Ulovené kusy nevečeřím, říká světová šampionka v rybolovu

Rybolovná technika je speciální odvětví rybářského sportu, kdy se závodník v několika disciplínách snaží nahodit co nejpřesněji a zasáhnout cíl, anebo nahazuje do dálky.

„S vodou to ale nemá nic moc společného, celé závody se odehrávají na suchu, na hřišti nebo travnaté ploše. Ale dovednosti se dají určitě využít i na vodě a úročím z toho,“ řekla česká reprezentantka s tím, že ale samozřejmě chodí i běžně rybařit.

„Nejradši přívlačím, což je styl chytání dravců. Jsou to takoví ti lidé, co jdou vodou, nahodí a hned navíjí zpátky. Chytím toho dost, třeba na Smědé na Frýdlantsku, kde ráda rybařím. Ale tady zase tak velké ryby nejsou, abych si je dala třeba k večeři, a když už nějakou větší chytím, tak u nás žijí tak zajímavé druhy ryb, že je pouštím zpět,“ popsala mladá rybářka.

Smědá je její oblíbený revír stejně jako přehrada v rodném Jablonci. Tolik času ale na obcházení řek a rybníků nemá, většinu ho totiž zaberou tréninky. A tak i valnou část svého volného času věnuje přípravě na závody, což se jí bohatě vyplácí.

Letos přivezla tři zlaté, jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile z mistrovství světa juniorů a vůbec poprvé vybojovala pro Česko titul juniorské světové šampionky v technice Trout Distance.

Na šampionát se probojovala společně s dalšími dvěma kolegyněmi. Musela ale projít sítem čtyř nominačních závodů.

„Minulý rok to mezi námi holkami do osmnácti let nebylo tak naplněné, byly jsme čtyři a bojovalo se o tři místa. Ale letos do nominace začaly zasahovat už mladší ročníky a byl to souboj do posledního závodu. Horkých kandidátek nás bylo na tři reprezentační místa sedm,“ popsala Eliška.

Podle ní patří české závodnice ke špičce právě proto, že je v Česku velká konkurence a závodnice se výkony ženou navzájem výš a výš.

Z okolních zemí jsou soupeřkami Polky a pak Slovenky. U nás je však rybařina stále spíše doménou mužské části populace a mladí se moc nehrnou.

Sportovní rybaření lze srovnat s jinými vrcholovými sporty. Valnou část volného času studentka gymnázia věnuje přípravě a tréninkům. Je to prý hlavně psychicky náročný sport a nervozita udělá hodně. Občas bývá soupeřem i Elišce.

„Záleží, jak se vyspím. Když mám horší den, nervozita mě může ovládnout,“ líčí. Pomáhá jí dýchání, udělat pár dřepů, myslet na něco jiného.

Povzbuzení od fanoušků se při svém sportu spíš nedočká, na závodech se nepovzbuzuje, u terčových disciplín naopak panuje až nepříjemné ticho. Ostatně i rybáři u vody většinu času mlčí a v tichosti čekají na úlovek.