Šance na změnu existuje, říká terapeutka, která pomáhá drogově závislým

Časovaná bota má popularizovat práci terénních sociálních pracovníků a poděkovat jim za jejich snažení. „Bota je symbol streetworkera, který chodí po ulici,“ vysvětluje Markéta Řezníčková. Slovo časovaná odkazuje na Českou asociaci streetwork (ČAS).

„Je to autentická prošlapaná bota jedné terénní pracovnice, stará asi 23 let,“ přibližuje Novinkám, co vlastně ozdobilo poličku v kanceláři. Ocenění Řezníčkovou samozřejmě potěšilo. Bere jej jako ocenění pro celý tým, který se z něj raduje už potřetí.

Jako terénní pracovník vyráží Řezníčková v odpoledních hodinách do míst, kde se zdržují její klienti, tedy injekční uživatelé návykových látek. Třikrát týdně jim slouží i sanitka, kde se můžou nechat ošetřit, otestovat na infekční choroby a vyměnit stříkačky.

„Výměnou injekčního materiálu bráníme tomu, aby se mezi uživateli rozšířily infekční choroby přenášené krví. Tím pádem ochraňujeme většinovou společnost,“ připomněla terénní pracovnice, že její práce má smysl i pro ostatní lidi. V zemích, kde tento systém nefunguje, podle ní registrují obrovský nárůst třeba HIV.

„V Česku se v komunitě drogových uživatelů podařilo šíření HIV zastavit hned v počátcích, nyní je na prvním místě boj s hepatitidou typu C, proti které nelze očkovat,“ konstatovala.

O tom, že bude pracovat s drogově závislými, původně neuvažovala. „Chtěla jsem dělat sociální práci, a tak jsem začala obor studovat. S cílovou skupinou, které budu pomáhat, jsem ale neměla úplně jasno,“ vzpomíná. Působila jako asistentka kvadruplegiků, paraplegiků, tedy ochrnutých lidí, seniorů a dětí s autismem.

Pak si všimla inzerátu na nástěnce na filozofické fakultě. „Zkusila jsem tohle a zjistila, že to chci dělat. Tady vidím naději. Šance na změnu existuje, na rozdíl od předchozích skupin,“ usmívá se Řezníčková, kterou práce i po letech těší. Nedá dopustit na bezvadnou partu kolegů, stejně jako na celou organizaci. Udržet pracovní elán jí navíc pomáhá rodina, péče o zahradu a sport.

Pomáhat začínala v roce 2001. Tehdejšího typického klienta popisuje jednoduše: „Mladý, krásný, veselý, pod třicet.“ Dnes se průměrný věk těch, o které se stará, pohybuje kolem 40 let. Většina z nich zdravotně velmi zchátrala. Podle odhadů Řezníčkové ale nepřibývá mladých, kteří propadli drogám, což je dobrá zpráva.

„Pomáháme hlavně uživatelům pervitinu a substitučních látek. Naši klienti propadli do chudoby, stali se bezdomovci, žijí provizorně ve stanech. Ocitli se v začarovaném kruhu, ze kterého se těžko vystupuje, nevidí perspektivu v začlenění se do společnosti,“ krčí rameny žena, jež také přednáší na Letní škole Harm reduction, vzdělávací akci kombinující kurz, konferenci a oborové setkání. Akce je primárně určená nízkoprahovým adiktologickým službám.

I po letech, které Markéta Řezníčková mezi drogově závislými strávila, ji dokáže leccos překvapit. „To by bylo smutné, kdyby ne. Měla bych teď asi jmenovat nějaký příklad, ale mám pocit, že jsem pořád překvapená, pořád se učím,“ směje se.

V Praze existují dvě kontaktní centra pro drogově závislé, přitom jich je podle odhadů potřeba alespoň deset. „Lidé je nechtějí blízko svých domovů,“ vysvětluje Řezníčková.

Kromě nedostatku kontaktních center vidí problém i ve zbytečných policejních kontrolách klientů. Alarmující jí také přijde, kolik lidí užívá kokain, který je považovaný za drogu celebrit. Ty ale případnou pomoc hledají jinde. Upozorňuje i na rostoucí počty osob, které kombinují drogy a alkohol.