novinkám sportovec.

Trasu již dnes Štěpán vybírá podle toho, aby měl co největší turistický zážitek, ne podle místa, kde se mu bude běhat nejlépe.

Až do roku 2020 se Štěpán živil jako hasič v nedaleké jaderné elektrárně v Dukovanech. Cestu do práce využíval také pro svou vášeň, tedy běh. „Od baráku k hasičárně jsem to měl přesně 29,6 kilometru,“ upřesnil.

Před necelými třemi lety se Štěpánovi do cesty postavila nemoc. Přišlo se na ni náhodou na hasičských povinných zdravotních prohlídkách.

„Tehdy mi bylo řečeno, že mám bílkovinu v moči. Ta tam nesmí být,“ podotkl Dvořák.

Vlivem pandemie covid- 19  se ale sportovec dostal na vyšetření v nemocnici až po třech měsících. S onemocněním ale zvládl v první polovině roku 2020 uběhnout svůj osobní rekord, během šesti měsíců zdolal šest tisíc kilometrů.

Po absolvovaném vyšetření v nemocnici, kdy sportovci potvrdili bílkovinu v moči, mu bylo doporučeno, aby dodržoval klidový režim a s během i prací přestal.

„Můj imunitní systém mi vlivem onemocnění začal likvidovat mé vlastní ledviny. Začal produkovat protilátku, která mi požírá ledviny,“ vysvětlil svou diagnózu. Odborně se jmenuje membranózní nefropatie.

Dnes sportovec podstupuje biologickou léčbu. Zafungovala ale až druhá. Pomohl mu také sport, který provozoval i přes prvotní zákaz lékařů.

„Nemoc má ten efekt, že se vám tekutiny namísto vylučování vrací zpět do těla. Takže se mi zvedala hmotnost. Čím více jsem seděl, tím jsem od pasu dolů přibíral a přibíral,“ vzpomněl Štěpán a dodal, že tehdy přibral jen v nohách 12 kilogramů.

„A já zjistil, že když běhám, tak to likviduji. Proto jsem o té nemoci nevěděl. Jak jsem běhal ty šílené vzdálenosti, tak ta tekutina v nohách nemohla zůstat,“ dodal.

Nohy sportovci natekly právě až poté, co běhat přestal a zůstal doma. Lékaři nakonec od zákazu ustoupili. „Já jsem je tou svou tvrdohlavostí přesvědčil, že mi to pomáhá,“ dodal Dvořák.

„Ty špatné věci na mně vymizely. Lékaři mi řekli, že některé protilátky klesly až desetinásobně,“ zmínil.

Onemocnění má ale takovou prognózu, že Štěpána bude trápit do konce života. „Řekla mi to jedna lékařka trochu necitlivě. Ať zapomenu na to, že se uzdravím,“ vzpomíná sportovec.

„Já jsem ale člověk, který se tím moc netrápí. Ignoruji negativní stavy a snažím se žít normálně. Velmi mě ovlivnilo, že nemohu pracovat,“ vysvětlil.

Ve svém životě se proto momentálně zaměřuje na běhání a s ním spojenou dokumentaristiku.

Nedávno též sportovec prodělal operaci očí. I ta mu pomohla, aby mohl své výlety lépe vnímat. „Já do toho byl dřív krátkozraký. Takže kromě normálních brýlí jsem musel řešit ty na běhání, potápění a plavání. Tak jsem podstoupil v brněnské Neovizi laserovou operaci očí, která mi pomohla,“ uzavřel Štěpán Dvořák.