Typy partnerských vztahů a jak ovlivňují naše životy

Spojení s ostatními lidmi se budují celý život. Některé kontakty přinášejí pozitivní vztahy, které nám pomáhají cítit sounáležitost, další mohou být méně užitečné nebo mohou mít dokonce negativní vliv na duševní zdraví a pohodu.

I proto je dobré se naučit definovat si vztahy s lidmi ve svém okolí. Jedině tak zjistíte, co od nich očekáváte vy a co ten druhý. Třeba přijdete na to, že jste oba na stejné vlně, ale může se rovněž stát, že od vztahu každý očekáváte něco jiného a nemá smysl v něm pokračovat.

Pokud hovoříme o partnerských vztazích, lze je podle psycholožky Kendry Cherryové rozdělit na následující typy:

Platonické vztahy – Jde o druh přátelství, který zahrnuje úzké, intimní pouto bez sexu nebo romantiky. Platonické vztahy se mohou vyskytovat v široké škále prostředí a mohou zahrnovat přátelství osob stejného nebo opačného pohlaví.

Můžete si vytvořit platonický vztah se spolužákem nebo spolupracovníkem nebo můžete navázat vztah s osobou v jiném prostředí. Třeba při sportovní aktivitě, při čekání dětí na kroužky, když si zajdete na jedno do oblíbené hospůdky. Tento typ vztahu může hrát zásadní roli při poskytování sociální podpory, která je nezbytná pro vaše zdraví a pohodu.

Romantické vztahy – Vyznačují se projevováním pocitů lásky a přitažlivosti k jiné osobě. I když se romantická láska může lišit, často zahrnuje pocity zamilovanosti, intimity a závazku. Odborníci přišli s řadou různých způsobů, jak popsat, jak lidé prožívají a vyjadřují lásku. Například psycholog Robert Sternberg navrhuje tři hlavní složky lásky: vášeň, intimitu a rozhodnutí/závazek. Vysvětluje, že romantická láska je kombinací vášně a intimity.

Romantické vztahy mají tendenci se v průběhu času měnit. Na začátku vztahu, v období zamilovanosti lidé zažívají silnější pocity vášně. Během tohoto počátečního období mozek uvolňuje specifické neurotransmitery (dopamin, oxytocin a serotonin), které způsobují, že se lidé cítí euforicky a „zamilovaní“. Postupem času ale mohou tyto pocity postupně vyhasínat, a pokud partneři na vztahu nepracují, mohou i vyhasnout.

Spoluzávislé vztahy – Jsou nevyvážené a dysfunkční. Partner je zde emocionálně, fyzicky nebo duševně závislý na druhé osobě. Partneři se střídají v roli pečovatele o toho druhého. Ne všechny spoluzávislé vztahy jsou však stejné. Mohou se značně lišit.

Spoluzávislost přitom může ovlivnit všechny ostatní typy vztahů včetně vztahů mezi partnery, rodiči, dětmi, přáteli, ostatními členy rodiny, a dokonce i spolupracovníky.

Někteří lidé si systematicky hledají partnery, kteří je potřebují neustále. Cítí se v této pozici pohodlně, bohužel přitom neberou na vědomí, že tomu druhému se tato role líbit nemusí, a tím vzniká napětí a konflikty.

Neformální vztahy – Mezi tyto vztahy řadíme flirt a randění lidí bez očekávání toho, že se jednou z tohoto vztahu stane něco víc. Odborníci tak mezi tyto vztahy řadí sex na jednu noc, přátelství s výhodami apod.

Neformální vztahy jsou dnes mezi mladými poměrně běžné, a pokud jsou doprovázeny fungující komunikací a vzájemným respektem, pak mohou být pro všechny aktéry i přínosné.

Otevřené vztahy – Jde o druh nemonogamního vztahu, ve kterém oba partneři za určitých podmínek souhlasí se sexem s jinými lidmi.

Toxické vztahy – v takových vztazích se často cítíte zahanbení, ponížení, nepochopení nebo bez podpory. Toxický může být jakýkoli typ vztahu včetně přátelství, rodinných vztahů, romantických vztahů nebo vztahů na pracovišti. Zajímavostí je, že na toxicitě vztahu se někdy podílejí všichni, kteří se v něm ocitají. K toxicitě můžete například přispívat i tím, že jste v rodině, v práci všichni neustále kritičtí, přísní, nejistí a negativní. Případně se jedna osoba ve vztahu může chovat způsobem, který vytváří toxické pocity. A tím ničit ostatní.