Článek
Janě s Robinem se v prosinci loňského roku narodila zdravá dcera. U malé Rozálie se však po necelém měsíci objevilo zežloutnutí, které rodiče nejprve přičítali návratu novorozenecké žloutenky. O tu však, jak se později ukázalo, nešlo.
„Lékaři udělali odběry krve a zjistili, že má jaterní testy na hranici selhání,“ prozradila Jana, maminka Rozálie. „Dělali ještě nějaké testy a pak nám přišli říct, že je to hodně špatné, že nás budou ráno převážet do Motola,“ dodal otec Robin.
Tam rodina strávila přibližně deset dní, během kterých se čekalo, zda se játrům podaří zregenerovat se. I přesto, že to játra umí, v tomto případě se to nezdařilo.
„Ona se těch deset dní horšila, tak nás opět začali lékaři z IKEMu připravovat na transplantaci,“ připomněla Jana prosincové události ve videu.
Část jater chtěla dívce nejprve poskytnout její maminka. Té to ale lékaři nedoporučili. „Byla jsem brzy po porodu a oni potřebovali, abych pak fungovala,“ dodala.
Podobné selhání jater je v tak nízkém věku vzácné. A pro tak malé děti se vhodný zemřelý dárce často nenajde. Spolupráce rodiny je proto naprosto zásadní.
Tatínek nebyl vhodným dárcem kvůli rozdílné krevní skupině, a tak se dobrovolně přihlásil Janin bratr. „Máme rodinnou chatovací skupinu, kde jsme si psali, jak na tom Rozálka je. Můj bratr se okamžitě přihlásil, že pomůže,“ popsala Jana.
„Já jsem si okamžitě byl jistý. Hned ten den večer jsme si o tom s rodiči Rozálie popovídali a domluvili jsme. Pak, když jsem vyšel jako vhodný dárce, se to celé rozběhlo,“ připomněl v rozhovoru pro Novinky Janin bratr, který působí jako dobrovolný hasič.
Selhání jater u takto malých dětí je velmi vzácné a nalezení vhodného dárce ještě vzácnější. Každá hodina byla proto kritická.
Sto dvacet gramů těžká játra
Transplantační operace je sama o sobě komplexní, ale u novorozence vážícího pouhých 3,5 kg se jedná o extrémní výzvu. Jak vysvětlil přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM Jiří Froněk, nejprve se operuje dárce, což trvá okolo šesti hodin. Následně se odebraná část jater musí upravit – někdy zmenšit, přizpůsobit cévní systém. A až poté může začít samotná transplantace u příjemce.
V takovém případě se dá považovat operace za unikátní v rámci světového měřítka. „U takhle malých dětí se transplantuje velmi výjimečně. Všechna velká zahraniční pracoviště mají buď jednotky takových operací, nebo žádné,“ dodal Froněk.
V IKEM provedli světově první transplantaci orgánů břišní dutiny a stěny od dvou dárců
Transplantovaná játra se v první řadě zmenšují na přesný objem, který pacient potřebuje. Ten se počítá podle váhy celého těla. „Takže my z CT a magnetické rezonance uděláme operační plán s pomocí virtuální reality a 3D tisku. Tak, abychom přesně věděli, jak velkou část potřebujeme,“ vysvětlil přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM.
Povedený zákrok je zásluhou spojení týmů z IKEM a sousední Fakultní Thomayerovy nemocnice. Jejich společná práce na transplantaci jater u dětí trvá již od roku 1996.
Od žijícího dárce odebrali lékaři část levého laloku. „Tu jsme pak zmenšili o dvě další části, takže z toho vznikl takzvaný mono segment, tedy játra, která se vejdou do dlaně dospělého člověka. Měla přesně 120 gramů,“ dodal Jiří Froněk.
Malé tělíčko však muselo zvládnout nejen nová játra, ale i pooperační komplikace. Rozálce selhávaly ledviny, a proto musela být napojena na kontinuální dialýzu. Každý mililitr tekutin musel být pečlivě spočítán, každý detail byl otázkou přežití.
„Největší komplikací u těchto pacientů jsou jejich tělesné proporce, nezralost orgánů, odlišné dávkování léků. Také musí být ve speciálním vyhřívaném lůžku, aby si udrželi tepelný komfort,“ dodal primář Oddělení dětské intenzivní medicíny Fakultní Thomayerovy nemocnice Martin Prchlík.
Játra u dárce se podle Jiřího Froňka „zaoblí“. Kromě jizvy a každoroční kontroly u lékaře ho žádné jiné následky nepotkaly.
Zázrak moderní medicíny a týmové práce
Po týdnech intenzivní péče a neuvěřitelného nasazení lékařů i zdravotních sester mohla být Rozálie přeložena na pediatrické oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice. A v polovině února, pouhé dva měsíce po svém narození, se vrátila domů. Do nemocnice nyní bude jezdit jen na pravidelné kontroly.
Robin s Janou si po narození Rozálie prošli nejtěžšími životními okamžiky.
„Zatím to vypadá dobře a budeme doufat, že to tak zůstane. Na kontroly budeme jezdit každý týden,“ prozradila Jana. „Máme takové smíšené pocity. Těšili jsme se na jednu stranu domů a na druhou je tam ten pocit, že můžete zase jet zpátky a zase tady být dva tři týdny,“ dodal Robin.
Pro to, aby rodiče zvládali péči nejen o Rozálii, ale i dvě další děti, rozhodli se jejich příbuzní vypsat sbírku. „Rozálka bude muset celoživotně několikrát ročně dojíždět na kontroly do Prahy, bude mít dietní omezení a bude potřebovat pravidelné léky. Kvůli imunosupresivům, které musí užívat, aby její tělo transplantovaný orgán neodmítlo, bude náchylnější k běžným nemocem. Není vyloučeno, že ji v budoucnu čekají opakované hospitalizace, protože i běžné infekce pro ni představují velké zdravotní riziko,“ píší dívčiny prarodiče na portále Donio, kde sbírka běží.
Náhradní orgány loni získal rekordní počet nemocných
