V mateřství začala žít jinak. Ve své knize učí děti neplýtvat jídlem a žít šetrně

Když Monika nastupovala na rodičovskou dovolenou, měla jasný plán vrátit se zpět na pozici podnikového právníka. Realita ji ale přiměla přehodnotit priority. „Myslela jsem, že se ke všemu vrátím, ale rodičovství mě přimělo vidět věci jinak,“ přiznává. Mateřství pro ni znamenalo nejen změnu rytmu života, ale také jiný pohled na to, co je opravdu důležité – pro ni i pro její dvě děti.

Přirozenou součástí jejího každodenního fungování se stal minimalismus. „Začala jsem žít jednodušeji – nevyhazujeme jídlo, třídíme a snažíme se nenakupovat zbytečnosti,“ popisuje. Právě tento přístup ji inspiroval k napsání první knihy, s názvem Pod stolem aneb Neobyčejná cesta malého drobka. Text ještě doplnila ilustrátorka Zuzana Holá barevnými ilustracemi. Kniha je určena dětem zhruba od pěti let, ale své si v ní najdou i dospělí.

Téma plýtvání se Monika snažila popsat mezi řádky nenásilnou formou. „Nechtěla jsem, aby to byla jen poučná kniha. Je to dobrodružství, které má děti i rodiče bavit,“ vysvětluje. Příběh se podle ní zrodil z její vlastní zkušenosti s domácností, kde se snaží minimalizovat odpad a žít, co nejšetrněji to jde. „U nás se jídlo nevyhazuje. Jsme s mužem takové drtičky odpadů,“ vypráví s úsměvem.

Cesta k napsání příběhu byla dlouhá. „Žehlila jsem, když mě napadla myšlenka na příběh drobečka. Říkala jsem si, že něco podobného jsem ještě neviděla,“ vzpomíná. Přesto začátky nebyly snadné. „Připadala jsem si bláznivě, když jsem seděla před prázdným dokumentem a nedokázala vyplodit větu. Ale nevzdala jsem to,“ dodává. Klíčovou roli v jejím rozhodnutí sehrál manžel, povoláním scenárista, který ji podporoval a motivoval, aby své nápady dotáhla do konce.

Vedle psaní se Monika stále věnuje svým dětem a hledá rovnováhu mezi mateřstvím a seberealizací. „Mít děti neznamená ztratit své sny. Je to o rovnováze, což není vždy jednoduché, ale snažím se na tom pracovat každý den,“ říká v rozhovoru.

Přiznává však, že zvládnout obojí vyžaduje nejen plánování, ale i schopnost přijmout, že ne všechno musí být dokonalé. „Nejtěžší je pustit ten perfekcionismus, který si člověk nese z práce,“ vysvětluje Monika.

Přestože vnímá, jak moc je výchova dcery a syna odlišná, v roli maminky, minimalistky a spisovatelky, se cítí dobře. „Mateřství mi ukázalo, že změny jsou přirozené, a když se jim člověk otevře, může najít nové krásné kapitoly života,“ uzavírá s úsměvem.

Bez jakých spotřebičů se Monika obejde? Jak její kniha vznikala? Chystá se někdy vrátit k původní právničině? A jak řeší vánoční dárky pro děti? Pusťte si celý rozhovor v přehrávači a vše se dozvíte.