Partnerství bez sexu může fungovat, bez intimity ale ne

Co se vám vybaví, když se řekne intimita? Je to sex? Pro většinu lidí ano. Ale sex a intimita není totéž, nejde o synonyma. Nezískáte ji sexem. Někdy dokonce ani pohlavní styk není tak intimní, jak byste si přáli. Pokud totiž například toužíte po emocionální intimitě, čistě sexuální akt může být velkým zklamáním a vůbec vás neuspokojí.

Manželská a rodinná terapeutka Elizabeth Earnshawová popsala intimitu jako zvláštní druh blízkosti, kterou cítíme s jinou osobou. Pokud žijete s někým v partnerském svazku, sex není jediné, co potřebujete. Sex je podle odbornice důležitý hlavně na začátku. Ale jak plyne čas, vytváří a upevňuje se pouto. „V zásadě platí, že čím bezpečněji se cítíme, tím méně důležitý je sex. Protože pak už jej k projevování náklonnosti nepotřebujeme.“

Intimita je také klíčem k duševní pohodě. Psychologové potvrzují, že blízké vztahy výrazně ovlivňují naši psychiku.

„Když se cítíme emočně napojeni na druhého člověka, lépe zvládáme stres, máme vyšší sebevědomí a cítíme se bezpečně. Naopak nedostatek intimity může vést k osamělosti, frustraci a úzkostem,“ říká vztahová terapeutka Jana Řehulková.

Objímání, které je velice intimní, snižuje podle odborníků v Goetheho univerzitě v německém Frankfurtu nad Mohanem stresové hormony. Další odborníci tvrdí, že pětisekundové objímání má vliv i na zlepšení nálady.

Intimitu přitom považuje Jana Řehulková za klíčovou. „Není to jen o fyzické blízkosti, je to hluboké spojení, které přináší důvěru, lásku a vzájemné porozumění. Když ve vztahu cítíme opravdovou blízkost, máme prostor být sami sebou, sdílet své největší radosti, ale i obavy, aniž bychom se báli odsouzení,“ domnívá se.

Otevřená komunikace, dotyky, společné zážitky, bezpečný prostor pro emocionální podporu - to všechno a pohlavní styk nevyjímaje pak vytváří prostor, kterému říkáme intimita. Tvoří tak pevné základy dlouhodobého soužití a je důležité ji posilovat každý den.

Intimita není zkrátka jen fyzická blízkost. Je to způsob, jakým spolu partneři sdílejí své pocity, myšlenky, je to objetí po těžkém dni, pohled, který říká „jsem tady pro tebe“, nebo tiché sdílení společného prostoru beze slov.

Jana Řehulková ze své praxe velmi dobře zná, co se může stát, když ze vztahu intimita zmizí. „Často pak přechází do fáze, kdy se dva lidé spíše míjejí, než že by spolu skutečně žili,“ říká.

Její klientka Klára se jí nedávno svěřila: „S manželem jsme si po třinácti letech přestali být opravdu blízcí. Pořád spolu sice spíme, ale mám pocit, že vedle mě leží cizí člověk. Dřív jsme si o všem povídali, smáli se spolu a těšili se na společně strávený čas, dnes už vlastně nevím, co ho trápí nebo co ho těší,“ vypráví terapeutka zkušenost ze své poradny. Některé páry tedy mají skvělý sexuální život, ale přesto jsou od sebe emocionálně vzdáleny.

Možná si ale pořád myslíte, že když se svým partnerem nebudete spát, je to poslední hřebík do rakve vašeho soužití. Nemusí to tak ale být. Nemít sex ještě neznamená, že je vztah ohrožen. Například asexuální lidé nemají žádnou sexuální touhu a sex jim nepřipadá ani trochu vzrušující. Britští vědci odhadují, že asexualitou trpí jedno procento populace. I tito lidé ale mohou prožívat plnohodnotný partnerský život.

Častěji se ale stává, že pár, který dříve sex měl, ho přestane mít. Existuje spousta důvodů, proč tomu tak je. Stres v zaměstnání, péče o děti, nemoci, stárnutí. V každém vztahu dříve nebo později nastane fáze, kdy je sexu méně. Nemusí to být důvod k hádkám, konfliktům či rozchodu. Pokud je tento stav v pohodě pro oba a jejich emocionální potřeby jsou uspokojeny, pak nezáleží na tom, jestli mají sex jednou za týden nebo jednou za půl roku anebo vůbec.

„Znám řadu párů, které sex už neprovozují, nebo jen velmi sporadicky, ale cítí se spolu šťastní. Třeba sedmapadesátiletá paní Ivana, která má s mužem spokojený a hezký vztah, i když sex už dávno není jejich prioritou. Pořád se drží za ruce, objímají se, tráví spolu čas a jsou si navzájem tou největší oporou,“ říká Jana Řehulková.

I páry, které ztratily sexuální touhu, chemii a sexuální jiskru, mohou prožívat hlubokou citovou blízkost. „Největší problém nastává, když chybí obojí. Pak to často sklouzne do pocitu prázdnoty, frustrace a odcizení,“ dodává.

Co dělat, když se pohlavní život dostává na nulu? Podle Jany Řehulkové je důležité o všech proměnách a pocitech mluvit. „Nezavírat oči, neutíkat od problému, případně nehledat řešení někde jinde mimo vztah,“ říká.

Pokud si umí partneři otevřeně říct o svých pocitech a potřebách a dokážou hledat společné řešení, nemusí to být fatální problém. Je dobré hledat důvody, experimentovat, zkoušet nové věci, vnímat druhého. Neshazovat se navzájem, nesrovnávat a nekritizovat.

Stejné metody doporučuje odbornice i ve chvíli, kdy chybí citová blízkost a emocionální intimita. „Vracet postupně do vztahu drobné projevy blízkosti, jako je pohlazení, objetí, společné chvíle. Otevřít úplnou komunikaci, být k sobě emočně přístupní. Někdy si partneři poradí sami, jindy je dobré obrátit se na terapeuta. Ten jim umožní pohled zvenčí, pomůže pochopit skrytou dynamiku jejich partnerství a najít způsoby, jak se k sobě znova přiblížit,“ uzavírá.