Tragická smrt táty ji od práce v lese neodradila. Pokračuje v jeho šlépějích

„Když ten osudný den přišel, hned jsem si řekla, že budu pokračovat v tom, co táta miloval, co mě učil. Bylo mi jasné, že bychom přišli o koně, stroje, to, co nás živilo, tedy o všechno. V podstatě jsem jen nastoupila na jeho místo. Jen vyvážecí soupravu, která tátu přejela, jsem prodala. S tou jsem pracovat nechtěla,“ vysvětluje dívka z Oskavy na Šumpersku.

Co se přesně tátovi stalo, netuší. „Byl tehdy v lese zcela sám. Víme jen, že stroji selhaly brzdy. To je všechno.“

Do lesa s otcem jezdila už od 13 let. Nechával ji všechno si vyzkoušet. „Vozil dřevo přes louky, kde byly elektrické ohradníky, a já mu je oddělávala, aby mohl projíždět, tím všechno začalo,“ říká. Toužila však jít dál, zkoušet další a další věci. Strašně ji to bralo. „Tátovi to ovšem po chuti moc nebylo. Zdůrazňoval, jaká je to dřina, nepřál si, abych to někdy dělala. Jenže já mám tvrdou palici,“ pokračuje.

V sedmnácti si udělala řidičák na traktor a od té doby tátovi už plnohodnotně pomáhala, hlavně o prázdninách a pak v době, kdy na to měla čas. „Prostě jsem mu řekla, že budu jezdit do lesa s ním a hotovo. Bál se o mě, ale když zjistil, že mi to jde, smířil se s tím.“

Tragédie, která se otci stala, ji od milované činnosti neodradila. „Jasně že jsem měla obavy, strach. Na druhé straně jsem nechtěla to, co vybudoval, jen tak zahodit. A i pro mě to byla stejně jako pro něj vášeň, koníček,“ tvrdí.

V té době začínala čtvrtý ročník průmyslové školy v Šumperku. „Studovala jsem obor grafický design. Dva roky se mi to líbilo, ale pak jsem zjistila, že to není nic pro mě, že patřím do lesa. Když táta přišel o život, sekla jsem s tím,“ prozrazuje.

Začátek podnikání byl pro ni nesmírně těžký. Ne však z pohledu zakázek. Těch měla dost. Dál pracovala pro firmy, které práci dávaly tátovi. „Když přijdete o blízkého člověka, hned si neuvědomíte, jak moc vám bude chybět. V lese jsem to pochopila. Dokud jsem jezdila pro něj a něco se rozbilo, on všechno spravil. Zapadla jsem s lakatošem (lesní kolový traktor), on to vyřešil,“ vrací se zpátky. Najednou ale byla na to sama.

„To byl pro mě šok. Zapadla jsem, nemohla vyjet. Vypadalo to, že tam zůstanu snad čtrnáct dnů. Vzala jsem mobil a vytočila, koho jiného, no tátu. A tehdy mi docvaklo, že on tady už není a nebude. Že si s tím vším budu muset poradit jen já. Strašně mi to ale pomohlo. Rychle jsem dospěla,“ vypráví.

Složité období prožívala také, když si chtěla koupit vlastní vyvážecí soupravu. „Bylo mi devatenáct. Neměla jsem nic a banky mi nedaly ani korunu. Tak jsem začala šetřit a také mi hodně pomohla máma. Peníze jsem nějak nakonec sesbírala,“ podotýká s tím, že krušné období prožívá i momentálně.

„Mám porouchanou vyvážecí soupravu, čekám na náhradní díly. Nemocný je i jeden z mých dvou koní. Už téměř měsíc kvůli tomu nepracuji a prodělávám. Nic s tím však nenadělám,“ konstatuje.

O práci, které se věnuje, ví své. „Je to makačka a není. Jak kdy. Někdy se nadřete, jindy je to jednoduché. Třeba s vyvážečkou. Jen hýbete páčkami. Občas ale musíte na místě i něco opravit, například prasklou hadici. Náročné je také tahání lan, úvazků do kopce,“ směje se.

S koňmi je to úplně jiné. „To je úžasná zábava. Mám dva a dobře vycvičené. Nemusím na ně řvát, jdou mi hezky na ruku. Max má deset, Gaz patnáct. Jsou to bráchové. Starší příští rok půjde do důchodu. Nechávám si je na dožití, na rozdíl od kolegů, kteří je posílají na jatka. Jsou pro mě víc. Vždyť mi vydělávají peníze. Staráme se o ně se sestrou, dvojčetem, která pracuje v lese se mnou,“ přibližuje Zuzana.

Dívky vstávají ve čtyři, nakrmí koně, nechají je vytrávit, pak je nastrojí a vyrážejí do terénu. A protože práce mají hodně, na nic dalšího, například koníčky, nemají čas.

„Co podnikám, na dovolené jsem ještě nebyla. Nevychází to. Vypadnout mohu na dva, tři dny, možná by to šlo i na týden. To, když se mi podaří zajistit někoho, kdo se postará o koně. Není to však snadné. Zatím mi to ale nevadí.“

Před časem se stala i „hvězdou“ na sociálních sítích. Video s křehkou dívkou, která tahá s koňmi a lakatošem dříví z lesa, co tam umístila, se stalo velkým trhákem. „Byla to náhoda. Vždycky jsem chtěla být spíše neviditelná. Jednou jsem ale dala na TikTok video a ono mělo bleskově na 300 tisíc zhlédnutí. Pak to šlo pořád nahoru, tak tam občas dávám další,“ objasňuje. Reakce jsou pozitivní i negativní. „Nevadí mi, když mě někdo kritizuje. Pokud cítím, že je třeba reagovat, tak se snažím obhájit. Více je ale komentářů, které potěší,“ tvrdí.

A ty hanlivé, které se rovněž objevují, ji od práce v lese neodradí. „Je to má budoucnost. Sice se věci mění, dělat se budou spíše slabší porosty, tedy probírky, ale práce bude pořád dost. Jen si asi budu muset pořídit probírkový harvestor, víceoperační stroj, který při těžbě dříví kácí, odvětvuje, rozřezává a ukládá strom v jednom cyklu. A koně, které jsou pro les nejšetrnější, moc lidí nemá,“ uzavírá.