Článek
Klienti, pro které je zahradní pavilon navržen, vlastní velikou vzrostlou zahradu uprostřed města. Když jsou na své zahradě, snaží se trávit maximum času venku, a přišli tak za architekty se specifickým a možná lehce paradoxním zadáním.
Na místě původní rozpadající se chatky chtěli novou stavbu, do které se ale zároveň nechtěli před zahradou zavírat. Objekt měl nabízet pouze skromný prostor především při nepříznivém počasí a umožnit příležitostné přespání v letních měsících.
Architekti přemýšleli, jak by mohli stavbu co nejvíc propojit s okolní zahradou a nakonec přišli s nápadem výklopného panelu, díky kterému se umí jedna strana domu kompletně otevřít. Interiér tak plynule přechází ven, respektive zahrada proniká dovnitř objektu a ten se tak stává jakousi parafrází na zahradní lodžii, která byla základní inspirací a předobrazem návrhu.
V otevřené poloze navíc polykarbonátová stěna funguje jako venkovní střecha a rozšiřuje tak krytý prostor, kde je možné pobývat při dešti. Mechanismus vyklápění panelu se skládá z ocelových lanek, kladkových koleček a protizávaží, díky němu zvládne celou fasádu snadno otevřít jeden člověk.
Stavba dobře zapadá do okolní krajiny
Zahradní pavilon stojí na základech původní dřevěné chatky v zahrádkářské kolonii nedaleko řeky Vltavy. Nachází se v prostředí, kde je kromě vzrostlé zahrady, skleníků a altánů několik dalších drobných chatek, které slouží povětšinou jako sklady a zázemí pro jednotlivé zahrady. Chatky jsou si navzájem podobné, jsou povětšinou tmavé, téměř nemají okna a je jim vlastní až romanticky vyznívající nedokonalost a nepravidelnost.
Charakter okolí se architekti snažili zohlednit i na podobě nové stavby, která je z tmavého, opalovaného dřeva s přirozeně nepravidelnou strukturou a ve stavu se zavřenými okenicemi koresponduje s objekty v okolí.
Stavba je přihlášena do soutěže Česká cena za architekturu.