Článek
Když Clarke Brodyho zachránil, měl pouhých pět týdnů. První dva měsíce pes strávil primárně v dílně, kde si na zvuk motocyklů postupně zvykal. Jednoho dne však naskočil na sajdkáru a od té doby z ní neslezl.
„Původně jsme ho adoptovali s tím, že bude v dílně, to ale trvalo pouhých pár měsíců. Pak naskočil na sajdkáru a tím to všechno začalo. Uvědomili jsme si, že jeho přítomnost je mnohem důležitější na vyjížďkách než v dílně, a tak jsem ho začal brát s sebou,“ vysvětlil agentuře AP majitel zvířete.
„Moc dobře ví, kdy vyrážíme. Buď uslyší klíče, motorku, nebo mě uvidí, jak beru jeho tašku, v níž jsou pamlsky, sáčky na exkrementy a misky na vodu. Jakmile něco z toho postřehne, už je na zadním sedadle připraven k odjezdu,“ dodává Clarke, který netají, že i díky Brodymu je o jeho vyjížďky po městě obrovský zájem.
Kromě toho, že přitahuje turisty, ale Brody plní rovněž terapeutickou funkci. Při jízdě svou přítomností totiž uklidňuje ty, kteří se na jízdním prostředku necítí příliš komfortně.
„Někteří lidé jsou na sajdkáře nervózní, Brody se s nimi ale pomazlí a položí jim čenich na rameno, aby je uklidnil. Má velmi klidnou povahu. Nic ho nerozhodí, ani velké rány či hlasité zvuky,“ uzavírá Clarke.