Cítím potřebu s někým sdílet život, říká Dita s tělesným postižením. Seznamování je ale velký boj

V půlroce se u Dity projevilo těžké tělesné postižení, v patnácti letech si vyslechla zcela zdrcující diagnózu - kvadruplegii, kvůli které má ochrnuté všechny čtyři končetiny a trup. Způsobilo ji poškození míchy v dolní krční oblasti.

„Kvůli ní jsem zcela závislá na pomoci druhé osoby 24 hodin denně. Jediné, díky čemuž funguju, je můj hlas. Skrze něj ovládám speciální počítač. Byla jsem první uživatelkou hlasových technologií v České republice. Takto mohu samostatně fungovat,“ prozradila Dita Horochovská Novinkám.

V roce 2016 založila společně se svým kolegou Lukášem Srbou spolek Silou hlasu. V rámci něj učí ovládat počítač hlasem osoby, které mají poškození jemné motoriky horních končetin, a tím je, alespoň částečně, vrací zpět do běžného života.

„Umožňujeme jim tím získat práci, chuť do života a soběstačně fungovat. Díky tomu se dá ovládat domácnost hlasem, pokud to klient potřebuje,“ vysvětlila.

V loňském roce se kvalita života Ditě mnohonásobně zhoršila, dostala totiž plicní zánět a od té doby je závislá ještě i na plicním ventilátoru. „Můj život se o to více zkomplikoval a alespoň nějaká svoboda, kterou jsem do té doby měla, se ještě snížila a vlastně nemohu být vůbec bez dozoru druhé osoby ,“ prozradila Horochovská.

„Opravdu potřebuji pomáhat se všemi úkony od ranní hygieny přes oblečení, posazení na vozík a obecně fungování i mimo domov. Sama nemohu elektrický vozík řídit, takže potřebuji, aby mi druhá osoba dopomohla se někam dostat,“ dodala.

I přes to všechno je ale Dita akční a každý den má nabitý aktivitami a hlavně prací. „S kolegou denně něco podnikáme, ať už to jsou jízdy za klienty, které učíme u nich doma ovládat počítač hlasem, nebo máme různé schůzky,“ vysvětlila.

„Snažím se ale i chodit s přáteli ven na kávu, nebo na koncerty, do divadla a celkově jsem docela aktivní člověk na to, jak mám omezené možnosti,“ dodala.

Její život zdaleka není osamocený. Ditě ale v životě chybí jeden důležitý pocit. Blízkost člověka. A rozhodla se jít svému štěstí naproti. „Mám kolem sebe spoustu přátel, někdy je toho možná až příliš, ale pořád mi chybí osoba, která by tady byla jenom pro mě,“ svěřila se.

„Dřív jsem tu potřebu mít někoho vedle sebe neměla,“ prozradila Dita. „Nerada tlačím na pilu, ráda nechávám věcem volný průběh a můj život mi teď připadá naplněný, takže se neupínám na to, abych někoho našla,“ vysvětlila.

Zároveň ale přiznala, že s přibývajícími léty se pocity mění. „Možná to bude znít směšně, ale jak jsem starší, tak cítím potřebu s někým ten život sdílet i jinak než kamarádsky. Myslím si, že je to důležité,“ vyprávěla Novinkám.

Proto se Dita rozhodla stát se ambasadorkou české startupové seznamovací aplikace Mingly, která je určena především právě osobám s hendikepem.

Za projektem stojí manželé Mertlovi, první nápady se datují už do roku 2014. „S manželem jsme před deseti lety založili seznamovací agenturu pro náročné klienty. Jedním z prvních klientů byl Michal, který je po mozkové obrně a částečně se pohybuje na vozíku. Může chodit též o berlích. Jinak ale žije normálně, vystudoval vysokou školu, cestuje po celém světě a je neuvěřitelně akční,“ vyprávěla Kristýna Mertlová.

Klientky ale Michala odmítaly právě pro jeho hendikep. „Jistě je zajímavý, milý, ale kvůli tomu hendikepu s ním na rande nepůjdu,“ vyprávěly tehdy manželům ženy.

