Uprchla před Tálibánem, teď se učí šít pro handicapované

„Cítíme se v Česku bezpečně, lidé jsou hodní a přátelští. Samozřejmě se mi stýská po domově, já i manžel máme v Afghánistánu rodiny a tady nemáme nikoho, ale vrátit se nemůžeme,“ popsala Shiba. Protože mluví pouze jazykem darí, tedy afghánskou perštinou, její slova překládal do angličtiny její manžel Shafiqullah.

Už téměř tři a půl roku žije afghánská rodina, evakuovaná prvním letem z Kábulu, v České republice. Unikla sem před pronásledováním Tálibánem, který je, jak se dozvěděli od svých příbuzných, krátce po odletu přišel hledat do jejich domu. Pro rodinu si přišli, neboť Shafiqullah pracoval pro armádu jako údržbář a pomáhal se zásobováním.

Od doby, co po příletu prošli několika uprchlickými zařízeními, bydlí v bytě na Černém Mostě v Praze se dvěma dětmi, nyní už pětiletou dcerou a jedenapůlročním synem. Shafiqullah má dvě zaměstnání a pracuje od rána do večera v blízkých restauracích, zatímco jeho žena je doma se synem.

Shiba získala v Afghánistánu pouze základní vzdělání a nikdy ve své domovině nebyla v zaměstnání. Navíc nemluví česky a má malé děti, což jí prakticky znemožnilo přístup na trh práce. Protože podobná situace se týká více žen, které byly spolu s afghánskými tlumočníky nebo jinými spolupracovníky české armády evakuovány do Česka, přišel spolek Vlčí máky, který se těmto uprchlíkům dlouhodobě věnuje, s iniciativou EasyShorts.

„Projekt se zaměřujeme na šití speciálně upravených šortek pro osoby s pohybovým handicapem, polohovacích polštářů i různých textilních dárečků pro české válečné veterány,“ popsala Novinkám předsedkyně spolku Vlčí máky Miroslava Pašková. Kurzem šití postupně projde šestnáct afghánských žen, které se samy přihlásily.

Jako jedna z prvních kurzem prošla právě Shiba. „Šicí stroj jsem nikdy předtím nepoužívala, ale ručně umím ušít spoustu věcí, třeba oblečení pro děti, záclony nebo potahy na polštáře. Taky vyšívám,“ vysvětlila. Její první malou zakázkou, za kterou získá i peněžní odměnu, se stala dvacítka vycpaných srdíček z maskáčové látky pro české veterány. „Deset srdíček mi zabere tak dvě až tři hodiny,“ dodala.

Pašková upozornila, že situace této rodiny je ztížená zejména neznalostí češtiny. „Zrovna tady je znalost češtiny velmi slabá. Pán je velmi pracovně vytížen a paní tím, že má malé dítě, nestíhá docházet na kurzy. V jiných rodinách to vypadá lépe a někde i oba manželé už mluví velmi dobře,“ řekla.

„Mám problém s češtinou. Ale až syn vyroste, určitě se chci česky naučit,“ přiznala Shiba. Kdo naopak s jazykem problém nemá, je její pětiletá dcera, která dochází do české školky. „Ona umí česky i anglicky,“ dokázal lámanou češtinou říct Shafiqullah. „Je moc chytrá a chceme ji podporovat ve studiu. V Afghánistánu by takovou možnost neměla,“ dodal.

Z Kábulu evakuovala česká armáda 170 Afghánců, přičemž většina z nich se rozhodla v Česku zůstat. Spolek Vlčí máky je v kontaktu se čtrnácti rodinami napříč Českou republikou.