Šestice Britů se každý čtvrtek setkává ve stejné hospodě. Už 56 let

„Paul se nastěhoval přes ulici a začali jsme spolu hrát golf. Po golfu jsme vždy chodili do hospody, byl to rok 1968. Pak se z toho stala tradice,“ přiblížil pro agenturu AP začátky pravidelných schůzek Peter Thirlwall s tím, že se skupina brzy rozrostla na osm členů, přičemž dnes je jich už jen šest.

„Nechodíme na Vánoce. Hádám, že jsme za těch 56 let nevynechali víc než 25 čtvrtků,“ říká osmasedmdesátiletý Thirlwall a jedním dechem dodává, že si život bez čtvrtečního sedánku v hospodě nedokáže představit.

„Je to k nezaplacení. Můžeme si povídat o našich nejniternějších starostech. Ještě nikdy se nestalo, že bychom si neměli co říct. Dříve jsme se bavili o fotbale a sexu, dnes spíš o důchodu a prostatě. A jak člověk stárne, má více toho, na co může vzpomínat,“ vysvětluje Brit.

Jediným pravidlem pravidelných dýchánků je, že s nimi do hospody nemůžou manželky. „Scházíme se i s nimi, ale čtvrteční večery jsou jen pro chlapy. V hospodě se spolu chechtáme a někdy nás dokonce upozorňují, abychom se ztišili,“ tvrdí osmasedmdesátiletý Bill Munden.

Kromě témat se změnila rovněž spotřeba piva. „Dříve jsme pili tři půllitry, dneska už jen dva a někteří si dávají nealkoholický Guinness,“ říká Thirlwall s tím, že tradice vydržela tak dlouho především díky poutu, které si mezi sebou za dlouhé roky vytvořili.

Na dálku se prostřednictvím různých aplikací spojili i v době koronavirové pandemie a v hospodě se scházeli, i když zrovna čelili životním nesnázím. „Svou první ženu jsem ztratil, když byla docela mladá. Pak jsem potkal svou druhou ženu a byly chvíle, kdy jsem si říkal, že bych měl být raději s ní. Ale když byl čtvrtek, tak to prostě nešlo, musel jsem do hospody,“ líčí Thirlwall.

„Hrávali jsme spolu golf či squash. Je to skvělá parta kluků. Zkrátka si rozumíme a bavíme se,“ uzavřel.