Návyky a vlastnosti zralého muže, který se o sebe i druhé dokáže postarat

Znáte ten pocit, když vás něco silně zasáhne a váš první instinkt vás vybízí k okamžité reakci? Zralý muž tento impulz rozpozná, ale neřídí se jím.

Než zareaguje, nechá si čas na pochopení svých emocí. Nejde přitom o potlačování emocí nebo předstírání, že neexistují. Jde o to, dokázat rozlišit mezi prvotním emocionálním vzplanutím a promyšlenou reakcí.

Není to čtení myšlenek, ale pozornost. Zralý muž si všímá vzorců chování a naslouchá dostatečně aktivně, aby si všiml, na čem lidem v jeho životě záleží. Například si pamatuje, že jste se zmínila o velké prezentaci ve čtvrtek, a ve středu večer vám popřeje hodně štěstí. Všimne si, když se odpadkový koš plní, a vynese ho, aniž by z toho dělal velké gesto zasluhující pochvalu.

To se netýká jen domácích prací nebo udržování vztahů. Projevuje se to i v tom, jak spolupracuje v práci, jak udržuje přátelství a jak se orientuje v rodinné dynamice.

Obecné fráze jako „Omlouvám se a je mi to líto“ jsou podle Harvard Business Review neúčinné. Mnohem lepší je používat konkrétní omluvy. Při rozhovoru se zralým mužem proto uslyšíte: „Omlouvám se, že jsem nepřišel včas, jak jsem slíbil. Potřeboval jsem v práci něco dodělat a zapomněl jsem sledovat čas.“

Přesně pojmenuje, co udělal, uzná, jaký to mělo dopad, a neschovává se za vágní formulace, které rozdělují vinu nebo minimalizují škodu. Jeho omluvy nejsou divadelní představení ani pokusy o rychlé překonání nepříjemných pocitů. Ukazují, že se nad svými činy zamyslel a přesně chápe, kde udělal chybu.

Kapající kohoutek, nedorozumění s partnerem, rostoucí napětí ve vztahu s kolegou – zralý muž nenechá tyto věci plynout. Rozpozná okamžik, kdy by se z maličkostí mohlo stát něco významného, a raději je včas vyřeší. Stejně tak přistupuje k výzvám.

Když zralý muž řekne: „Já to zvládnu, nemusíš se o to starat,“ můžete to ze svého seznamu úplně vyškrtnout. Nepotřebuje upomínky ani následná opatření. Pokud se zaváže, že někde bude v sedm hodin, dodrží to.

Je to také o tom, že se zavazuje jen k tomu, o čem je přesvědčen, že to může reálně splnit. Na zprávy odpovídá v přiměřené lhůtě. Svou část sdílené práce dokončí bez vyzvání. Věci, které si půjčí, vrací ve stejném nebo lepším stavu. Tato jeho důslednost vytváří základ důvěry, díky které i vše ostatní v jeho vztazích a práci běží hladce.

Všichni vytváříme nepořádek – doslovný, jako je nádobí ve dřezu, a obrazný, jako jsou nedorozumění nebo chyby. Jak upozorňují odborníci z American Behavioral Clinics, zralí lidé nečekají, až druzí napraví důsledky jejich činů a chyb. Vždy se snaží hledat řešení a ne výmluvy. Své věci i nepořádek si tak po sobě vždy uklidí.

Sebeuvědomění je super schopnost, která odděluje chlapce od mužů. Zralý muž si tak všimne dřív svých chyb, slabostí i nedostatků, než ho na to druzí upozorní. Sám tedy ani neočekává, že za jeho růstem budou stát druzí, stejně tak nečeká, že za něj bude někdo řešit jeho problémy. Je svým vlastním nejčestnějším pozorovatelem i vykonavatelem.

„Máme problém,“ takto nikdy nekončí rozhovor se zralým mužem. Než přednese problém svému partnerovi, přátelům nebo kolegům, zváží možné přístupy a řešení. To neznamená, že vše zcela vyřeší a zná všechny odpovědi. Značí to jen to, že respektuje čas a energii ostatních, proto nejprve sám vše zváží, než zapojí všechny ostatní.

Mít pravdu v člověku vzbuzuje dobrý pocit. Přiznání chyby může být naopak velmi zraňující. Zralý muž upřednostňuje růst před ochranou ega, což znamená, že v okamžiku, kdy mu jsou předloženy nové informace, může změnit názor, a to bez jakýchkoliv pocitů ohrožení. Dokáže tak i bez výčitek přiznat chybu a uznat pravdu druhého.

Zralý muž při komunikaci nepoužívá pasivně-agresivní komentáře, strategické ticho ani jemné narážky. Pokud ho něco trápí, řekne to jasně a s respektem. Pokud něco potřebuje, požádá o to přímo. Pokud má nějaký názor, vyjádří ho přímo, a to bez povzdechů, koulení očima nebo slabě zastřených komentářů. Jeho transparentnost vytváří prostředí, kde se ostatní cítí bezpečně a mohou také upřímně komunikovat.

Život servíruje spoustu nepohodlí – stresu, zklamání, úzkostí apod. Zralý muž umí tyto obtížné emoce zpracovat, aniž by z nich udělal problém někoho jiného. Nevybíjí si svou frustraci na podřízených ani nepoužívá ostatní jako emoční boxovací pytle, když má potíže. Raději využívá zdravé možnosti k vybití svých frustrací, jako je například běh či cvičení.

Poctivost není výkon, je to praxe, která pokračuje i v okamžiku, kdy spadne opona. Zralý člověk odvádí kvalitní práci, i když je jeho šéf na dovolené. Dohody se sebou samým dodržuje stejně spolehlivě jako sliby dané druhým. Nepotřebuje vnější potvrzení ani dohled, aby si udržel své hodnoty a standardy.

Usiluje o dokonalost, ale nenechá se ochromit, když věci nejdou přesně podle plánu. Dokáže se zasmát svým chybám, uznat svá omezení a přistupovat k výzvám spíše s růstovým myšlením než s očekáváním bezchybného výkonu. I díky těmto věcem může riskovat a zkoušet nové věci bez strachu z neúspěchu.

Nehroutí se, když udělá chybu, ani není posedlý drobnými nedostatky, kterých si ostatní sotva všimnou. Chápe, že jeho hodnota není vázána na dokonalé provedení, a toto osvobození od pasti perfekcionismu mu umožňuje být více přítomný, kreativní a autentický ve všech oblastech jeho života.

Zralý muž naslouchá, aniž by okamžitě přikročil k řešení, dává prostor názorům druhých, aniž by se vzdal svých vlastních. Při rozhovorech není ani osobou, která v místnosti dominuje, ani tou, která nikdy nepřispívá – je pozorný, angažovaný a promyšleně reaguje. Respektuje druhé a nesnaží se kontrolovat jejich výsledky. Zároveň zůstává plně přítomen, místo aby byl pasivní nebo odtažitý.