Štvanická lávka sklízí architektonická ocenění. Zlepšuje lidem život

Štvanická lávka má roztomilou přezdívku HolKa. To proto, že zdařile propojuje Karlín, ostrov Štvanici a Holešovice v Praze. Zlepšuje tak život obyvatelům. Architektura mostu využívá minimalistického sochařského tvarosloví a má tak nesporné estetické kvality. Most je vyroben z ultra vysokohodnotného betonu s rozptýlenou výztuží s povrchem odpovídajícím lesklému bílému mramoru.

Její unikátní technologické řešení i subtilní konstrukce, která neruší panorama Vltavy, jsou rysy, které zaslouženě poutají pozornost porot domácích architektonických soutěží. Její autoři se tak stali mj. hrdými držiteli modré kostky, jež je hlavní cenou soutěže Grand Prix Architektů. 

Předseda poroty Rafi Segal k vítěznému projektu Štvanické lávky uvedl: „Most vyniká svým přínosem pro město, podpora pěší aktivity je podporou zdravějšího života pro lidi a pro Prahu. Infrastruktura se v tomto případě stala designovým projektem. Estetický záměr vede k technologickým inovacím a řešením. Designéři využili estetiku této stavby, aby nám řekli něco o kultuře, v níž žijeme, o naší společné budoucnosti, a aby se podělili o své uznání a lásku k městu jako místu pro lidi.“

Velkým plusem stavby je, že má umělecké prvky a není tak obyčejnou a běžnou lávkou, kterých vídáme mnoho. Součástí konstrukce je ornamentální bronzové madlo s figurálními motivy zvířecích hlav na koncích od sochaře Aleše Hvízdala. V madle je integrováno osvětlení lávky. Na ostrově Štvanice u vstupu na lávku je umístěna figurální socha s názvem Řeka od sochaře Jana Hendrycha.

Stavba na první pohled potěší oko diváka svými ladnými tvary. Jemná prostorová křivka lávky je konstruována jako plynulá cesta vycházející z dynamiky pohybu chodců a cyklistů. Koncepce konstrukce mostu reaguje na panorama Prahy, na napojení na holešovický a karlínský břeh i na napojení rampou na ostrov Štvanice.

Mostovka je podepřena dvěma nábřežními opěrami, dvěma pilíři na krajích ostrova Štvanice, aby do ostrova co nejméně zasahovala, a dvěma pilíři v nesplavném rameni řeky Vltavy. Na Štvanici volně schází rampa, jejíž půdorysná křivka kopíruje křivku hrany ostrova.

Krajní pole konstrukce kvůli bezbariérovému a plynulému navázání na holešovické straně klesá pod hladinu povodně na úroveň chodníku na nábřeží. Toto pole je navrženo jako vertikálně pohyblivé v místě opěry, kde je umístěn hydraulický pístový mechanismus pro zajištění vertikálního zdvihu nad úroveň tisícileté vody. Jedná se o zdvih cca o tři metry při pootočení pole kolem převislého konce u prvního pilíře ve Vltavě.

Stavba zabodovala i v České ceně za architekturu, kde získala Cenu jednoho z partnerů a sponzorů soutěže. Porota ocenila, že je její design nadčasový, čistý, elegantní a až sochařsky pojatý. Vyzdvihla také zdařilé skloubení estetických a užitných vlastností lávky i to, že precizní minimalistické řešení celé lávky doplňují stejně precizně zpracované detaily.

Aktuálně lávka získala i Cenu Víta Brandy, která každoročně vyzdvihuje projekty, které spojují technické řešení s estetikou a udržitelností.

„Umění ve veřejném prostoru jsem vždy fandil, a při stavbě Štvanické lávky jsme proto kladli důraz nejen na její funkčnost, ale i vzhled. Ocenění tak beru jako důkaz, že jsme postupovali správně. Ostatně bývalá komisařka pro dopravu města New York Janette Sadik-Khan označila Štvanickou lávku za Karlův most 21. století,“ uvedl u příležitosti udílení ocenění Zdeněk Hřib, první náměstek pražského primátora pro oblast dopravy.