Článek
Pokud při domácí hádce létají talíře a křik doléhá i ke vzdáleným sousedům, nejspíš takové soužití slouží jako odstrašující příklad partnerské komunikace. Takzvaná Itálie nebo také italské manželství bývá bouřlivé, za určitých podmínek ale může velmi dobře fungovat. „Jednou za čas se neskutečně pohádáme, ale jak rychle vybuchneme, tak rychle zase vychladneme a za deset minut spolu normálně mluvíme,“ popisuje své patnáctileté manželství Aneta Vohralíková.
To, co je pro mnohé nepředstavitelné, těmto manželům vyhovuje. Krátká a intenzivní hádka u nich funguje jako ventil – uvolní napětí, které v každém vztahu čas od času vznikne. „Křičíme na sebe, ale bez urážek a vulgarit, a také dbáme na to, aby u toho nebyly děti,“ říká Aneta. „Rozhodně to u nás není na denním pořádku, stane se to tak dvakrát třikrát do roka a velmi rychle si uvědomíme, že je to celé naprosto zbytečné a jsme vlastně směšní. Takže se sami sobě zasmějeme a už s chladnou hlavou dokážeme o problému racionálně mluvit.“
I když na okolí nemusí takové manželství působit zrovna harmonicky, vlastně se mu nedá co vytknout. Oba partneři s tímto nastavením souhlasí, berou to trochu jako hru, ani jednoho z nich hádka nestresuje, a co je nejdůležitější, o příčině sporu dokážou v klidu mluvit a problém řeší. Daleko horší jsou ty vztahy, kde se konflikty dlouhodobě zametají pod koberec, nemluví se o nich a po hádce přichází dusno v podobě nekončícího mlčení.
Konflikty v rodině jsou běžné. Záleží na tom, jak se k nim postavíte
Týrání beze slov
Před časem na sociální síti X jedna z uživatelek napsala následující tweet: „Jsem jediná ženská na světě, které chlap předvádí tichou domácnost?“ Na její dotaz reagovalo mnoho lidí a ukázalo se, jak moc rozšířený jev „tichá domácnost“ je.
„Bývalý to dělal. Je to psychický teror. Pokud je někomu mentálně víc než dítěti na základce, pak tohle nedělá. Pevné nervy přeji,“ vzkázala jedna z uživatelek autorce tweetu a přidaly se i další ženy.
„Kamarádky manžel to vydržel klidně celé týdny. Terorizoval tím celou rodinu. Po 25 letech od něj odešla.“
„Ten můj to umí taky. A ostentativně si pak nakupuje a vaří svoje jídlo!“ napsala další z diskutujících.
„Bytostně to nesnáším. Dělá mi to zle, nemůžu se na nic soustředit. Je to dost ubohej způsob psychického nátlaku.“
Často tento typ komunikace zneužívají manipulátoři, kteří se tak snaží svého partnera potrestat, získat nad ním kontrolu a nakonec ho donutit, aby věci byly jen podle něj
„Specialita mého ex, vydržel to celé dny. A po rozvodu dětem řekl, že se mnou do konce života nepromluví. Takže když si u něho na návštěvě dcera pořídila komplikovanou zlomeninu, která vyžadovala operaci, řekl synovi, ať mi to zavolá. Pryč od takových lidí.“
Zeď mezi partnery
Mlčení jednoho z partnerů bývá často předmětem vtípků. Hlavně muži mluví o tom, jak jim takový model domácnosti vyhovuje. „U nás je tichá domácnost jen za odměnu,“ reagoval jeden z mužů na síti X. „Tichá domácnost je pro muže výchozím stavem,“ zněl další komentář. „Je pozoruhodné, kolik žen si i po mnoha letech ve vztahu myslí, že tichá domácnost je pro jejich muže trest.“
Jasně, jde o nadsázku, někdy i celkem vtipnou, i když autoři podobných komentářů vycházejí ze stereotypního přesvědčení, že ženy jsou upovídanější než muži. Jakmile se ale přesuneme do vážnější roviny, verbální ignorování protějšku z jakýchkoliv důvodů je zcela nezdravé chování dospělého a pro vztah z dlouhodobé perspektivy neudržitelné. Tam, kde spolu dvojice nemluví, není prostor na vysvětlování a už vůbec ne na řešení sporu. Kdo opakovaně zažil skutečně tichou domácnost, ví, že žít v takové atmosféře je psychicky i fyzicky vysilující.
Když za žárlivostí stojí váš vlastní problém
Nevím, co říct
V angličtině pro podobné chování existuje výraz „silent treatment“ (tiché zacházení) nebo také „stonewalling“– pomyslné stavění zdi mezi partnery vytváří bariéru, jež brání jakékoliv debatě. K mlčení se obvykle uchyluje jeden z partnerů, někdy se tak ale dokážou chovat oba. Podle psychologů má takové chování typické znaky. Partner po sporu na nějakou dobu (hodiny, ale klidně i dny a někdy dokonce týdny) ukončí verbální komunikaci. Je odtažitý, nereaguje na žádné podněty toho druhého, zatímco s ostatními lidmi běžně mluví a hledá u nich spojenectví (často se jedná o děti v rodině). Se svým protějškem odmítá i oční kontakt, odchází z místnosti, když do ní druhý vstoupí, neodpovídá ani na zprávy v mobilu.
