Včely z Modřan bzučí do rytmu. Hudebníci tvoří skladby z jejich zvuků

Zvuky, které místní včely vydávají, se staly součástí několika hudebních skladeb. „Hudebník Petr Wajsar mě požádal, abych mu natočil zvuky včel a včelařského náčiní, třeba ometání smetáčkem. Nakonec jsme vypsali soutěž mezi hudebníky o nejlepší skladbu hranou na včely,“ prozrazuje Novinkám včelař Michal Hladík, který se o dřevěné úly stará. Že by něco podobného už někdo někdy vyzkoušel, neslyšel.

V nahrávkách zní bzučení, zvuk ometání plástu košťátkem a dalšího náčiní, které běžně Hladík používá. „Včely spolupracovaly bezvadně,“ směje se včelař s tím, že vše zabralo jen pár minut. Nápad sklidil takový úspěch, že nahrávání bude pokračovat. Tentokrát ovšem v hlavní roli se zahradním náčiním.

Prvním místem porota ocenila skladbu Spirit of the Hive Jana Bartoška, která míchá s včelími zvuky jemné houslové artikulace. Kombinace flažoletů, tedy speciálního způsobu hry na smyčcové a jiné strunné hudební nástroje, a bzučení podle porotce a producenta Aid Kida funguje, včelí syntetyzátory hrají zajímavé melodie.

„Silnou stránkou aranží je minimalismus, krom včel a houslí slyšíme jen tichý jednoduchý beat, víc není třeba,“ ocenil vítěze.

Všechny tracky si lze poslechnout zde. „Skladba jemně pracuje se včelími zvuky a ty mi jsou blízké. Skoro bych to chtěl někdy slyšet naživo se živými dělnicemi,“ dodává Hladík, který včelaří devět let.

Před tím téměř čtyřicet let působil jako fotograf na volné noze. V závěru cítil, že nastal čas na změnu. „Na festivalu Jeden svět jsem viděl film o včelaření na střechách v New Yorku, které pomáhá narkomanům v návratu do života. Domů jsem jel se zvýšenou teplotou, třásly se mi ruce. Snímek se mi postaral o bezesnou celou noc,“ vrací se k tomu, co rozhodlo o nové životné etapě.

Po prvním roce včelařiny mu ale všechny včely uhynuly. Nevzdal se a dnes ho práce včelaře živí. Svou práci považuje za velké dobrodružství. „Každá sezona je jiná, to vám řeknou i ti, kteří včelaří třicet let,“ upozorňuje Hladík, jenž se stará o včelíny několika firem.

Městské včelaření považuje za lepší než to na venkově. Ve městě je totiž zakázáno používat pesticidy. „Na venkově, speciálně tam, kde jsou velké monokulturní plochy, třeba řepky, je zemědělci neustále kropí pesticidy. I přes den. Včely a hmyz dostávají na frak,“ konstatuje a vzpomíná na případ z Běchovic na okraji metropole, které obklopují řepková pole.

„Před třemi lety se do úlů vracely intoxikované včely, klepaly se jako člověk s Parkinsonem. Přes zimu kvůli obrovskému stresu uhynuly,“ vypráví, co použití pesticidů způsobilo.

Druhý hlavní důvod, proč se ve městě včelaří s dobrými výsledky, vidí v pestré stravě. „Každá rostlina má jiné složení pylu a včely potřebují různorodost,“ poznamenává.

Na otázku, co pro něj včelaření znamená, zprvu přiznává, že je těžké odpovědět. „Je to trochu návyková činnost. Když otevřete úl, nádherně voní. Celý život se rád učím nové věci, tohle byla příležitost se po padesátce dozvědět něco, co jsem do té doby neznal,“ těší ho s tím, že nové věci kolem včel zjišťuje pořád. „A mám štěstí, po žihadlech neotékám. Dneska jsem dostal tři. Vždycky jim poděkuju, léčí mě a udržují mladým,“ směje se.