Ve třiadvaceti si plní sny. Vede kozí farmu a dělá vše pro to, aby dosáhla potravinové soběstačnosti

„Vždycky jsem byla takový blázen. Ráno jsem se musela postarat o svá zvířátka, hlavně králíčky. A teprve pak do školy,“ vzpomíná.

Logicky si pak ke studiu vybrala střední zemědělskou a veterinární školu. Nyní sice pracuje na poloviční úvazek jako asistentka pedagoga v Základní škole v České Vsi, ale zároveň si už plní i své dětské sny.

Vše podle ní začalo v roce 2012. „Tehdy teta přivezla jednu kozičku tátovi k narozeninám. Byla sama, tak jsme si k ní pořídili ovečku, pak ještě dvě kozy. Najednou jsme jich měli patnáct a rodiče se začali farmaření věnovat na plno,“ ohlíží se zpátky. „Máme stodoly a pozemky, takže se to nabízelo,“ vysvětluje s tím, že rodiče začali vyrábět i sýry podle maminčiných receptů. Bylo to ovšem jen pro potřebu rodiny.

„Postupně jsme ale farmu rozšiřovali, přibyly další kozy, potom i kráva. Začali jsme v malém vyrábět sýry a produkty z mléka i pro veřejnost a v roce 2016 jsme otevřeli na statku vlastní prodejnu, kde každý rok od jara do podzimu prodáváme své produkty,“ přibližuje mladá farmářka.

Když loni vedení kozí farmy od rodičů převzala, hned zvětšila stádo. „Koz máme nyní pětatřicet, k tomu dvě dojné krávy a dvě na výkrm. Vyrábíme jogurty, tvarohy, čerstvé a zrající sýry, každé tři dny tahám ručně korbáče. Výrobky máme z kozího i kravského mléka. Produkce je pořád větší a cílem je jít ještě dál,“ prozrazuje.

Do produktů, které na farmě nabízejí, nic nepřidávají. „V klasických recepturách se používá chlorid vápenatý, který zvyšuje výtěžnost mléka. My ve výrobě používáme jen přírodní sířidlo,“ konstatuje.

Kozy z farmy Komínkových nežijí ve chlévech, neživí se komerčním krmivem. „Od jara do podzimu se pasou na našich pozemcích v horách. Mohou si tam vybírat bylinky, částečně jsou také v lese, remízcích, kde pasou nálety od stromů. Udržují tedy i krajinný ráz, pomáhají přírodě. To vše má ale hlavně vliv na chuť našich produktů,“ říká hrdě.

Jak to dělají jinde, viděla, když na střední škole absolvovala praxe po agro podnicích. Nějakou dobu také pracovala jako zootechnička a částečně i agronomka. „Hodně mi to pomohlo. Doma si ale všechno můžete dělat po svém. Samozřejmě za dodržení zákony daných pravidel. Proto vlastní farma,“ podotýká.

Skloubit farmaření s prací ve škole však není jednoduché. „Vstávám o dvě až tři hodiny dříve. Než jdu do práce, musím podojit krávy, všechno kolem zvířat obstarat. Odpoledne po práci se můžu věnovat výrobě mléčných výrobků a prodeji. Umožňuje mi to poloviční úvazek. Hlavně přes léto, kdy je na farmě nejvíce práce, mi vyhovuje prázdninová dovolená,“ říká.

Na farmě rodinu čeká ještě spousta investic. „Jsme však maličký podnik, a tak na dotace nedosáhneme. Zaměstnáním vydělám peníze, které mi pokryjí náklady na život. Příjmy z provozu farmy vkládám do farmy zpět.“

Vizi má jasnou. Aby ji a rodinu farma uživila, bude muset rozšířit stádo na cca 60 koz, k tomu jí však zatím chybí prostor. Megalomanské plány však nemá. „Chtěla bych, abychom jednou minimálně pro sebe měli všechno vlastní, i vepřové, hovězí, drůbež. Máme i malé políčko, takže si vypěstujeme zeleninu, brambory. Totéž chci nabídnout i lidem,“ zdůrazňuje s tím, že nemíní nakupovat jídlo, které procestuje půl světa, než se dostane na pulty našich obchodů. „Kvalita potravin v nich neskutečně klesá,“ je přesvědčena.

Nabízet výrobky obchodním řetězcům ani do budoucna nehodlá „Lidé si na nás zvykli, naučili se pravidelně chodit do naší prodejny. Někteří dokonce říkají, že naše kozí produkty od kravských ani nepoznají. Proč by si měli v obchodech kupovat třeba mléko, co vlastně ani není mlékem. Naše je čerstvé a chutné, je nádhera ho pít. Obsahuje přirozenou mikroflóru, která je pro člověka prospěšná,“ tvrdí.

Mezi ekologické farmáře však v úmyslu vstoupit nemá. „Je to spojeno se šílenou byrokracií. Strašně vás zatěžuje a na to já nemám čas,“ dodává na závěr.