Z extrému do extrému. Vychrtlé modelky nahradily v adorování ženy s nadměrnou váhou

O přiměřených mírách se u třiadvacetileté Sary Millikenové rozhodně nedá mluvit. Je nutné zdůraznit, že titul Národní americká Miss, který získala, se netočí jen kolem fyzické krásy. Rozhoduje umění prezentace, sebedůvěry a komunikačních schopností. Přesto se po vyhlášení ozvaly kritické hlasy s pádným argumentem, že žádnou soutěž krásy by neměla vyhrát morbidně obézní dívka, protože se může stát nevhodným příkladem pro ostatní.

Třiadvacetiletá Sara se ohradila, že o titulu snila už od šestnácti let, a splnění svého snu si nenechá nikým kazit. A není zdaleka sama, která své poselství o body positivity chce šířit dál. Na Instagramu se „plus size modelky“ a advokátky obézních žen objevují čím dál častěji.

Je třeba si uvědomit, že ať už je člověk jakkoliv prostorově (ne)výrazný, stále platí, že jeho okolí by mělo zachovávat společenské dekorum a odpustit si nevyžádané komentáře, často zaobalené do zdánlivě dobré rady či rádoby vtipné poznámky. Právě nevhodné hodnocení vzhledu může být velmi zraňující a mít negativní následky v podobě poruch příjmu potravy, zejména pokud se ho opakovaně dopouští blízká osoba.

Je jasné, že každý máme jiné optické standardy, a to, jak na nás druzí působí, je věc osobního vkusu. Také je dobré si připomenout, že se nemusíme všem líbit a určitě by na druhou stranu ani nás nepotěšilo, kdyby druzí veřejně poukazovali na naše nedostatky.

Zakladatelka projektu Moje tělo je moje a autorka podcastu Sádlo Ridina Ahmedová se v otázce nadměrné obezity ptá: „Opravdu naší společnosti pomůže, když media budou vytvářet realitu, v níž lidé s nadváhou nemají milostné vztahy, nemohou být úspěšní ve své práci, nemohou chodit do fitka, prostě neexistují? Proč stejný argument ,propagujete nezdravý životní styl‘ nezaznívá u reklamy na alkohol nebo u fotky modelky, která kouří?“ Ridina na to kápla. Někomu nezdravý životní styl společensky projde, jiného okolí rozcupuje. To ovšem neznamená, že si tento nepoměr vezmeme jako argument.

Kde se vzala tato nerovnováha? Ridina Ahmedová si to vysvětluje tím, že za prudkými reakcemi na zobrazování nadváhy se skrývá stigmatizace. „Zkrátka se na takové lidi dívat nechceme. Nelze ale opomenout fakt, že podváha i nadváha nesou zdravotní rizika a nahradit extrém extrémem nic neřeší.“ A přesně se dostáváme do bodu, kdy se z otázky „líbí - nelíbí“ dostaneme k „zdravé - nezdravé“.

„Body positivity má bohužel i odvrácenou stránku. A tou je přehánění. Jestliže se snaží influencerka viditelně v pásmu morbidní obezity přesvědčit mladé lidi o tom, jak je jí dobře a jak je zdravá, musí to v nás budit silné obavy,“ upozorňuje lékařka zaměřená na léčbu a prevenci civilizačních nemocí Václava Kunová.

Obezita totiž vždy zvyšuje pravděpodobnost vzniku diabetu 2. typu, vysokého krevního tlaku, a tím pádem srdečně-cévních nemocí, ztukovatění jater, onemocnění nosných kloubů, ale i celé řady nádorových nemocí. A tento zdravotní dopad nelze ignorovat.

Ale navzdory dlouhé řadě prokázaných zdravotních rizik se podle údajů Českého statistického úřadu průměrný body mass index (BMI) za posledních pět let zvýšil z 25,2 na 26,2. Hranicí pro normální váhu je přitom hodnota 25. Hmotnost v mezích normy tak má jen 30 % dospělých mužů a 43 % žen. Podle dat Státního zdravotního ústavu uveřejněných v březnu letošního roku se výrazně nad zdravou váhou pohybuje 60 % Čechů.