Psychoterapeutka Jayne Leonardová na portálu Medical News Today vysvětluje, že k tomuto neproduktivnímu stylu partnerské komunikace se někdy lidé uchylují v rámci obranného mechanismu. Sami jsou nejistí, snaží se vyhnout konfliktu, protože neumějí spory řešit, a mlčení vnímají jako dobré řešení situace. Problém takzvaně nechávají vyhnít a myslí si, že se vyřeší sám.
Mnohem častěji ale tento styl „komunikace“ používají manipulátoři, kteří se mlčením snaží svého partnera potrestat, získat nad ním kontrolu a nakonec ho systematickým deptáním v podobě ticha dotlačí k tomu, že věci budou jen podle něj. Metodu nekomunikace manipulátoři používají opakovaně, což časem vede k tomu, že druhý ve vztahu nejedná tak, jak by chtěl on sám, ale tak, aby toho druhého nerozčílil a doma nenastalo dusné ticho. „V tom případě jde o formu psychického násilí,“ uvádí psychoterapeutka.
Čas na vychladnutí
Komunikace je klíčovou součástí všech vztahů. Nejde jen o manželství a partnerství, pokud spolu lidé nemluví v pracovním kolektivu, ve škole, v obchodě, celkem přirozeně vznikající problémy se místo řešení ututlávají a bobtnají, a všichni jsou nespokojení. Tichá domácnost možná zvenčí může vypadat harmonicky – partneři se nehádají, na rozdíl od těch, kde „létají talíře“ – ale zdravá rozhodně není. Potlačování konfliktů podkopává stabilitu vztahu, z dlouhodobého hlediska škodí a je to vlastně začátek konce.
„Kdysi muži odcházeli na lov, tam byli zticha, aby byli úspěšní. Chybí nám to. Někdy se to zvrtne, no…,“ reagoval na síti X jeden z mužů na tweet o tiché domácnosti. Mlčení samo o sobě nemusí být vždy špatné. Při hádce a ostré výměně názorů je někdy opravdu lepší „kousnout se do jazyku“, než aby se partneři slovně zraňovali a řekli něco, čeho by později litovali. Ticho není špatné ani po hádce, kdy slouží k vychladnutí hlavy a k tomu, abychom si věci promysleli a přišli s konstruktivním řešením. Jakmile ale komunikace vázne hodiny, dny i týdny a vzniká kvůli tomu napětí, je to psychický teror.
Proč mají lidé i v jinak šťastných manželstvích poměr
Chovejme se jako dospělí
Pokud je ve vašem domově až příliš často tíživé ticho, rozhodně problém nepřehlížejte a řešte ho. Nejenže mlčení neprospívá vztahu, negativně se může promítnout i na zdraví. V důsledku potlačovaných emocí a vystavení dlouhodobému stresu oslabuje imunitní systém, čímž se zvyšuje náchylnost k nemocem. Vše se promítá i do psychiky. „Když jeden partner chce mluvit o problému, ale druhý se stahuje, může to vyvolat negativní emoce jako vztek a úzkost,“ vysvětluje psychoterapeutka Jayne Leonardová a zmiňuje studii, která ukázala, že lidé, kteří se cítí odstrčení a ignorovaní, mají nižší úroveň sebeúcty a ztrácejí smysl života.
„Takový vztah je devastující,“ připomíná psychoterapeutka a nabízí řešení: „Zkuste si promluvit s partnerem, říct mu, že vás mlčení zraňuje a chcete najít řešení. Zjistěte také, jak se cítí on (třeba tak opravdu reaguje v sebeobraně), ale nenechte se vmanipulovat do něčeho, co je vám nepříjemné a nesouhlasíte s tím. A pokud nic nepomůže, vyhledejte odborníka, který vám může pomoci nasměrovat komunikaci tím správným směrem.“
V každém z nás se asi čas od času ozve malé nevyzrálé dítě, které má chuť si dupnout a trucovat mlčením, když se situace nevyvíjí podle něj. V takových chvílích je dobré si připomenout, že už nám není pět, ale ani deset a problémy se v dospělosti řeší jinak. Jak trefně napsal na sociální síti jeden muž, když komentoval fenomén tiché domácnosti a mlčení mužů: „No, párkrát jsem to taky zkusil…, ale stejně jsem nakonec vyměkl. A jako bonus si připadal jako úplný debil.“ Zkuste si to připomenout, než se zase po konfliktu s partnerem rozhodnete mlčet.
Vyčistí hádka vzduch?
„Často se traduje , že hádka vyčistí vzduch a najdete to někdy i v odborné literatuře. Ale když dlouhodobě sledujete páry, které se moc nehádají, tak jsou mezi nimi takové, které se konfliktu vyhýbají, a přesto to jejich vztahu nic nedělá. A pak jsou zase jiné, které absence hádek úplně rozloží,“ říká rodinná psycholožka Barbora Downesová, která se ve své praxi věnuje i párové terapii.
Zdaleka ale nejde jen o slova. Díky svým zkušenostem Barbora Downesová ví, že žádný jasný návod na „žili spolu šťastně až do smrti“ neexistuje. Komunikace je podle ní důležitá, ale je to pouze součást toho, co dobrý vztah tvoří. „Podle mého nerozhoduje, kolik času věnujeme komunikaci, ale jaká je míra naší emoční inteligence,“ vysvětluje psycholožka.
Vztahové pasti, kterým je lepší se vyhnout
