Stal se dobrovolným hasičem, aby „splatil dluh“ za pomoc s nemocným synem

Vojta na konci těhotenství už nerostl a lékaři měli strach, aby neměl zkaženou plodovou vodu. Vyvolali proto porod, jenže se ukázalo, že příliš brzy. Měl potíže s dýcháním, musel tak být na neonatologické jednotce intenzivní péče, kde dostával léky, podstupoval nejrůznější vyšetření. Později i mnoho operací.

„Byla jsem zavřená v porodnici, v šestinedělí, ve stresu. Neustále se nabalovaly další a další problémy, bylo to hrozné. Nedali nám ani žádnou diagnózu, protože se pořád něco přidávalo,“ vzpomíná maminka Ivana s tím, že chlapeček podstoupil operaci genitálu, šlach na ručičkách i očí.

Později mu byly operovány povolené Achillovy šlachy na obou nohách, lýtkové svaly a tříselné úpony. Následovaly rehabilitace v lázních Klímkovice. V březnu 2025 ho čeká další operace očního víčka.

Přestože lékaři předpovídali, že chlapec nebude nikdy chodit, rodiče se nevzdávají a Vojta dnes dokáže ujít pár kroků sám, ale jinak chodí za ruku. Všemu rozumí, navštěvuje logopedii, kde se pomalu rozvíjí i řeč. Nastoupil i do speciální základní školy. „Vojtíšek je skvělý, zvídavý, strašně šikovný. Má svoje znaky, kterými se dorozumívá, ale je vlastně uvězněný ve vlastním těle,“ vysvětluje maminka a dodává, že diagnózu nemá stanovenou dodnes, protože nespadá do žádných tabulek. Proto je také těžké žádat pojišťovnu o pomoc.

Díky pomoci hasičů a veřejných sbírek mohli rodiče Vojtovi pořídit speciální židličku, zdravotní kočárek, vertikalizační stojan, invalidní vozík a speciální tříkolku.

„Přemýšlel jsem, jak to těm lidem splatit, tak jsem se stal hasičem. Jejich pomoc pro mě byla velkým impulzem,“ přiznává Jozef Bulava s tím, že aby mohl být ve výjezdové jednotce, musel podstoupit mnoho prohlídek, kurzů a školení. Ničeho ale nelituje. Naopak.

„Náplň mojí práce je velmi různorodá, baví mě pomáhat lidem a ta parta, co tam máme? Je to prostě skvělý,“ nezakrývá dojetí osmačtyřicetiletý hasič. Díky této partě se v životě rodiny neustále něco děje a hlavně jejich aktivity pomáhají právě Vojtíškovi.

Hasiči organizují každoroční akce jako Hasíme šupinou, kde se chytají ryby, Hračky pomáhají dětem a každý rok se běží charitativní závod Běh upřímných srdcí pořádaný Nadačním fondem Matěje Proška, kde se vybrala část peněz na speciální vůz. Pomoci se snaží i otužilci z Opramu.

„Tam se poprvé běžela hasičská štafeta v plné výzbroji i s aktivním dýchacím přístrojem. Bylo to náročné,“ vzpomíná se smíchem pan Bulava a kromě toho, že smekl pomyslný klobouk všem, co se zúčastnili, vypíchl i práci těch nejmenších.

Vojtíšek totiž chodí do kroužku malých hasičů, kde ho všichni berou takového, jaký je. „Děti se k němu mají, berou si ho na vozíčku, dělají s ním blbosti. Nekoukají na to, že je jiný, je součást týmu,“ říká hrdě Jozef s tím, že vedoucí kroužku, manželé Dlouzí vymysleli pro Vojtíška kalendář, který zrealizovali ve velmi krátkém čase.