Článek
Do blízké školy přišli v partě několika dalších odsouzených pomoci odstranit následky havárie ve zdejší kuchyni, ke které došlo v polovině ledna. Tehdy objevili zaměstnanci v kuchyni šachtu zatopenou horkou vodou, a když problém přišli řešit instalatéři, zjistili, že rozvody jsou v katastrofálním stavu a místo jedné zatopené šachty musela přijít rekonstrukce celé jídelny, chodby a družiny.
„K této části budovy nejsou žádné plány, a tak postupným odkrýváním zjistili celou řadu dalších závad,“ popsala ředitelka školy Jana Mašindová.
Doslova z hodiny na hodinu přišla škola o jídelnu i kuchyň a děti o obědy. Nastoupili řemeslníci a bourali, vyměňovali zakopané potrubí, řešili elektroinstalaci i vzduchotechniku. Pro školu v plném provozu to byla nepříjemná komplikace, a tak se hrálo o čas.
„S věznicí spolupracujeme devět let. Snažíme se, aby vězni k nám do školy přicházeli každý měsíc a pomáhali nám s nejrůznějšími činnostmi, které škola potřebuje, ale nemá na to lidi. Proto jsme vedení věznice požádali o pomoc i tentokrát,“ vysvětlila ředitelka.
Vedení věznice reagovalo rychle, zařídilo, aby vězni mohli přijít do školy co nejdříve.
Práce mimo věznici je pro odsouzené za odměnu
Mimo věznici nemůže jít každý. „Vězni musí splňovat námi stanovená kritéria,“ vysvětlil Zdeněk Nagy, vychovatel rýnovické věznice. Například už musí mít za sebou část trestu, rozhodující je i důvod, proč jsou za mřížemi. Šanci jít pomáhat za brány věznice mají také spíše ti, kterým bude brzy trest končit. Podle vychovatele je účast na takových akcích pro odsouzené významnou částí resocializace a přípravou na odchod z vězení.
„Opuštění vězení není pro všechny vězně příjemné, ale může to mít obrovský vliv na jejich psychiku, na jejich odreagování, na pozitivní prožitky, kterých mají v posledních letech málo. A musím říct, že to v nich zanechává skutečně hluboké stopy,“ vysvětluje Nagy a dodává, že při práci odsouzení slyší slova uznání, respektu a poděkování.
„Navíc v posledních letech, anebo i v celém životě, nemají moc věcí, na které by byli pyšní, a odtud odcházejí hrdí, s pocitem dobře vykonané práce. Není zde na ně ani tak pohlíženo jako na vězně, ale jako na partnery,“ vysvětluje další pozitiva Nagy.
Odměnu za práci nedostávají, ale mají zajištěné občerstvení, a i to podle vychovatele výrazně vybočuje z běžné vězeňské stravy, což potvrzuje i z půlky snědený perník z pekáče položeného opodál.
„Díky této práci se dostaneme za bránu, nemusíme být pořád na oddíle a v práci. Je to pro nás změna a samozřejmě je to lepší,“ popsal odsouzený Martin, který se chopil úklidu. Ve věznici je zaměstnaný jako elektrikář a možnost opustit na chvíli její prostory si užívá. „Je to volnější, nemusí se u toho moc přemýšlet,“ dodal.