„Přiznám se, že pro mě to tehdy bylo velmi šokující,“ řekla Mertlová. Tehdy se manželé začali o seznamování lidí s fyzickým i psychickým hendikepem zajímat více a dopátrali se toho, že odmítnutí takto znevýhodněných osob je naprosto běžné.

„To seznamování je složité pro nás všechny, ať už hendikep máme, nebo ne. Ale pro osoby, které mají viditelný hendikep, je to o to komplikovanější,“ dodala.

Mertlová naráží na předsudky, které má velká část společnosti, jež ve vztazích lidem s hendikepem nechce vůbec dát šanci. Proto manželé před sedmi lety vytvořili neziskový projekt na seznamování, který měl sice tisíce uživatelů, ale financovali ho pouze oba manželé a chyběly mu peníze.

Ve spolupráci s Česko.Digital teď ovšem přicházejí se svým nápadem v novém kabátě. Nová seznamovací aplikace se nezaměřuje jen na hledání lásky, ale také přátelství. Hendikep totiž některým lidem zkrátka nic víc neumožní. „Spousta hendikepovaných potřebuje spřízněnou duši, ne ani tolik ten partnerský vztah. Náš koncept je, že láska je bez nálepek,“ sdělila zakladatelka projektu.

„Je to takový komunitní prostor, kde si lidé mohou najít kamarády, vytvořili jsme tam chatovací místnosti, kde si mohou na různá témata povídat, ale i prostor pro diskuse s oborníky,“ dodala.

Mertlovi si hlavně přejí, aby se lidé na seznamce cítili jistě. „Je strašně důležité, aby ti lidé byli vyslyšeni, cítili se v tom online prostoru bezpečně a nebáli se tam chodit. Bezpečí je obecně dnes při tom seznamování na internetu velký problém. Podvodníků je hodně a velmi často se zaměřují na tu nejsenzitivnější část společnosti,“ řekla Mertlová.

Podle Dity Horochovské nespornou výhodou této seznamky je, že její uživatelé mohou dopředu počítat s tím, že se tam registrují také hendikepovaní lidé. „Hlavně se vyvaruju tomu, jak mám říct, že mám hendikep,“ prozradila.

„Nemusí to být člověk jako vyloženě partner, ale byla bych ráda, kdybych potkala někoho, s kým bych mohla trávit čas a věděla bych, že tady pro mě prostě je, a s kým bych sdílela život,“ vysvětlila.

A dodala, že rozhodně nechce partnera, který by jí dělal nepřetržitě asistenta. „Já jsem schopna si ten život zařídit tak, aby ten člověk se mnou trávil čas, kdy bude chtít, a ne kdy budu potřebovat,“ řekla Horochovská.

Někoho totiž prý může vyděsit, že je Dita hendikepovaná, nepodrbe se ani sama na nose, a tím život s ní musí být těžký. Na druhou stranu ale přiznává, že hranice mezi partnerem a asistentem je úzká a v některých případech dochází k přechodu partnera do role pečovatele.

„Já samozřejmě neříkám, že nebudu potřebovat od toho muže nějakou pomoc, dejme tomu někam mě dopravit a dát napít. To určitě bude potřeba, ale není to o tom, že by se o mě musel starat 24 hodin denně. To bych sama ani nechtěla,“ vysvětlila.

Dita se již v minulosti pokoušela seznamovat přes klasické seznamky, vždy to ale skončilo neúspěchem. „Měla jsem dilema, zda tomu člověku na začátku říci, že mám hendikep, abych ho nějakým způsobem nevyděsila. Nebo zda s tím mám počkat, až se s ním seznámím. Vždy to ale ztroskotalo právě na tom, že se ‚rozdaly karty‘ a já jsem s tím šla ven a nakonec se to nedostalo do žádného vážného vztahu,“ svěřila se.

Zásadním problémem je podle Dity z pohledu zdravých lidí právě ten hendikep. „Ti lidé opravdu bojují se samotou, problém hendikepu je tam veliký. Lidé o nás říkají: ‚Jo, on je hrozně fajn kamarád‘, ale neumějí si představit, že by s ním byli i v partnerském životě,“ prozradila v reportáži.

Někteří lidé se za svůj hendikep také mohou stydět, případně se obávat zneužití. „Je tam hodně bloků, proč o tom hendikepovaní lidé nechtějí mluvit,“ dodala na závěr.