Článek
Nyní už Petra pečuje o 107 pyžamáčků, jak svému gangu říká, v rámci spolku Jezevčíci v nouzi, který ještě se dvěma přáteli založila v roce 2014.
„Nejprve ale na Facebooku vznikla veřejná inzertní skupina Jezevčíci v nouzi, kde jsem sdílela jezevčíky z Česka a Slovenska. Hledala jsem jim domovy, zajišťovala převozy a financovala potřebnou veterinární péči. Postupně to ale narostlo natolik, že jsem adoptovala další jezevčici a pak další a cítila jsem, že jim potřebuji pomáhat ještě víc,“ vzpomínala Petra s tím, že pro větší transparentnost financování a také proto, aby pomoc jezevčíkům měla nějakou oficiální formu, vznikl spolek.
V té době neexistovalo žádné obdobné sdružení zaměřené na pomoc tomuto plemeni nebo jeho křížencům. „Vlastně tehdy teprve začínaly vznikat spolky na záchranu konkrétních plemen. A protože miluju jezevčíky, vlastně bych řekla, že jsem sama takový velký jezevčík, vznikli Jezevčíci v nouzi,“ smála se žena.
Na Slovensku umírají psi v zoufalých podmínkách, nejhorší situace je na východě země u osad. Pomáhají i Češi
Petra Petroš se svým manželem Jiřím a spisovatelem Jaroslavem Irovským (uprostřed), který spolek z prodeje svých knih finančně podporuje.
Polovina psů je na vozíku
Aktuálně se ve svém zvířecím útulku stará o 107 pejsků, převážně jezevčíků a jejich kříženců. „Máme tady ale i jiné rasy jako například jorkšíry, bassetku, pitbulla, stafforda, pinčíky a různé střapáčky. Polovina pejsků je na vozíčku, což znamená, že jsou trvale handicapovaní. Více než padesát psů je starších 12 let,“ popisovala Petra.
Zdravotní stav těchto pejsků odpovídá jejich věku, což znamená, že starší pejsci již mají různá zdravotní omezení. Primárně se jedná o kardiaky, ale vyskytují se u nich i další vážná onemocnění, jako je Cushingův syndrom, různé jaterní a ledvinové problémy. „Ochrnutí pejsci mají problémy s močovým ústrojím, záněty,“ líčila milovnice psů.
Spolek Jezevčíci v nouzi se stará o 107 psů. Polovina z nich je na vozíku.
Psí svěřenci Petry Petroš
Pejsky přijímají primárně z rodin. „Oslovují nás lidé, kteří se o ně nemohou postarat, nezvládají péči nebo nemají finance na veterinární ošetření. Často ale bývá důvod jiný, protože i když nabídneme spolufinancování veterinární péče, majitelé přesto trvají na tom, aby byl pejsek předán k nám. Pejsci se k nám dostávají také v rámci dědického řízení, kdy někdo v rodině zemře a o psa se nemá kdo postarat,“ popisovala Petra s tím, že spolupracují a vypomáhají si i s dalšími spolky.
Oslovují nás lidé, kteří se o psy nemohou postarat, nezvládají péči nebo nemají finance na veterinární ošetření.
„Přijímáme pejsky i ze zahraničí, například ze Slovenska. Nedávno jsme převzali již druhého pejska z řeckého ostrova Korfu a pomáháme i pejskům z Rumunska. Když máme volnou kapacitu, snažíme se pomoci, vždy však s důkladným veterinarním dohledem,“ upozornila majitelka spolku.
Pyžamáčci potřebují speciální stravu
A proč svým svěřencům říká pyžamáčci? Protože někteří její handicapovaní svěřenci musí ze zdravotních důvodů pyžama nosit.
„Pyžamáčci navíc musí jíst pouze speciální stravu, potřebujeme pro ně i dětské zalepovací pleny velikosti šest a osm, vlhčené ubrousky, savé podložky a další věci. Dále potřebujeme prací a čisticí prostředky, pereme vlastně nonstop. Musím říct, že bez materiální a dobrovolnické pomoci ostatních lidí by to nešlo,“ zkonstatovala.
Jen náklady na veterinární péči se u nich měsíčně šplhají až ke 300 tisícům korun. „Proto máme i transparentní účet, kam mohou lidé přispívat. Vše najdou na našem webu a facebookovém profilu,“ upřesnila.
Pejsci žijí v domově vytvořeném pro ně, který je nazvaný Efef.
Největší dar pro psa je adopce
Za vše je spolek moc vděčný, tou nejdůležitější pomocí je ale adopce pejska. „Jenže s těmi adopcemi je to u nás složitější. Lidé nechtějí adoptovat staré a nemocné psy. Proto jsme rádi, když aspoň sdílejí na sociálních sítích naše příspěvky, aby se informace o pejscích dostala co nejdále. Tím je větší šance, že je někdo adoptuje či nám pomůže s jejich péčí,“ doufá zachránkyně jezevčíků a plánuje psům dále zlepšovat jejich prostředí v Domově Efef.
„Plánujeme také brigády, kdokoliv za námi přijede a pomůže, tak budeme vděční. Budeme opět organizovat i venčení a hlídání pejsků. Ale jak už jsem říkala, tou největší pomocí je adopce. Dát domov staršímu pejskovi znamená změnit jeho život k lepšímu a to je ten největší dar.“
Hodně pejsků je v útulku na vozíku.
Součástí spolku jsou i dobrovolníci, kteří pomáhají pravidelně, někteří přijíždějí na Dny otevřených dveří a další akce. „Mezi ně patří například i spisovatel Jaroslav Irovský, který spolek dlouhodobě podporuje svými knihami Psí život a Psí život 2. Na péči o naše psy posílá z každého prodaného výtisku padesát korun,“ usmívala se Petra Petroš.
Nechtěná fena z útulku našla nové poslání. Stala se specialistkou na vyhledávání tabáku u celníků
