Článek
Královny dramatu často maskují hlubší krizi identity, kdy se pro ně vytváření chaosu stává způsobem, jak se cítit skutečné a významné. Samozvané magnety na drama mohou nevědomě usilovat o zájem a každý, kdo jej dá najevo, se automaticky stává terčem zloby.
Antonieta Contrerasová, autorka knihy Traumatizace a její následky, vysvětluje: „Znáte někoho, kdo se zdá být neustále obklopen dramatem? Osoba, která neustále mluví o konfliktech nebo o tom, jak jí ostatní nerozumí, vyslovuje věci, kvůli kterým se ostatní cítí špatně, nebo se neustále zdá, že je uprostřed nějaké krize, sporu nebo nedorozumění? Pak máte ve svém životě královnu dramatu.“
Jde o člověka, který běžnou záležitost, jednoduché nedorozumění promění v příval textových zpráv.
Co ji charakterizuje?
- Začíná věty slovy: Ach můj bože, že neuhodneš, co se stalo?
- Když se jí objeví na těle nějaká nová piha či cokoliv dalšího, je si jistá, že umírá na smrtelnou nemoc.
- Se svými protějšky se neustále rozchází a schází.
- Stačí jeden nezvednutý telefon, zmeškaná SMS a okamžitě je partner obviňován z nevěry nebo že se mu určitě stalo něco strašného.
- V noci se po střeše proběhla kuna či kočka, ale ona má jasno, že to byl zloděj, a ihned volá policii.
- Pokud její šéf okamžitě nepochválí její práci, zběsile všem začne vykládat, že si na ni zasedl a určitě ji vyhodí. Někdy dokonce dají výpověď, protože proč být někde, kde se jim nedostává ovací za precizně odváděnou práci?
„Tvůrci dramatu často věří svým vlastním příběhům, vidí se jako oběti a aktivně vytvářejí konflikty. Těmi si doplňují energii pro další fungování. Nudný běžný život je netěší. Koloběh dramatu se stává návykovým, když úspěšně poskytuje pozornost, soucit a pocit moci,“ dodává odbornice.
Jak najít znovu naději, když se zdá, že už nic nepomáhá
Věří svým vlastním pohádkám
Fascinující a zároveň znepokojující je to, že si to královny dramatu vůbec neuvědomují. Vytvářejí si tak propracované příběhy o tom, jak a kdy jim bylo ukřivděno nebo jak s nimi bylo špatně zacházeno. Tento sebeklam může být tak dokonalý, že mohou neústupně popírat dramatičnost i v okamžiku, kdy jsou její součástí.
I když termín syndrom královny dramatu může znít humorně, vzorec, který popisuje, má mnoho vážných forem, od zlomyslných pomluv a démonizace ostatních až po organizování krizí, impulzivní rozhodnutí nebo zapojení se do nestálé dynamiky.
„Jednou z obzvláště účinných forem dramatické tvorby je sebevytváření role oběti. Tato dynamika je obzvlášť zákeřná, protože tvůrci dramatu často skutečně věří své verzi událostí. Mohou aktivně vyvolávat konflikty, a přitom se vidět jako nevinné oběti, které jsou pohlceny dramaty ostatních. Jde o sebeklam kombinovaný se sociální manipulací, která může být neobyčejně odolná vůči pochopení nebo změně,“ varuje odbornice.
Pozor ale, za dramatickým chováním se většinou skrývá jedinec, který se zoufale snaží pochopit, kdo je, a zároveň získat sebevědomí, které u něho nebylo dostatečně vyvinuto anebo bylo ztraceno předchozím neúspěchem.
Dramata pak mohou být variantou, jak se prosadit a podpořit vlastní existenci. Vědomě, nebo nevědomě.
Anketa
Pro královny dramatu
Pokud si ve svém chování nelibujete, zkuste to změnit. Zoufalé hledání důležitosti by nemělo vést k vymýšlení dramat, která nakonec zničí skutečné vztahy a zraní všechny, na kterých vám záleží.
Pokud tomu chcete předejít, vyzkoušejte tyto techniky:
- Uvědomte si, kdy drama vytváříte uměle. A zastavte tento proces. Zhluboka dýchejte, meditujte, odejděte z místnosti. Nepodněcujte další rozmíšky.
- Nedělejte velké události ze všeho, co prožíváte. To, že má vaše dítě zvýšenou teplotu, neznamená, že je třeba volat sanitku, obvolat přátele, že se teď nějakou dobu neuslyšíte, protože máte dítě na smrtelné posteli a nikdo neví, jak to dopadne…
- Mějte se ráda. Budujte si vlastní hodnotu, najděte něco, co je na vás zajímavého i bez dalších dramat.
- Nepovažujte se za oběť. Nikdo není celoživotní obětí. Pokud se vám nedaří v určité etapě života, pracujte na tom, aby tomu tak nebylo, a nemluvte o tom.
- Žijte přítomností. Nesnažte se měnit minulost ani predikovat budoucnost. Není to možné.
- Pište si deník vděčnosti. Chvalte se za drobnosti. Zdůrazňujte, jak úspěšná jste. Vždy se najde, za co se pochválit.
- Dnes není konec světa. Připomínejte si to vždy, když budete mít takový pocit. Dnes opravdu ne. A protože jste nesehnala, co jste potřebovala, se svět opravdu nezhroutí.
- Opusťte vztahy, které jsou nezdravé. I ty vás mohou vést k tomu, že dramata hlouběji prožíváte.
- Najděte si drobné radosti, které vám dobíjejí baterky. Sport, četba, kultura, kočka v domácnosti. Vyberte si z nespočtu variant, které vám projasní život.
- Myslete, pak mluvte. Nemusíte mít odpověď vždy a na vše. Klidně si dejte pauzu, než odpovíte.
Paperclipping: Toxická komunikace, která vás má udržet v napětí
Šikana hrozí i v dospělosti. Jak se bránit?
