Článek
„Začalo to na mateřské. Měli jsme tehdy psa, který potřeboval hodně pohybu, tak jsme stále někam chodili. Při tom jsem sbírala medvědí česnek a vymýšlela, co z něj udělat. Hledala jsem recepty na pesto a různě je měnila,“ popisuje dnes Adéla Misařová své začátky. Přesto, že ji vaření nikdy moc nebavilo, experimentovat v kuchyni s medvědím česnekem a dalšími dary přírody ji nadchlo.
„Když jsem něčeho vyrobila víc, než jsme spotřebovali, začala jsem výrobky rozdávat. Všem to chutnalo, tak jsem obaly nazdobila, popsala, nafotila a nabízela přes Facebook mezi přáteli za symbolickou cenu. A k mému překvapení byl o výrobky obrovský zájem,“ vypráví.
První sirup udělala Adéla asi před osmi lety z bezu. „Byl klasický, takový, jak ho dělávaly naše babičky, s citronem. Když odkvetl bez, začala jsem zjišťovat a zkoušet, z čeho všeho se dá sirup udělat. Zkusila jsem mátu, meduňku, kopřivy i hluchavky,“ vzpomíná vystudovaná psychoterapeutka na dobu, kdy bydlela s rodinou ještě v Olomouci.
Tehdy také kývla na nabídku kamarádky zkusit prodávat sirupy na bleším trhu ve Šternberku.
„Všechno to bylo takzvaně na punk. Dělala jsem sirupy do lahví od vína, jedna byla taková, druhá maková. Každá byla i jinak zdobená. Vůbec to nebylo profesionální, ale i tak jsme okamžitě měli vyprodáno a nic jsem nevezla zpátky,“ říká Misařová s tím, že sirupy se tehdy zalíbily organizátorce tamních farmářských trhů. Na nich pak Adéla sirupy prodávala jako zbytky ze zahrádky.
Nevědomost, jak zařídit živnost, byla nejhorší
Po roce objíždění trhů a narození druhého potomka začala Adéla přemýšlet nad tím, že začne podnikat. „Do výroby sirupů jsem se postupně zamilovala,“ vysvětluje. Dodává však, že netušila, jak je vyřízení živnosti náročné a stresující.
„Nevěděla jsem, koho mám oslovit ani co potřebuji. Ta nevědomost byla nejhorší. Nikde neexistuje ucelený postup toho, co má člověk dělat, když chce začít podnikat. Kolik ho to bude stát, na jaké úřady musí jít, co musí mít schválené, co musí uvádět na výrobku,“ vyjmenovává podnikatelka.
V Jeseníku nad Odrou vzkřísili slávu místního pramene
Nakonec jí přechod na živnost trval zhruba rok. Definitivně vše vyřešené měla před dvěma lety, kdy už s rodinou bydlela v Moravskoslezském Kočově. Výrobnu má ve svém domě a je spokojená.
„Po svém boku mám maminku, se kterou fungujeme jako rodinný podnik. Přišla s novými nápady i recepturami. S maminkou už to nebylo experimentování, ale získalo to profesionalitu. Je velice důležitým mezníkem, díky ní ze mě spadl strach,“ vysvětluje Adéla Misařová, podle které má její maminka Soňa Lavrenčíková (55) lepší chuťové buňky, proto řídí výrobu a dochucování.
3000 litrů sirupu ročně
Podle Soni Lavrenčíkové se s dcerou doplňují. „Když to přejde přes nás obě, tak to jde ven,“ shrnuje.
Téměř všechny suroviny si ženy samy pěstují nebo je sbírají v přírodě. Z nich pak pod logem Sirupy z lásky vyrábějí asi tři desítky bylinných a ovocných sirupů. „Ty jsou pro nás priorita. Když je ale čas a máme prostor, zkoušíme čatní a džemy,“ podotýká Lavrenčíková.
To, že sirupy hrají prim, dokazuje i ocenění Regionální potravina Moravskoslezského kraje, kterou letos dostal jejich jahodový sirup s mátou. „Děláme ho celoročně, nechtěly jsme štempl na sirup, který je jen sezonní,“ vysvětluje Adéla Misařová a dodává, že jejich podnik ročně vyprodukuje téměř 3000 litrů sirupů. Ty prodávají na trzích, ve farmářských prodejnách nebo na objednání přes webové stránky.