Nadávky mohou velmi ublížit, mdlá reakce na ně ještě víc

Mnoho z nás se během života již dostalo do situace, kdy jsme buď zpovzdálí, nebo v přímé komunikaci s někým zaslechli nadávky, například co se týče nějaké menšiny, ale nejen jí. Takové nadávky mohou mít různý podtón – mohou být xenofobní, rasistické, sexistické – obecně všechny takové, které jsou primárně cílené na danou skupinu s úmyslem ji co nejvíce urazit, znemožnit apod.

Za předpokladu, že s nadávkami či jejich obsahem nesouhlasíme, co bychom měli v takové chvíli dělat? Je dobré přímo něco namítnout, ohradit se striktně proti tématu, nebo stačí jen koulet očima či nesouhlasně kývat hlavou? Nebo je lepší neříkat a nedělat vůbec nic, i když třeba výrazně nesouhlasíme?

V novém článku uveřejněném v časopise Philosophy and Phenomenological Research filozof A. G. Holdier tvrdí, že pokud budeme v případě jakékoli zásadní urážky mlčet, nejenže budeme spoluviníky dopadu na danou skupinu obyvatel, které se urážka týká, ale navíc se dopouštíme sami škodlivého chování tím, že mlčíme.

Ticho může mnohdy zapůsobit víc, než bychom si mysleli, a ne vždy tak, jak bychom chtěli. Představte si, že se v romantickém vztahu zeptáte partnera, jak vám to sluší, nebo mu poprvé řeknete, že ho milujete. A odpovědí vám bude hluboké ticho. V těchto a mnoha dalších situacích se jednoduše čeká nějaká odezva, ticho tak jen vyplňuje onu mezeru, kde máte zareagovat.

U reakce na urážky nebo pomluvy je pak navíc mlčení často považováno za signál, že se sdělovaným obsahem nejspíš souhlasíte. Samozřejmě závisí i na kontextu celé situace – pokud jste ve skupině více lidí, kde by všichni mlčeli, dá se asi předpokládat, že ne všichni budou souhlasit. Mohou ale třeba kroutit hlavou, případně očima, což se dá považovat za neverbální formu odpovědi.

Pokud jste ale v přímém kontaktu a rozhovoru s osobou, která najednou začne pronášet nějaké urážky, je více než jasné, že se očekává nějaká reakce.

Jak pro server Psychology Today zdůraznil Mark D. White, ředitel oddělení psychologie na College of Staten Island v USA, mlčením člověku, který kohokoli uráží nebo znevažuje, i když to dotyčný nemusí přímo hned slyšet, svým způsobem potvrzujete jeho přesvědčení.

Pokud po vyslechnutí nadávky, zejména ve větším kolektivu, kde se očekává nějaká reakce, zůstanete potichu, signalizujete navíc veřejně „věrnost ideálu nadávky“, popisuje ve své studii Holdier.

A to může napáchat více škody než jen samotná nadávka či urážka, protože dáváte svou reakcí širšímu okolí najevo svůj názor, aniž byste o to v takovém pojetí nejspíš stáli, protože ve skutečnosti si o tom myslíte svoje – jen o tom mlčíte.

Podle Holdiera to tak cílovou skupinu či osobu, která je cílem urážky, postihuje ve výsledku mnohem víc, protože se „vaším mlčením“ ve společnosti nechtěně rozšiřuje skupina lidí, která možná s urážkou opravdu souhlasí, a tím se celý společenský problém jen prohlubuje.

Co z toho plyne? Ano, někdy je lepší mlčet, ale pokud se jedná o opravdu zásadní věc, se kterou nesouhlasíte, dejte to jasně a nahlas najevo.