Pasivní agrese pramení z nejistoty

Cítíte se z chování lidí kolem vás zmatení, zranění? Pak jste možná obětí člověka, který se k vám chová pasivně agresivně. To znamená tak, že vyjadřuje nepřátelství způsoby, které nemáte primárně pochopit, ale mají vás zranit.

S pasivní agresí se musí někdy v životě vyrovnat každý. V profesním či soukromém životě. Může jít například o spolubydlícího, který zanechá výmluvný vzkaz na stole, v podobě neumytého šálku, nebo nadřízeného, jenž stále odkládá řešení otázek, na něž odpovědi potřebujete znát – jen od něj. Cílem pasivně agresivního chování je vzbudit ve vás jakýmkoliv způsobem nejistotu, pocit, že nejste dost dobří, že jste selhali.

Nezkoušejte ale osobu, která se pasivně agresivně chová, sekýrovat nebo se rozčilovat nad jejím chováním. Dostanete ji tak do defenzivy, která vede k popírání odpovědnosti a výmluvám. Vám se nijak neuleví. Podle odborníků existují zdravější způsoby, jak čelit pasivní agresi a zvládat konflikty ve vztahu.

Tento typ chování pramení z hlubokého hněvu, nepřátelství a frustrace, které člověk, ať už z jakéhokoli důvodu, nechce přímo vyjádřit.

Mezi běžné formy pasivní agrese patří vyhýbání se odpovědnosti za úkoly, odkládání a dokonce nedodržování termínů, zadržování kritických informací a časté neplnění závazků ve srovnání s tím, co je člověk schopen vyprodukovat.

Tento typ chování může způsobit problémy doma, když se rodina nemůže spolehnout na pasivně agresivního jedince, že dodrží své sliby. Pasivní agrese v práci může sabotovat skupinové projekty, což vede k nesplnění cílů, rozladění v týmu a odchodu klíčových zaměstnanců.

Mezi jejich typické chování patří odmítání diskutovat o obavách, vyhýbání se odpovědnosti a záměrná neefektivita.

Pasivně agresivní člověk často nechává práci nedokončenou nebo „téměř“ dokončenou. Často chodí pozdě a je mistrem v jemné sabotáži ostatních, když nesouhlasí s určitým postupem. Rád se uchyluje k nelichotivým komplimentům, aby prosadil svůj názor.

Jak poznáte, že se někdo chová pasivně agresivně? Není to jednoduché, ale jde to. Pasivně agresivní jedinci svůj hněv nevyjadřují, ale skrývají. Často se to může projevit tak, že druhé obviňují, pomlouvají a sami se rádi vymlouvají. Mezi jemné, ale zákeřné druhy pasivní agrese také patří snížený oční kontakt, neustálé zapomínání a ignorování jedince během skupinové konverzace.

Jsou si tito lidé vědomi své pasivní agresivity? Nemusí tomu tak být vždy. Někteří lidé jsou tak zvyklí potlačovat svůj hněv hluboko uvnitř, že si ani neuvědomují, jak se odráží frustrace v jejich chování. Jedním z hlavních znaků toho, že se někdo ve svých vztazích zapojuje do pasivní agresivity, je, když si nemyslí, že je rozzlobený, případně že je příčinou disharmonie v kolektivu. Lidé, kteří jsou pasivně agresivní, se mohou přistihnout, že říkají „ano“, když tím myslí „ne“, nebo využívají roli oběti nebo mučedníka, aby získali pozornost.

Vzhledem k tomu, že toto chování pramení ze skrytého hněvu, smutku nebo nejistoty, kterých si osoba může nebo nemusí být vědoma, je třeba přistupovat ke komunikaci s pasivně agresivním jedincem citlivě. Z jeho strany může jít jen o hledání jistot, aniž by si uvědomoval, jak ubližuje ostatním.

Reakce na agresi tohoto typu by neměla být taková, že se začnete sami chovat pasivně agresivně. Vyjádření hněvu nebo frustrace pravděpodobně přiměje danou osobu k tomu, aby se chovala stejným způsobem. Ukažte, že si vážíte jejího pohledu na věc, což jí pomůže vyrovnat se s vlastním pocitem nejistoty. Nikdy se ale neomlouvejte, nevysvětlujte ani se nesnažte o usmíření s ní.

Nejlepším řešením je omezit čas v přítomnosti těchto lidí. Někdy v komunikaci s nimi sice může pomoci konfrontace, ale musíte se při ní vyhnout jejich obviňování. Někdy pomůže jim v klidu vysvětlit, jak se díky jejich chování cítíte. Nikdy se ale neomlouvejte, pokud jste neudělali nic špatného, a nehrajte s nimi jejich hru. Místo toho se přímo zaměřte na daný problém a buďte konkrétní v tom, co dělají nebo říkají, co vás rozčiluje.