Sokolníkem na plný úvazek. Se štípanci a drápanci se musí počítat

Bylo by hezké popisovat, jak nad lochotínským amfiteátrem - tam ukázky probíhají - krouží dravec a sedá svému pánovi na ruku. Jenže ruka je rozbolavělá, a tak tuhle kratochvíli musí zastat asistent Martin Metelka. Ona se totiž Mařenka pěkně pronese. Mařenka, to je pětadvacetiletá samice orla mořského. „Dva a půl metru rozpětí, kolem pěti kilo váhy,“ představuje Zaleš jednu z největších hvězd programu.

Mařenku si vypiplal od časů, kdy byla sotva ochmýřeným ptáčetem. „V prvém roce života vás bere jako svého rodiče, a tak byl výcvik relativně snadný. Naučit ji přílety na ruku trvalo asi čtyři dny,“ konstatuje Zaleš. Jenže výcvik, aby se pták mohl předvádět na veřejnosti, zabere zrovna u orlů třeba i celý rok. „U samic, které jsou větší, a tak jim všechno trvá, to bývá delší doba než u samců. Na druhou stranu, v dospělosti je předčí, jsou klidnější,“ vysvětluje sokolník.

Mařenka je v nejlepších letech, orli mořští se dožívají i čtyřiceti či padesáti let, a dospívají v šesti. Zaleše tedy bere tak trochu za „manžela“. „A druhou manželkou je Madla, sedmnáctiletá samice orla skalního,“ směje se chovatel.

Tyhle dámy ovšem nejsou žádní mazlíčci. „Štípance, drápance, to je každou chvíli, s tím se musí počítat. Paradoxně nejhorší úraz mám zrovna od Mařenky. Nechtěně. Při natáčení nějakého dokumentu mi sedla na hlavu a dostal jsem drápem do oka. Šestnáct štychů venku, dvanáct vevnitř,“ podotýká.

Práce s dravci samozřejmě vyžaduje opatrnost. „Poznají na vás, jakou máte náladu. Není dobré k nim chodit, když jste naštvaní. A když má samice mládě, všechno se mění, to mě dokáže vyprovodit z voliéry takovým způsobem, že se nestačím divit,“ upozorňuje Zaleš.

Téhle vášni se věnuje od dětství. „Od malička jsem miloval krokodýly, šelmy, žraloky a dravce. Mít krokodýla, lva nebo žraloka nešlo, tak jsem skončil u dravců. První jsem měl poštolku, ve třinácti letech,“ vzpomíná Zaleš, který loni oslavil šedesátku.

Koníček přerostl v povolání v roce 1993. Tehdy začal předvádět sokolnické ukázky na zámku Ohrada, dlouhá léta působil na Rabí, ale také v zahraničí. A v Plzni, kam se letos po osmi letech vrátil ze štace v Německu.

Plzeňský program nabízí kromě Mařenky i třeba ještě většího orla kamčatského, káňata, rarohy, poštolky. Atraktivní podívanou běžně sleduje několik stovek diváků, ale už jich bylo i přes tisíc. Dvakrát denně kromě pondělků, od dubna do října, tedy pokud zrovna není příliš velký hic, neprší a moc nefouká. „Po celou sezonu nabízíme sokolnické ukázky v rámci zoologických zahrad jen my,“ uvádí mluvčí zoo Martin Vobruba a dodává: „Začali jsme s nimi v roce 2006 a od té doby běží každý rok s výjimkou rekonstrukce amfiteátru.“

A vzal už někdy nějaký dravec roha? „Jo, uletěl i orel mořský, Mireček. Dokonce ulovil tučňáka. Tučňák přežil a Mireček se vrátil,“ uzavírá Milan Zaleš.