Článek
„Ta knížka mě fakt zaujala. Hlavně obrázky dinosaurů, z nichž vyzařovalo jakési tajemno. Fascinoval mě pohled na tvory, kteří kdysi obývali naši planetu a které si dnes jen obtížně dokážeme představit. Dá se říct, že to byl prvotní impuls toho, že jsem se o vše, co souvisí s tajemným dávnověkem, začal více zajímat,“ svěřil se Novinkám a Právu Patrik Šalamoun, který nyní pracuje na odboru životního prostředí uničovské radnice.
Vůbec první fosilií v jeho nyní již rozsáhlé sbírce byl amonit, zkamenělina pravěkého hlavonožce z jurského období, kterou dostal ještě jako kluk od kamaráda. „Dodnes nevím, z jaké lokality vlastně pochází,“ poznamenal Šalamoun.
V krabicích má nyní stovky vlastních nálezů. Nejstarším exponátem je trilobit z jižních Čech, který žil před zhruba pěti sty miliony let. „Vyloženě oblíbených mám zhruba padesát kousků, které považuji za výstavní, řekl bych ojedinělé,“ konstatoval amatérský paleontolog.
Hodně lidí si podle něj myslí, že čím starší exponát je, tím je vzácnější. „Ale třeba těch trilobitů se u nás nachází mraky. Když si zajdete na nějakou vhodnou lokalitu, vždy jich najdete několik,“ zdůraznil Šalamoun.
Za jeden z nejcennějších vlastních nálezů považuje zub jeskynního lva žijícího před zhruba třemi sty tisíci lety. Cení si třeba i nálezů pozůstatků pravěkých jeskynních medvědů nebo třeba obojživelníků.
Poslední večeře trilobita. Čeští paleontologové analyzovali potravu pravěkého tvora
Do terénu, jak sám říká, vyráží tak jednou měsíčně. „Dříve to bývalo častěji, ale musím trochu brzdit. Nálezy přece jen zaberou docela dost místa. Začínám zjišťovat, že už je takřka není kam dávat,“ usmál se.
Nejraději se vydává do přírody pátrat v létě. „Sice se hned často od slunce spálím, ale počasí není tak nevyzpytatelné. Vyplatí se však vyrazit i na jaře, kdy se po orbě objeví kameny, které nemusíte vykopat. Nikdo na vás také není naštvaný, že kopete někde, kde nemáte. A je to rovněž fyzicky méně náročné,“ řekl Šalamoun.
Zda se v nějakém kameni fosilie nachází, není podle něj možné většinou na první pohled určit. „Můžete mít trošku tušení, ale objevení fosilie většinou předchází vyloženě metoda pokus omyl,“ přiblížil svou zkušenost.
Ostatně i to je podle Šalamouna to, co jej na pátrání po životě v dávných dobách baví. „Je to takové záhadné, když nevím, co ten den, kdy na zvolené místo vyrazím, najdu, jestli vůbec něco najdu. Mohu najít něco nového, co ještě nikdy nikdo nenašel, ale také se domů mohu vrátit s prázdnou,“ podotkl.
Připouští přitom, že hodně záleží na lokalitě. „Někde to jen prohrabuji a už vidím, že na kameni něco je, nebo na vás přímo vypadne čistá škeblička z kamene. Specifická je břidlice, kterou se snažím opatrně rozštípnout dlátky. Když to štípnu na správném místě, může to vést k úspěchu. Takto se nacházejí třeba trilobiti v Čechách,“ doplnil Šalamoun.
Většinou se bez geologického kladívka neobejde, ale mnohde pátrá i bez něj. „Mnoho medvědích zubů a drápů jsem našel v sedimentech. Třeba v chráněných lokalitách pak je možné sbírat jen v suti,“ konstatoval amatérský paleontolog. „Mezi nimi je třeba i národní přírodní památka Růžičkový lom u Čelechovic na Hané, odkud jsem si před lety odnesl své vůbec první nálezy. Jednalo se o fosilie korálů,“ dodal.
Většinu nálezů nechává v původním stavu. Zasahuje do nich jen minimálně. Výjimkou jsou nálezy zkamenělin z Boskovické brázdy. „Při nálezech odtamtud se mi osvědčila metoda chemického leptání. Chemikálie rozpouští okolní horninu a kůstky zůstanou zachovány. Pak už se to musí jen velmi pečlivě impregnovat, aby ty kůstky nevypadly a drželo to pohromadě,“ popsal Šalamoun.
Ve zmíněné lokalitě nachází pozůstatky obojživelníků rodu discosauriscus, kteří na našem území žili před přibližně třemi sty miliony let, tedy ještě dávno předtím, než se na Zemi objevili první dinosauři.
Když se Šalamoun věnuje svému koníčku, může využít i své znalosti, které získal na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde vystudoval biologii, geologii a ochranu životního prostředí. „Předmětů s paleontologií jsme moc neměli, ale právě ty mě nejvíc bavily,“ vzpomněl na svá školní léta.
Jaký čeká jeho sbírku osud, zatím neví. „O její veřejné prezentaci jsem zatím nějak neuvažoval. Spíše jsem si už říkal, že bych ji v budoucnu daroval Univerzitě Palackého, pokud by tam o ni měli zájem,“ uzavřel Šalamoun.