Proč muži nevidí nepořádek, který ženám tolik vadí? Často za to může jejich výchova

To, jak se muž staví k nepořádku, je ovlivněno tím, jak byl v tomto směru veden v dětství. „Kluky často v dětství omlouváme, že jsou přirozeně nepořádnější než pečlivé holčičky. Rodiče je tak vědomě nenutí k tomu, aby si denně uklízeli svůj pokojíček, a stejně tak ani tolik nedohlížejí na jejich hygienické návyky. Vytvářejí si tak od dětství stereotypy, které si přenesou až do dospělosti,“ vysvětluje terapeutka Crystal Brittová.

Podle ní i když chlapci přirozeně inklinují k čistotě, jejich časté omlouvání a nepožadování úklidu jsou nakonec tím, co změní jejich pohled na věc. Vědí, že se o úklid pokoje a obecně domácnosti postará matka nebo sestra, tak proč by se tím zdržovali? Navíc, pokud jsou příliš pořádkumilovní, majoritní společnost je vnímá jako „nedostatečné muže“, protože na sebe přebírají ženské povinnosti. Ano, i v 21. století tomu tak je. Takže se snadno naučí nepořádek přehlížet.

Někdy je tomu ale přesně naopak a těmi, kteří jsou v domácnosti pořádkumilovnější, jsou právě muži. Děje se tak často u policistů, vojáků či zaměstnanců jiné maskulinní organizace, která v nich posiluje vztah k pořádku. Čistota a srovnané věci jsou pro tyto muže základní hodnotou spojenou s mužností.

Dalším důvodem, proč muži přehlížejí nepořádek, je i ten, že je k tomu na začátku vztahu vedou také samotné ženy, které si úklid i další práce v domácnosti berou za své. Muži si pak snadno zvyknou na to, že se nemusí snažit, protože se o vše postarají jejich ženy.

Po čase se tak stává, že ten, kdo v domácnosti uklízí, a tedy i vidí všechen nepořádek, začne být frustrovaný a časem i nepříjemný. Někdy začne rovněž uvažovat o rozchodu.

Tyto problémy přitom často vyplavou na povrch v okamžiku větších úklidů, a tedy i v rámci předvánočního úklidu, kdy si mnoho žen zakládá na dokonale uklizeném domě. Navíc si uvědomují, že pokud někdo další z příbuzných v jejich domě uvidí nepořádek, automaticky to bude vnímat jako jejich selhání. Ne selhání jejich mužů.

Podle psycholožky Tracy Dalgleishové se jedná o genderové stereotypy. Ženy jsou podle ní vychovávány tak, aby si osvojily přesvědčení, že by „měly“ být těmi, kdo ponese odpovědnost za péči o domácnost, ale také za vztahy a péči o děti. Zatímco muži jsou toho všeho ušetřeni.

Naučte se nevnímat všechna dogmata, kterým jste byli vystaveni v dětství. Zbavte se předsudků, že uklízí jen žena a muži se do péče o domácnost zapojovat nemusí. Zároveň že se nemusí stydět za to, že své ženě v péči o domácnost pomáhají.

Všechny tyto podmíněnosti lze odnaučit či změnit. Důležité ale je, aby si tento fakt uvědomil ten druhý a chtěl společně s vámi nalézt nějaké jiné řešení. Vše je tedy o komunikaci a také schopnosti žen problémy pojmenovat a také si říct druhému o pomoc.

„Udržujte si to, co funguje dobře, a buďte schopné svému partnerovi vysvětlit, proč tomu tak je. Buďte společně otevření novým nápadům a hledání dalších řešení, která budou vyhovovat oběma,“ doporučuje odbornice.

Je samozřejmě i důležité, jak se k tomu všemu postaví samotný muž, zda nebude pomoc s úklidem vnímat jako újmu na jeho mužnosti.

Břemeno úklidu by jednoduše nemělo viset jen na ženě, zvlášť když se stará také o mikromanagement rodiny. Ten je náročný sám o sobě.

Vždy je tedy dobré zapojit nejen muže, ale i děti, které by neměly brát úklid za samozřejmost vztahující se jen k rodičům. Žádní skřítci, kteří by to udělali za ně, jednoduše neexistují.