Alarmující je také stále rostoucí počet obézních dětí. Jen u těch ve věku mezi třinácti až sedmnácti lety stoupl od roku 1996 do současnosti podíl jedinců s nadváhou z 10 na 25 %. A právě tuto věkovou kategorii příklady na sociálních sítích ovlivňují nejvíc. Náklady na léčbu komplikací spojených s nadváhou a obezitou přitom stojí zdravotnický systém zhruba 30 miliard korun ročně. A celkové dopady nadbytečných kil představují pro státní pokladnu zhruba dalších 100 miliard korun ročně. Vezměte si k ruce kalkulačku a zjistíte, že pokud bychom přibírali nadále stejným tempem, částka by se v roce 2060 vyšplhala na téměř 700 miliard korun za rok.

Raketově rostoucí váha, nedostatek pohybu a nezdravá strava se přitom dotýkají celosvětové populace. Data mezinárodní studie pod záštitou Světové zdravotnické organizace uveřejněné v medicínském magazínu The Lancet ukázala, že každý osmý člověk na planetě je obézní. Z výzkumu také vyplynulo, že současně ubylo podvyživených lidí a obezita převažuje i v řadě chudých zemí.

Ví se již, že obezita souvisí s nižším socio-ekonomickým statusem. Děti méně vzdělaných rodičů se méně hýbou a mají horší školní výsledky než děti z rodin, kde se dbá na pohyb, zdravou stravu, spánek a odpovědnost za vlastní zdraví. Právě ta bývá častým problémem u dospělých, kteří si neuvědomují, jak je kila navíc a s nimi spojené problémy mohou v důchodovém věku ohrozit.

„To, že tito lidé nebudou stačit svým vnoučatům, je jedna věc, jenže obezita s sebou přináší zároveň ztrátu soběstačnosti, se kterou si náš křehký systém zdravotnictví s postupným stárnutím populace nezvládne poradit,“ nastiňuje smutnou prognózu Jana Havrdová, prezidentka Českého svazu aerobiku a fitness a předsedkyně iniciativy Aktivní Česko, která se snaží přimět dospělé i děti k pohybu.

Bývalá profesionální sportovkyně přitom varuje před nejrůznějšími zkratkami v podobě rychlých diet či zneužívání nejrůznějších přípravků a stojí si za tím, že jediná cesta ke zdraví je pravidelný pohyb a vyvážený jídelníček. „Mé oblíbené heslo je, že ledničku nepřecvičíš, proto doporučuji si váhu hlídat. Díky jednomu kontrolnímu vážení týdně zvládnete včas odchytit jakékoli kilo navíc. Někomu mohou jako spolehlivý ukazatel stačit džíny, které nedopne,“ inspiruje Jana Havrdová.

V případě změny je také pozitivní přístup na místě. Když jsme na startovní čáře, ani s dvaceti či padesáti kily navíc bychom ke svému tělu neměli přistupovat negativně. „Když se nebudu mít vyloženě ráda, měla bych si alespoň vytvořit neutrální postoj ke svému tělu. Tedy nezvyšovat si hladinu stresu tím, že si budu nadávat,“ radí Václava Kunová.

Mějte také na paměti, že estetika je druhotná záležitost. „Tělesná stavba každého z nás je úplně jiná a všichni nemusíme mít úplně normální váhu. Pokud má někdo například robustnější tělesnou stavbu, k tomu silově cvičí, může mít nízké procento tělesného tuku i při BMI v pásmu nadváhy. Obvod pasu takového člověka je totiž v normě - u žen maximálně 88 cm a u mužů 102 cm,“ vysvětluje lékařka.

A pokud si v tomto případě vezmete z body positivity poučení, že váha není všechno, vydáváte se správnou, a hlavně zdravou cestou. Zvlášť mladé dívky nemusí žít s pocitem, že když nebudou vážit padesát kilogramů, jejich život bude horší. V tomto jsme dnes v lepším výchozím bodě než třeba na přelomu tisíciletí. „Můžeme být vděčni stokrát kritizovaným sociálním sítím za to, že už ne každá patnáctiletá dívka chce vypadat vychrtle. Naopak, cílem řady z nich je štíhlý pas a k němu klidně svalnatější zadek a nohy. Nebojí se najíst, silově cvičit, zároveň hodně chodí nebo běhají. A to je trend, kterému můžeme zatleskat,“ uzavírá Václava Kunová.